Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 31.8.2004
Svátek má Pavlína




  Výběr z vydání
 >PENÍZE.CZ: Indexy: zrcadla akciových trhů i celých ekonomik
 >MROŽOVINY: SNP stále kontroverzní
 >SPOLEČNOST: Pehova obsese
 >INTERNET: Chcete ADSL skoro zadarmo?
 >POLITIKA: Nadopovaná řecká ekonomika
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Modrého červená
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Carrefour? U Cafourka!
 >NÁZOR: Naivní a bezbranná ODS
 >ARCHITEKTURA: Secesní Karlín
 >MEJLEM: Otázky – nejen Václava Moravce
 >PSÍ PŘÍHODY: Test podnikavosti
 >VZPOMÍNKA: Tento způsob dočesné
 >ENERGETIKA: Výzvy energetických potřeb pro 21.století
 >CHTIP: Skákal pes přes oves...
 >EKONOMIKA: Čeká nás ropný krach?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství  
 
31.8. ŠAMANOVO DOUPĚ: Modrého červená
Jan Kovanic

Autor: VV Modrý

V neděli 5.9. končí ve Valdštejnské jízdárně výstava obrazů Vladimíra V. Modrého. Jestli jste na ní ještě nebyli, pak neváhejte. A jestli jste ještě o Modrém neslyšeli, pak tím spíše.

Život VV Modrého je ohraničen daty 1907-1976. Měl tu smůlu, že si v dětství užil světové války a v dospělosti druhé světové války. Měl tu smůlu, že působil ve druhém odboji a měl tu smůlu, že ho chytlo gestapo. Dostal se ven pomocí simulace šílenství. Měl smůlu, že na konci války v průběhu Českého povstání byl těžce raněn. Měl smůlu, že měl cukrovku a měl smůlu, že mu ke konci života museli uříznout nohy. Měl smůlu, že bydlel v Plzni a měl smůlu, že nemaloval tak, aby se to po roce 1948 líbilo Svazu čs. výtvarných umělců. Ačkoli na svých obrazech často užíval až cihlově červenou barvu.

Ale Modrého Husité jsou vlastně černobílí. Malovaní na papíře, nalepeném na dřevě. Jedni Husité, ti u Domažlic nebo u Tachova, mají rozměry asi jako Piccasova Guernica. Nepřehlédnutelný obraz. Ale nikoli oslava národních hrdinů, a jestli ano, pak hodně ironická. Do boje se s radostí žene banda odhodlaných hrdlořezů. V pozadí táhnou siluety vozů s kopiníky, ale ti lidé vepředu se na bitvu vyloženě těší. Muži, ženy, děti. No, nevím, jestli takhle vypadali husité někdy kolem toho roku 1420, spíše je obecně vyobrazen pogromistický dav v kterékoli době. Těžko mohl Modrý v roce 1951 namalovat shromáždění milicionářů. No, ale stejně mu to bylo jako soudruhovi vyčteno. Malíř byl vyzván, aby zvážil svůj ideologický pohled a obraz překreslil. Zvážil - a zahodil komunistickou legitimaci.

Zajímavé jsou Modrého pohádky. Podle mě se tu Modrý otevřeně přiznává k inspiraci Ladou. V těchto obrázcích však cítím silnou ironii. Ano, jsou tu na pozadí zámků a zřícenin, uprostřed hvozdů, až barvotiskově vykresleni všichni známí hrdinové. Honza, král, vodník, Kašpárek, čerti, draci... Ale to, jak spolu soupeří mnich a čert ve svádění jakési kuběny, to má k Ladovi hodně daleko.

Ironii cítím i v cyklu Modrého obrazů, jejichž hrdiny jsou Don Quichot a Sancho Panza. A tady se už blížíme tomu, co se mi u Modrého líbí nejvíce - totiž ta jeho červená. Červená, kterou jsou vyvedeny skály, krajiny i mraky nad rytířovým kopím. Zatímco postavy jsou zobrazeny víceméně realisticky, lépe řečeno v daném schematu vyzáblého rytíře a vypaseného sluhy, vychrtlé Rosinanty a netečného oslíka, pak mraky se nejdříve kroutí, jako větve dubu ve větru, posléze vytvoří svůj vlastní vír mnohobarevné exploze. Tak je tomu i na obraze Přijdou deště: V dolní čtvrtině obrazu se na břehu rozvlněného rybníka mezi sklánějícími se travinami setkávají dva vesničané - úplný Rada. A nad nimi běsní kruté surreálno barev a tvarů.

A už jsme u obrázků mě nejmilejších, totiž u rájů. Jestli chcete vidět ráj, tak si skutečně pospěšte do toho Valdštejnského paláce. Témata plavení koní a koupání při měsíčku jsou zde dovedena do snového světa cihlově růžových rajek v bohaté zahradě Eden. Mezi ptáky a květinami zde na březích jezer postávají a procházejí divošské dvojice Adamů a Ev. Červená dominuje, mezi žlutou v kontrapunktu s modrou...

Z ráje nás vyženou autentické zápisky a dokumenty, které jsou vystaveny v patře:
"Žádáme, aby při nákupu deskového materiálu /sololit, překližka atp./ mu nebyly kladeny potíže. Tento materiál potřebuje pro výtvarné potřeby."
"Vlastní atelier a má proto nárok na mimořádný nárok na příděl paliva pro vytápění tohoto atelieru."

To už byla zlatá léta šedesátá (konkrétně rok 1963), kdy umělec přece jen mohl svobodněji živořit - a měl dokonce "nárok na mimořádný nárok", když si chtěl vyhřát atelier. A když přišel do krámu pro desku sololitu, tak mu již "nebyly kladeny potíže" - pokud měl s sebou bumážku.

Než z výstavy úplně odejdete, sedněte si ještě před Ráje a Magické krajiny, určitě vás příjemně naladí. Vladimír V. Modrý měl obrovské štěstí, že mohl vytvořit pro sebe i pro nás barevný ráj. Nejspíš tam někde je.

Psáno v Praze dne 30. srpna 2004

PS: Uspořádáním této výstavy si Knížák jako ředitel Národní galerie a objevitel Modrého, autor a kurátor výstavy, u mě učinil jeden velký cihlově růžový puntík.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku