Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 3.9.2004
Svátek má Bronislav




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Příběh normal(izač)ního člověka
 >POLITIKA: Probuzení profesionálních občanských aktivistů
 >MIGRACE: Asijští draci roztahují křídla
 >MÉDIA: Propojení médií a politiky pokračuje
 >VÍKENDOVINY: A zem se pohnula...
 >VĚDA: Blaise Pascal - 2. část
 >PENÍZE.CZ: Jak ušetřit aneb není účet jako účet
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy
 >SPOLEČNOST: Homo programaticus
 >VZPOMÍNKA: Starý diáček
 >BONNEVILLE: Na šťastné dětství není nikdy pozdě
 >JUSTICE: Opožděná spravedlnost
 >POLITIKA: Špatně skrývaná reklama
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Zahrávání se zdravím a životem
 >PSÍ PŘÍHODY: Ale fakt, teď je to vážné

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
3.9. MIGRACE: Asijští draci roztahují křídla
www.infoservis.net

Karlovo náměstí v Kolíně. Rozličné dechovky v doprovodu mažoretek promenují středem. A z okolních obchodů vykukují usměvaví Vietnamci a Číňané, jejichž obchody jsou skoro jediné otevřené. Na zlost českým obchodníkům, kteří si stěžují na jejich nekalou konkurenci.

Dnes je téměř veřejným tajemstvím, že několik obchodů a domů v samém středu města patří právě Vietnamcům a Číňanům. Pokud se podíváte do obchodního rejstříku, zjistíte, že například na Karlově náměstí má sídlo čtyřiadvacet společností a živnostníků, z nichž je pětina vietnamských. V podobném výčtu můžeme pokračovat také v okolních ulicích. "S Vietnamci problémy nemáme. Pouze občas na radnici přijdou místní obchodníci a stěžují si na ně. Jejich nářky se ale prozatím ukázaly jako neopodstatněné," říká starosta města Miroslav Kaisler.

Obchodníci ale nemají pro konkurenci z Asie příliš velké pochopení. Majitelka obuvnického obchodu nechodí pro ostrá slova daleko: "Bezesporu nám konkurují, ale to by bylo v pořádku. Horší je, že na ně neplatí stejné zákony jako na nás. Všechno to jsou černé peníze a stát jim to toleruje." V jednom domě na Karlově náměstí sídlí hned čtyři vietnamští podnikatelé, na jedné adrese v Kutnohorské ulici je zaregistrováno osmnáct firem, podobné je to na Husově náměstí. A tak můžeme ve výčtu pokračovat. "My jenom prodáváme. To není špatné, když lidé kupují," tvrdí Lan Vu Truong, který kdysi v Kolíně také podnikal, ale později přesunul své aktivity jinam. Zapomíná ovšem připomenout, odkud pochází jeho zboží, které ne vždy odpovídá visačce, již nese. Jak podotkl vietnamský intelektuál a disident Pham Huu Uyen, většina zboží se sem dostává pomocí úplatků, takže by bylo lepší, kdybychom si zametli před vlastním prahem a spíše dohlédli na nenechavé ruce ochotné přijmout úplatek. Přesto se Vietnamci snaží v České republice udržet, neboť spoléhají na to, že jejich potomci již budou součástí většinové společnosti. A úspěchy vietnamských školáků v českých školách tomu pouze nasvědčují.

Dalším zastavením může být oblíbená čínská restaurace v Kovářské ulici, jakési nepsané středisko čínského obchodního ruchu v Kolíně. Málokdo z úředníků či zaměstnanců nebo majitelů okolních firem, kteří sem zavítají na oběd, tuší, co se pod důstojnou pokličkou skrývá. Třeba nic, přestože se někteří obchodní partneři a přátelé rodiny Lai z Čche-ťiangu v čínské provincii Čing-tian, která v restauraci vlastní rozhodující podíly, ocitli také v hledáčku policie. Při pokusu o rozhovor ale skoro všichni reagují stejně - nerozumím. Čínské restaurace a bistra totiž patří k pračkám peněz z nelegálních obchodů a převádění krajanů přes slovensko - českou a česko - německou hranici. Mladá Číňanka Lin jednou obsluhovala v podobné restauraci a ani tlustá vrstva líčidel neskryla monokl pod jejím okem.

Vydírání krajanů, kteří jsou v České republice nelegálně, a jejich zneužívání pro podřadné, neřku-li otrocké práce, není výjimkou. Třebaže za cestu do vysněné Evropy zaplatili různým převaděčským gangům ze skupiny Hadí hlavy až deset tisíc euro za osobu. Ostatně, někteří obyvatelé okolních domů mohou potvrdit, že na dvorku restaurace poměrně často dochází mezi Číňany ke scénám jak vystřiženým z akčních filmů. Asi se nedožijeme toho, že by v Kolíně vznikla asijská čtvrť. Spíše se dočkáme toho, že nás za nějakých dvacet let bude třeba v místní nemocnici ošetřovat sestřička nebo dokonce lékařka původem z Vietnamu. Jen čeští obchodníci budou ještě dlouho skřípat zuby nad nevítanou konkurencí.

Číňané v Čechách pociťijí výlučnost sebe sama

Kolín - Ostražitost, s níž česká společnost pohlíží na čínskou komunitu v Čechách, je i není na místě. Představu o specifikách čínského myšlení a pohledu na svět nám v rozhovoru nastínili Miroslav Potměšil a Monika Toušková, studenti čínštiny, kteří mají za sebou roční pobyt na Tchaj - wanu.

Čínská společnost je hodně uzavřená. Čím si to vysvětlujete?

Miroslav: Čínská kulturní tradice je nejstarší živou na světě. Sami Číňané říkají, že jde o šest tisíc let neustálého vývoje. To jim dává určitý pocit výlučnosti mezi ostatními národy. Rozhodně ale nechci použít slovo nadřazenosti.

Monika: Jejich uzavřenost je spojena také s tím, že si rádi řeší své problémy v rámci komunity. Mám pocit, že se domnívají, že každý kontakt s většinovou společností pro ně může být určitým ohrožením. Je to také způsobeno tradičním pojetím silné rodiny, kde jsou vztahy podstatně pevnější a s většinou problémů se rodina vypořádá sama.

Proč Číňané odcházejí do Evropy?

Miroslav: Evropa je pro ně jednou z cest na Západ. Souvisí to také s přelidněností v Číně, ale i Hongkongu a Tchaj - wanu. Když jedete na Tchaj - wanu městem, všude kolem jsou domy, domy a domy. Pouze jednou za čas vám cedule oznámí, že už jste v jiném městě. Jinak byste to nepoznali.

Mají Číňané snahu se zapojit do života české společnosti?

Monika: Nemyslím si, že by to bylo takové, že by nikdo nepočítal s tím, že tady zůstane natrvalo. Ale je pravda, že pro většinu z nich je Česká republika pouze přestupní stanice dále na Západ. Přesto v Čechách existují školky a školy, kam čínské děti chodí. Většina ale navštěvuje speciální čínsko - americkou školu v Praze.

Článek byl uveřejněn v Kolínském deníku.

Michal Plavec


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku