Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 26.8.2004
Svátek má Luděk




  Výběr z vydání
 >ŠKOLSTVÍ: Ekologicko demokratická politická ekonomie
 >POLITIKA: Špidla: eurolhář, nebo eurozmatkař?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Slovenská národní rehabilitace
 >NÁZOR: Malý požár Reichstagu po česku
 >ZE STARÝCH NOVIN: Měla církev své sexuální skandály již před 120 lety?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tunel Mrázovka bude dnes odpoledne otevřen
 >POLITIKA: Ministrův poslanec a poslancův ministr
 >NÁZOR: Přibyl se nejmenoval sám
 >CHTIP: Rozhovory mezi dispečery a piloty
 >PSÍ PŘÍHODY: Když dáma zaspí
 >POLITIKA: Měsíc je drsná milenka - svět bez politiků
 >PENÍZE.CZ: Zvládněte nástrahy nájmu
 >EKONOMIKA: ČNB dnes pravděpodobně zvýší úrokové sazby
 >SVĚT: Nestejný metr selektivně rozhořčovaných
 >MROŽOVINY: Připravit loď k boji!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
26.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Slovenská národní rehabilitace
Jan Kovanic

Povstalci - normální lidi, co už toho mají dost

6. října 1938, necelý týden po tom, co německá vojska obsadila české, a maďarská a polská vojska slovenské pohraničí, vyhlásila Hlinkova slovenská ľudová strana v "Manifestu slovenského národa" autonomii Slovenska. 22. listopadu přijalo pod tlakem faktického stavu naše Národní shromáždění zákon o autonomii Slovenska (+Podkarpatské Rusi). Z ČSR se stalo "Česko-Slovensko". To jsme ještě neměli prezidenta.

10. března 1939 jsme už prezidenta měli. Hácha ten den vyhlásil na Slovensku stanné právo, aby zabránil ľuďákům* odtržení od zbytku druhé republiky. Tisova vláda byla sesazena, ale jen na chvilku. 14. března - s nacistickým Německem za zády - vyhlásil slovenský sněm samostatnou Slovenskou republiku. (Tak se ten stát jmenoval, nikoli "Slovenský štát", jak se často píše.)

*Dovolte vysvětlivku: Taky se říkávalo "fašisté". Snad je to přesnější, než "slovenští nacionalisté". I když nacionalismus zde nepochybně byl. Nejpřesněji to vystihovala řvavá hesla "Češi peši do Prahy", "Čecha do mecha a mech do Dunaja" a "Rež a rúbaj do krve..." Krom protičeské, antisemitské, proticikánské a proněmecké politiky však prezident Dr. Tiso vedl stranu a vládu a stát, kde hlavní slovo měla slovenská katolická církev. Proto budu i nadále této odrůdě fašismu říkat "ľuďáctví".

Slováci se nejdříve měli lépe, než za Československa. V rámci přípravy na válku dodávali svému velkému německému spojenci suroviny a potraviny. Vzrostla zaměstnanost, byla provedena pozemková reforma. A Slovensko mělo svou hrdou samostatnost s vlastní hymnou, vlajkou, korunou, prezidentem - co na tom, že to byl zločinec, na jehož rukou lpěla krev 65.000 slovenských Židů. A zanedlouho i samotných Slováků!

Začátek války v září 1939 znamenal pro Slovensko jen další euforii. V polském tažení získala země zpátky některé "slovenské vesnice". Ale když byla vyhlášena pracovní povinnost a pracáky postupně odeslaly do bombardovaného Německa na 200.000 lidí, když i na Slovensko dolehla tíha blokády, když se začalo bojovat s Rudou armádou, nastalo pro Slováky ouvej. Ti Slováci, kteří od začátku nesouhlasili s rozbitím ČSR a nadále spolupracovali s Edvardem Benešem, se spojili na Vánoce 1943 se slovenskými demokraty i komunisty. Tito politici by však nic nezmohli, kdyby nedošlo na jaře 1944 ke spolupráci s vojáky v čele s Jánem Goliánem. Golián byl v té době náčelníkem štábu pozemního vojska v Banské Bystrici.

Slovenské "Vojenské ústředí" připravovalo otevření karpatských průsmyků pro budoucí operace Rudé armády. Jenže tento plán se z nějakého důvodu** nelíbil Stalinovi. Slovenské vyjednavače, kteří se dostali až do Moskvy, nechával dlouho čekat ve svých předpokojích. Dokonce nereagoval ani na úpěnlivé prosby, aby byly omezeny diverzní akce sovětských partyzánů na slovenském území. Povstání ještě nebylo připraveno a akce v týlu mohly vést až k obsazení Slovenska německou armádou. Stalin jakoby** na just přikázal partyzánské akce zesílit. Protože si "Slováci nedokázali sami udělat pořádek", pozval 28. 8. 1944 pan prezident Tiso na svoje vlastní lidi spojeneckou německou armádu ku pomoci k zachování ľuďáckého ("klerofašistického") režimu.

Německé jednotky vstoupily na území Slovenska 29. 8. Plukovník generálního štábu Ján Golian prohlásil dopoledne 30. srpna na shromáždění důstojníků posádky v Banské Bystrici, že Slovensko je ve válce s Německem a že slovenské vojsko je součástí československé armády na osvobozeném území. A tak začalo Slovenské národní povstání. Dříve, než bylo plně vojensky připraveno, přitom v nejzazším možném termínu - ještě než budou odzbojeny slovenské jednotky. Ale byly odzbrojeny právě ty pluky, které měly otevřít Dukelský průsmyk. A nechaly se odzbrojit i mnohé jiné, které ještě nebyly na situaci připraveny a zaváhaly.

**Dovolte názor: Nebylo to "jakoby", dělo se tak záměrně. SNP začalo ve stejné době, kdy Varšava hrdinně a osamoceně bojovala, krvácela, umírala a byla smazávána z povrchu země nacistickými hordami, zatímco "komunistické hordy" na to půl roku spokojeně pohlížely přes Vislu. Bombardovaná Varšava se nacházela v doletu 1.200 sovětských letadel, ale ani jediné nevzlétlo na pomoc! Jediný, kdo do Varšavy přinášel pomoc, byla "angloamerická" letadla, startující z daleké Itálie za vysokými Alpami, vezoucí potraviny a vojenský materiál - který se na padácích, bohužel, snášel hlavně mezi německé jednotky. (Připomenu, že v té době umírali na našem území první Angličané a Američané, jejichž letadla byla sestřelena nad tehdejším Protektorátem, přes který vedla trasa nad Varšavu). "Angloameričani" se snažili dodávkami zbraní pomoci i SNP, ale na sovětský protest toho museli nechat, aby nezasahovali do "operačního prostoru" Rudé armády. Slováci měli alespoň tolik štěstí, že k nim na letiště Tri Duby mohl přiletět 1. čs. letecký stíhací pluk. (Ale přesun trval místo plánovaných tří dnů celý měsíc...). Avšak plně vycvičená a vyzbrojená čs. samostatná paradesantní brigáda byla uzemněna, výsadkářům sebrali padáky, dostali ovinovačky a pušky - a šli přes Duklu pěšky! Toto nebyla neschopnost sovětského velení, ale politické rozhodnutí masového vraha Stalina, který chtěl nechat vykrvácet nejlepší syny slovenského a českého národa, a že se mu to povedlo! (Přičemž vykrvácelo mnohem více sovětských vojáků...) Hrdinům buď čest, ale nebýt zločinného rozhodnutí Stalina, mohlo jich být mnohem méně. Těch mrtvých.

7. října 1944 přiletěl na povstalecké území z Londýna ještě generál Rudolf Viest. Na místě se ujal velení. I když byl respektovaný a schopný, musel už 28. října 1944 vydat rozkaz k odchodu do lesů. Skončila tak dvouměsíční existence svobodného československého území a začala partyzánská válka. Vojenské velitele povstání generály Goliána i Viesta nacisté dopadli a zabili, dlouho se o nich nesmělo mluvit. Byli to totiž Čechoslováci, "Benešovci" - a nekomunisti.

Partyzánům pomáhaly vysoké hory a hluboké lesy. A také vesničané. Za to slovenské dědinky krutě platily. Vyvražďovaly je a vypalovaly je - společně s esesáckými komandy - i Hlinkovy gardy. A válečný zločinec Tiso jim k tomu žehnal a vyznamenával je za jejich vraždy na vlastním obyvatelstvu.

Za Slovenského národního povstání padlo na 5.000 slovenských (a českých a sovětských) vojáků a partyzánů. (Mezi slovenskými povstalci - a obětmi - bylo i velké množství Cikánů.) 15.000 obyvatel bylo zavřeno do koncentráků. V horách zůstalo na 40 skupin s více než 12.000 bojovníky. Skupiny partyzánů se přesouvaly i na Moravu, a podle slovenského vzoru také začaly vznikat i na území Protektorátu. Na jaře roku 1945 už u nás bylo v 90 skupinách asi 8.000 lidí. Partyzáni si prý pouze "pekli prasata a znásilňovali ženy" - avšak hlavně na sebe vázali značnou část německých vojsk. A dávali našim lidem naději! Při příchodu Rudé armády pak krom vojenské podpory poskytovali informace a navigovali postupující jednotky.

Před 60 lety začaly na území předválečného Československa osvobozovací boje československé armády. Uvádí se, že šlo o největší ozbrojenou vzpouru proti nacistické moci uvnitř nacisty ovládaného území. Povstalecké území mělo rozlohu asi 20.000 kilometrů čtverečních, kde žilo asi 1,7 milionu obyvatel. Do boje se na počátku zapojilo včetně záložníků a dobrovolníků na 18.000 vojáků, 9.000 partyzánů, četníci i financové. Povstání znamenalo i morální a politickou rehabilitaci Slovenska, znamenalo, že na tomto území mohla po válce vzniknout obnovená Československá republika.

Hrdinům Slovenského národního povstání patří dík. Dík patří i všem, kteří se k jejich odkazu hlásí.

Psáno v Praze dne 25. srpna 2004

Prameny:
Československo 1938 - 1945 (edice "Dějiny v obrazech"); Pavel Augusta, František Honzák; Albatros 1995
web Českého rozhlasu, odkud je převzata i horní fotografie
Co tak člověk pochytí z vyprávění pamětníků

S touto povstaleckou Avií B-534, jedním ze 13 letadel. které bylo zprvu na letišti Tri Duby k dispozici, uskutečnil rtm F.Cyprich poslední ověřený sestřel dvouplošníkem za 2. světové války, kdy sestřelil maďarský Ju52. Fotografie modelu převzata z webu Milana Lisnera MLK-AirBase
Také s tím se bojovalo - a vítězilo


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku