Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 3.9.2004
Svátek má Bronislav




  Výběr z vydání
 >POLEMIKA: Eurozatykač zpochybňuje právní jistoty občanů
 >POLITIKA: Příběh normal(izač)ního člověka
 >POLITIKA: Probuzení profesionálních občanských aktivistů
 >MIGRACE: Asijští draci roztahují křídla
 >MÉDIA: Propojení médií a politiky pokračuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Taxíky
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s míčky
 >VÍKENDOVINY: A zem se pohnula...
 >VĚDA: Blaise Pascal - 2. část
 >PENÍZE.CZ: Jak ušetřit aneb není účet jako účet
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy
 >SPOLEČNOST: Homo programaticus
 >VZPOMÍNKA: Starý diáček
 >BONNEVILLE: Na šťastné dětství není nikdy pozdě
 >JUSTICE: Opožděná spravedlnost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
3.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Taxíky
Ondřej Neff

Vzpomínání na domu mého dětství, jak se zachovalo v kaleidoskopu paměti

Taxíky stávaly na štaflech, například za Masarykovým nádražím, mohutné, hranaté pragovky z první republiky. Jenom černé, neexistovaly taxíky jiné barvy. Na boku měly zvenčí připevněné taxametry, veliké kisny s otočným kovovým praporkem. Když byl praporek nahoře, taxík byl volný. Jakmile pasažér nastoupil, taxikář otočil praporek dolů a tím zapnul taxametr. Číslice byly veliké a pasažér mohl zasmušile pozorovat, jak čísla skáčou.
Měl jsem rád taxíky, které měly nouzová skládací sedadla.Ve stavu složeném to byla podnožka, rozložené sloužily k nouzovému sezení, nebo radostnému - pro kluka zvícího pět, šest let.
Uvnitř taxíku se mi líbilo. Všechno tu bylo vyložené plyšem, sem tam nějaké mahagonové táflování, u stropu lampička s broušeným ornamentem. Taxikář byl oddělen od pasažérů posuvnou skleněnou deskou.
Jezdily pomalu. Občas rychlost dosáhla šedesáti kilometrů v hodině. Tajil se mi nad tím dech. Šedesát kilometrů za hodinu! To je kilometr za minutu! Šílená představa. Dodnes mám pocit, že je šedesát kilometrů velká rychlost. Stejně si myslím, že šestnáctileté holky jsou strašně staré holky: tak mi připadaly, když mi bylo pět. Ty ještě starší, ty byly prakticky mrtvé, na ně nebylo možno pomyslet.
Ale píšu o taxících a ne o holkách. Když později se začal obměňovat vozový park, maminka odmítala jezdit v nových škodovkách.
"Jsou nesolidní a snadno se převrhnou, " tvrdila.
Namítal jsem, že stará auta jsou vyšší a jejich pérování tvrdší.
"To je pravda. Jsou vyšší, protože jsou solidní. A mají tvrdší pérování a víc vydrží a nepřevrhnou se."
Na to se nadalo nic namítnout, navíc jsem měl radši staré taxíky, s nouzovými sedátky a lampičkami.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku