Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.8.2004
Svátek má Vladěna




  Výběr z vydání
 >CAUSA PŘIBYL: Trapná nedůslednost normalizačního publicisty Justa
 >MÉDIA: Prezidentská kampaň v USA očima novináře
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 2: Hnědnoucí a žloutnoucí
 >NÁZOR: Basa tvrdí muziku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Co všechno se může stát
 >PRÁVO: Co lze očekávat od nového ministra spravedlnosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Ta zlá bouřka
 >CHTIP(y): Něco pro zlepšení nálady
 >NÁZOR: Okurková sezona se letos nekoná
 >PENÍZE.CZ: Investiční životní pojištění: jak na něj III.
 >MÉDIA: Pojďte hrát hru "Každý hledá svého Přibyla"
 >PRAHA: Pieta pro pamětníky a "Kultur fýr Bémen"
 >POLITIKA: Neúplatný babral
 >MOBY DICK: Dovolená nedovolená
 >POLITIKA: Vstříc zářným socialistickým zítřkům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
30.8. NÁZOR: Basa tvrdí muziku
Jan Krejčí

Rudá kapela má nového dirigenta. Starý dirigent jede na podzim do Bruselu. Bude hrát druhé housle v tamním orchestřišti, kde má opci na pravidelné sólo v Písni práce. Evropu bude učit vyluzovat sociální flažolety ne nepodobné skučení zrádných východních větrů. Pan ex dirigent však uvažuje, že změní styl a z Ej Úchněm přejde na La Marseilleise, že prý dobře parlé fransé. A jak se u nás na zasloužilé umělce a hvězdy patří, hvězda padla vzhůru. Prý snad dokonce proto, že měla hrát Ódu na radost, ale z jeviště spustila Osudovou a to i pro organizátory koncertu a všechno zúčastněné publikum. Zlí jazykové tvrdí, že pan dirigent rozdal špatně noty. Jiní říkají, že hráči nedostali vhodné nástroje. Někteří z nich prý dokonce ani neabsolvovali lidovou školu umění, nemají hudební sluch, cit pro sociální přednes, třídní kontrapunkt a často vypadají z platebního rytmu a finanční kázně. Mnozí prý dokonce během produkce trpí rachotem ve skříních a šumem svistu ve šrajtoflích. Všem napříč orchestrem se pak třesou paličky o budoucnost sociálního státu. I proto prý fantom opery (duch starého dirigenta) stále obchází Strakovkou, snad aby dohlédl na dodržování proevropského taktu.

Spousta posluchačů a abonentů státního orchestru má také pocit, že hráč na Ministerstvo sociálních věcí svůj part vůbec nezvládá přesto, že je to mistr, ale prý pouze z fabriky na výrobu nezaměstnaných. Hráč na ministerstvo financí prý místo na finance hraje na vypůjčené flašinety a ty ke všemu tak hrozně ždímá, že měchy pouze kvílí i když prý stačí jen zvolna a pozorně točit klikou, protože jsou vybaveny vyspělou západní technologií pro dohled nad plynulým zvukem cache flow - cinkáním peněz správnými směry. Vedoucí interpreti Ministerstva zdravotnictví se pravidelně střídají, je to těžký nástroj, není temperovaný, bude mít zřejmě přirozené ladění. Hráči na zdravotnictví však zatím předvedli pouze hru na nervy, proto v nejbližší době posluchači pacienti vyfasují příruční zpěvník, aby mohli sledovat, co se v jejich zdraví odehrálo. Ministr pro místní hudební rozvoj píská kudlu a ve školách už přestává platit: "Co Čech to muzikant.", protože došlo zlato na ručičky. Zlaté rezervy byly totiž vyměněny za virtuální bohatství, které se prý dá lépe zabezpečit díky vynálezu Ministerstva informatiky - digitálnímu podpisu. A kdyby bylo nejhůř, dá se prý použít i username a password. Bohužel, administrátor národního virtuálního bohatství zvolil špatnou certifikační autoritu, stále si totiž plete domény eu a ru, a heslo mu bylo zabaveno v ulici Na Příkopě při akci na podporu potulných ruskojazyčných hráčů na upilované brokovnice s albánským přízvukem výměnou za holý život, občanský a řidičský průkaz, hotovost ve výši dvě stě padesát tři káčé, zlatou kartu VISA, dvacet stravenek PapejPapejJupíku, klíčky od služebního vozu Volvo s dálkovým ovládáním značky VE123 (Voroštujto Enterprise), klíče od bytu, stolu, chaty, sklepní kóje č.1088 a vchodu do Národní banky č.457; přišel též o legitimaci Národního spolku střelců do holubů a jiných vycpanin, rybářský lístek na období 15.4 až 20.10.2004, MP3 přehrávač Panasonic s pěti pásmovým eqalisérem, mobilní telefon Nokia, PDA nejisté značky, švýcarský armádní kapesní nožík s manikůrou, zubním prohrabovátkem a ďoubátkem do nosu, vstupenku na koncert Česko hledá super star XI, permanentku do posilovny včetně masáže temene a několik fotek jeho rodiny a nejbližších nadřízených. "Chlape! Nechceš sebou nosit ještě elektrický sběrač žmolků, kulmu na obočí, změkčovač nehtů a ušní depilátor!", zbrunátněl policejní komisař Christhoper Nestíhám, když to všechno musel vysázet po jednom a dvojmo na papír pomocí své oblíbené utility, mechanického stroje Consul 256, kterou stačí denně zpracovat padesát ze tří set obětí pravidelných turistických prohlídek kapes. Administrátorovi zbylo sice username, které měl sevřené mezi půlkama, ale jemu i nám je už k prdu, protože mu ho rozmazal studený pot ze zad a rozfoukal vítr z již zmíněné přejímky zboží při dobročinné akci: "Proletáři se nespojili, poradí si zvýšeným osobním úsilím opakovačkami."

Situaci se snaží zachránit oblíbený estrádní umělec Petr Janda, který o sobě říká, že je starý rocker a proto prý v nejbližší době přeladí horní sněmovnu z neuchopitelně nasládlého kníkání do pevných rokových tónin a tempo opusu Senát zvýší na sto padesát. Hodlá prý v naši konírně provozovat rock'n'roll. Někteří výtečníci mu ovšem jeho záměry předem kazí hlasitými poznámkami: "Co seš to za rokera vole, když ses naučil natahovat struny až za perestrojky, kdy ti to strana laskavě povolila, Stratocastera si pleteš s balalajkou a filling z Mostecké hnědouhelné máš stále ještě zažraný pod nehty." Zapomněl také, že naše rudá kapela místní rockery nepotřebuje, protože si může vypomoci hosted stars z britského království, kde přebývají nefalšovaní, britisch made rockeři, praví královnini mazlíčci a opravdoví fajnšmekři, kteří bravurně zvládají ostrá přerušovaná staccatta, rychlé běhy, překvapivé brejky, vypjatá sóla, pravidelné drásání strun, šílené vazby a jiné úlety.

V poslední době rovněž diváky zaslouženě rozčílil jistý činitel Pražského jara, který kdysi svévolně přerušil dodávku oblíbené Písně pro Rudolfa třetího a byl za to zaslouženě uvrhnut v žalář, kde se po čtyři léta musí učit na basu, protože basa přátelé, basa odjakživa tvrdí muziku. Doufejme, že vyfasuje nějakou starou Jolanu a ne třeba Fender Jazz Bass či Gibson Thunderbird, které krásně sednou do pazoury, tak, že vám pak hrají samy od sebe. (Kruci, to by měl ale fešácký krim!)

"Konečně máme basistu," ozvalo se z orchestru a v publiku to zašumělo. Následovala vlna aplausu a děkovačky, které se přelily do ulic a lidé se rozpomněli na starý dobrý časy a začali děkovat kde komu i panu Přibylovi z úřadu vlády. Kostlivci ve skříních zarachotili a koncert rudé kapely byl náhle přerušen pro výpadek šťávy. Nový dirigent se snažil situaci zachránit a začal zpívat. Ze středu hlediště však bylo zřetelně slyšet, jak někteří nespokojení posluchači volají: "Zabalte to, šumaři! Kdy už si konečně sbalíte fidlátka, leváci!" (Spřátelené agentury státní kasy ale oponují a tvrdí, že posluchači nevolali "leváci", ale "levičáci", že nevolali "sbalte to", ale "rozbalte to".) Rudá kapela se nedala, držela basu a jestli ji udržela, drží ji milé děti i s naší státní kasou do dnes.

Ano, drazí posluchači! Basa tvrdí muziku a zvláště tu naši. My starší už také víme, že rock, po česku bigbít, do parlamentu, a vůbec do vyšších sfér nepatří. Je to křehké lidové umění pro citlivé duše, neobalené hroší pokožkou, leč vybavené odolnými bubínky, vlastními pevnými názory a pracovitými těly. A proto: "Volume doprava!"


Další články tohoto autora:
Jan Krejčí

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku