Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.8.2004
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >CAUSA PŘIBYL: Trapná nedůslednost normalizačního publicisty Justa
 >MÉDIA: Prezidentská kampaň v USA očima novináře
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 2: Hnědnoucí a žloutnoucí
 >NÁZOR: Basa tvrdí muziku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Co všechno se může stát
 >PRÁVO: Co lze očekávat od nového ministra spravedlnosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Ta zlá bouřka
 >CHTIP(y): Něco pro zlepšení nálady
 >NÁZOR: Okurková sezona se letos nekoná
 >PENÍZE.CZ: Investiční životní pojištění: jak na něj III.
 >MÉDIA: Pojďte hrát hru "Každý hledá svého Přibyla"
 >PRAHA: Pieta pro pamětníky a "Kultur fýr Bémen"
 >POLITIKA: Neúplatný babral
 >MOBY DICK: Dovolená nedovolená
 >POLITIKA: Vstříc zářným socialistickým zítřkům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
30.8. MÉDIA: Prezidentská kampaň v USA očima novináře
Dušan Neumann

Američtí prezidentští kandidáti vždycky objížděli voliče, ale teprve Theodor Roosevelt proměnil kampaň v téměř pouťový rtituál. A tradice pokračuje:

Začalo to brzy ráno na letišti v pennsylvánském Scrantonu. Přijel jsem raději dříve, neboť jsem čekal tuhou bezpečnostní prověrku a nemýlil jsem se. Od té poslední na jaře před Bílým domem však byrokratická posedlost bezpečností dosáhla nových kvalit. Už nestačilo, aby naše vybavení prohlídli černě oddění specialisté, ale všechny betacamy a digitální kamery mohokrát prověřených teamů CNN, ABC, CBS, Fox a také tu moji ještě musel oslintat služební vlčák hledající v nich semtex. Utěrku nám nikdo nenabídl.

A pak jsem čekali a čekali, až si pro nás přišla jedna z mnoha tiskových tajemnic a za doprovodu agentů tajné služby označkovaných spirálovým kablíkem visícím každému z ucha nás odvedla na platformu, z níž jsme mohli natáčet přistání Boeingu Air Force Two, vicepresidenta Dicka Cheneyho, jeho paní Lynn, dceru Liz a tři mrňavé vnučky na schůdkách letadla, přivítání místními hodnostáři a skupinový nástup do dvou autobusů s tmavými okny, v červenomodrém livreji, s hrdým nápisem Srdce a Duše Ameriky a nezbytnouí internetovou adresou www.georgewbush.org. V tomto okamžiku jsem ještě netušil, že vystupování, nastupování a čekání bude hlavní náplní dne. Otázky, které jsem měl pro viceprezidenta připraveny, jsem ani nevytáhl z kapsy.

Aspoň že náš novinářský autobus byl dobře zásoben nealkoholickými nápoji, vysoce nedietními brambůrky, pizzou a přípojkami k internetu u pracovních stolků. Ale o čem psát? Viceprezidentovu řeč, kterou jsem za ten den slyšel s drobnými obměnami čtyřikrát, už tiskové oddělení rozeslalo agentůrám ještě než jsme nasedli do autobusu.

Shromáždění organizovaná národním kongresem republikánské strany měla prakticky stejný průběh. Lynn Cheney představila sebe a vnučky, sdělila publiku, že zná Dicka už ze školy a že příští týden oslaví 40 let od svatby. Po bouřlivém potlesku uvedla vicepresidenta jako otce rodiny a dobrého hospodáře, který ví stejně jako prezident Bush, že lidé vědí nejlépe jak nakládat s vlastními penězi, lépe než jakákoliv vláda, a proto tvrdě prosazují trvalé snížení daní. Dick Cheney jen nacvičeně podotkl, že tatínek Lynn jim nedovolil spolu chodit dokud jí nebylo sedmnáct, a kdyby si bývala nevzala jeho, tak by stejně dnes byla manželkou viceprezidenta (podobný bonmot se před osmi lety říkal i o Hillary Clintonové).

Samotný viceprezidentův projev byl poměrné krátký, obsažný a přesvědčivý. Většinu času věnoval válce s terorismem. Vysvětlil, že zářijový útok znamenal zlom v chápání terorismu; přestal to být zločin jednotlivců či skupin stíhatelný podle trestního práva. "Vstoupili jsme do válečného stavu," řekl Cheney. "Teroristům jde o zničení naší společnosti, demokracie a způsobu našeho života. Jsou ochotni k tomu použít jakékoliv prostředky. Nedá se s nimi vyjednávat, smlouvat kompromis, ani jim věřit. Zbývá jediné - zničit je. Jedině tak se lze ubránit a president Bush je vrchní velitel, který od tohoto cíle neustoupí. Náš protikandidát John Kerry chce vést jinou, citlivější válku - ale ani Lincoln, Patton, ani Eisenhower nevyhráli citlivostí ale důsledností," uzavřel projev viceprezident.

Následoval běh do autobusu, čekání a více jak hodinová jízda na další štaci. Americká oficiální kolona, byť provázena tuctem blikajících policejních aut a motocyklů, totiž úzkostlivě dodržuje předepsanou rychlost, aby občanstvo lemuijící silnice mělo čas někoho zahlédnout a aby si neřeklo, že panstvo je moc zpovykané.

Bylo pozdní odpoledne když kolona opět zastavila - tentokrát uprostřed nikde. A tak zatímco americko-irácké ozbrojené síly utahovaly smyčku okolo al-Sadrových milicí v Najefu, seděl výkvět amerického novinářstva v autobusu a počítal, kolik rajčat, jablk a paprik si vicepresident koupil - a kolik a čím zaplatil - během pečlivě zrežírovaného neplánovaného zastavení u farmářova stánku se zeleninou nedaleko universitního města Bloomsbergu, kde mělo být poslední vystoupení.

Často kritizuji americká média a zejména televizi za povrchní zpravodajství z politického života. Tentokrát však vina padá na hlavu plánovačů kampaně. Jestliže mají občané ve větším počtu jít k volbám, jak viceprezident vyzýval, musejí vědět, jak jimi zvolení zástupci budou vládnout. A to se z počtu koupených jablek a paprik a kukuřice nedovědí. A pokud novináři nebudou mít přímý přístup ke kandidátům, zůstane jen ona pouťová, barevná ale prázdná šlupka kampaně.

Dušan Neumann
korespondent BBC



Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku