Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 2.9.2004
Svátek má Adéla




  Výběr z vydání
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy
 >SPOLEČNOST: Homo programaticus
 >VZPOMÍNKA: Starý diáček
 >BONNEVILLE: Na šťastné dětství není nikdy pozdě
 >JUSTICE: Opožděná spravedlnost
 >POLITIKA: Špatně skrývaná reklama
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Zahrávání se zdravím a životem
 >PSÍ PŘÍHODY: Ale fakt, teď je to vážné
 >PENÍZE.CZ: Burzy, které hýbou světem
 >ŽIVOT: Po kamenité cestě
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 3: New York City, neobvyklé místo
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dovolte mi si zanaříkat
 >PRÁVO: Dobře utajená interpelace na ministra spravedlnosti
 >PSÍ PŘÍHODY: Psi nejdou do školy
 >JAZYK: Faux amis 1

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
2.9. PSÍ PŘÍHODY: Ale fakt, teď je to vážné
Ondřej Neff

Pejskové hlídají. Člověk si toho přestane všímat. Ale pes si všímá, že si člověk nevšímá. Těžko mu vysvětlit: pse, kdybych měl letět k brance pokaždé, když tam zaštěkáš a pokaždé se vracet pln uspokojení, že tentokrát bylo nebezpečí (ve formě babičky o holi) odvráceno, pak, milý pse, by nám brzy došly zdroje na psí konzervy.

Takže, přiznám, na psí vřeštění u branky nereaguji.
Včera taky sedím u počítače a píšu a venku řev. Dobrá. Vnímám to jako zvukové pozadí. Najednou přiběhla Iris. Bart byl venku a hulákal u branky.
Přiběhla a šťouchla do mě čumákem.
Tohle musíš vidět, pane. Je třeba tvého zásahu. My tam děláme, co můžeme, ale jsou okamžiky, kdy se do akce musíš vložit.
Nemůžeme tady dělat všechno, pane.
Sebral jsem se tedy a šel. Iris, nadšená, běžela přede mnou.
Veden jejím kmitavým ocáskem jsem došel k brance. Bart se ani neohlédl a řval.
Mám moc práce, pane!
Iris se k němu přidala.
Co tam bylo? Al Kajda? Hunové? Poslanec Kořistka?
Možná, že hunský Kořistka s legitimací al Kajdy v kapse. Ale už byl pryč.
Díky za pomoc, řekli mi, snad, pejskové.
Ale ani se neohlédli, když jsem odcházel.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku