Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.9.2004
Svátek má Jindřiška




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Dovolená s otazníky
 >POLITIKA: Také němé tváře protestovaly
 >LÉKAŘSTVÍ: Spolupráce léčitele a lékaře - trend moderní doby
 >POLEMIKA: Kde nejsou viníci, nejsou ani nevinní
 >POLEMIKA: Eurozatykač zpochybňuje právní jistoty občanů
 >POLITIKA: Příběh normal(izač)ního člověka
 >POLITIKA: Probuzení profesionálních občanských aktivistů
 >MIGRACE: Asijští draci roztahují křídla
 >MÉDIA: Propojení médií a politiky pokračuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Taxíky
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s míčky
 >VÍKENDOVINY: A zem se pohnula...
 >VĚDA: Blaise Pascal - 2. část
 >PENÍZE.CZ: Jak ušetřit aneb není účet jako účet
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
4.9. POLITIKA: Také němé tváře protestovaly
Martin Stín


Duch vzpoury nespokojenců s personální politikou Stanislava Grosse, organizovaných Břetislavem Rychlíkem a jeho druhy, se nechal ukonejšit odstoupením Pavla Přibyla. Rebelanti si většinou neuvědomili, že vedou útok pouze proti jednomu z četných vnějškových výronů scestného myšlení původce zla, a to dílem z krátkozrakosti, dílem z pohodlnosti či nedostatku energie. Nepokračovali proto dále v tažení za odstranění grossovlády. Nesmiřitelný zůstal chartista John Bok, předseda občanského sdružení Šalamoun, čerstvý uchazeč o senátorské křeslo, který před hlasováním o důvěře Grossově vládě zahájil protestní hladovku a přes protesty části přátel v ní pokračuje již desátý den. Jeho spolubojovníci z disentu, Stanislav Penc a Ivan „Magor“ Jirous, kteří mají s premiérem nevyřízené účty také za rozehnání Czech Teku, se rozhodli podpořit Johna Boka uspořádáním happeningu před Úřadem vlády v den zasedání vlády 1. září 2004. S mottem „i němá tvář si přeje konec grossovlády“ přitáhli před Úřad vlády s oslem a třemi kozly a domáhali se rozhovoru s premiérem, jenž se ovšem setkání s nimi vyhnul. Akce proběhla v klidu. Kozli provedli na prostranství před úřadem kontrolu kvality práce vládních metařů tím, že sesbírali popadané suché listí a všechny nedopalky cigaret, které nestačil z jejich dosahu odstranit starostlivý majitel. Překvapení zažila tisková mluvčí vlády, která se posmívala Stanislavovi Pencovi, že jsou jeho zvířata vyhublá. Okamžitě se přesvědčila, že hubenost není na překážku vývinu výkonných svalů. Než se nadála, ocitla se v náručí rovněž hubeného Stanislava Pence, jenž ji pochoval jako malé dítě a nepoškozenou opět něžně postavil na zem.

Ve srovnání s demonstrací za odstoupení Pavla Přibyla na protestující čekala podstatně početnější policejní ostraha, houf novinářů a štáby ČT, Primy a ČRo. TV Nova projevila naprostý nezájem. Nepřišlo však obecenstvo, takže policistů a novinářů bylo nakonec více než protestujících. Snad to byl důvod, proč se zpráva o happeningu neobjevila ve večerním televizním zpravodajství, ač oba přítomné televizní štáby natočily záznamy. Zejména kozel Matěj s krásně vyvinutými rohy se těšil velké pozornosti fotografů a kameramanů. Obě televize potlačením zprávy o spíše recesi než demonstraci projevily podobnou novinářskou neprozíravost a „nezávislost“ jako Československá televize v r.1988, která tehdy před veřejností utajila zdánlivě bezvýznamné pravidelné diskusni kroužky u sochy Svatého Václava, organizované disidenty, které předcházely prvnímu velkému protirežimnímu vystoupení z 28.října 1988. Jejich účastníků byla rovněž jen hrstka, ale ta v dalším vývoji dokázala na sebe nabalit nejdříve stovky, nakonec statisíce demonstrantů. Nikdo nemůže vyloučit, že také recesistické vystoupení z letošního 1.září není předzvěstí budoucího hromadného protestního hnutí. V r. 1988 Československá televize nesplnila hned od počátku povinnost objektivně a nestranně informovat veřejnost a ČT i Prima následovaly 1.září 2004 jejího neblahého vzoru.

Shodou okolností se happening konal právě v době, kdy zemi zaplavily obří billboardy s modrookou naivně důvěřivou tváří Stanislava Grosse a sdělením, že to s námi náš „dvouletý“ náčelník Nestárnoucí Chlapec myslí poctivě. Jejich vystavením nám vlastně miláček národa alias Lžipoctivec vzkázal, že se spoléhá na nechuť či nezpůsobilost většiny voličů přemýšlet. Billboardy mohou totiž ovlivnit jen ty, kdo nepřemýšlejí, nesrovnávají a ztratili paměť. Stanislav Gross je v politice již strašně dlouho, a každý, kdo pozorně vnímá mediální zprávy a má zájem působit, aby se tato země konečně hnula dopředu, nutně musí srovnávat jeho četné výroky a kroky. Na základě toho si pak udělá obrázek, zda je Grossův výrok na billboardu míněn vážně nebo jako lest, vynalezená za účelem lapení voličů. Všichni si pamatujeme různá ukvapená prohlášení o záměrech a předsevzetích, snažících se představit tehdejšího ministra vnitra jako řízného chlapíka, usilovně pečujícího o naši bezpečnost. Všechna vyšuměla do ztracena. Pamatujeme si okázalou, na jejím počátku ministrem vyhlášenou akci na prověření podezření z korupčního jednání pracovníků Kanceláře prezidenta republiky, ve skutečnosti zaměřenou k oslabení postavení prezidenta Václava Havla, jež kromě pocitů trapnosti nepřinesla žádné výsledky. Víme, že v době působení Stanislava Grosse ve funkci ministra vnitra se upevnilo postavení příslušníků předlistopadových policejních složek a opakovaly se pokusy o jejich rozmístění na velmi citlivých postaveních v policejních složkách. Kdo si toto vše vybaví,neuvěří v upřímnost pana Grosse.

Je samozřejmě věcí pana Grosse, že propůjčil svou prostou, pro někoho možná skutečně líbivou tvář, tak trapné reklamní kampani. Neodpustitelná je však suma 30 milionů Kč, kterou podle zpráv v tisku zaplatila zhotovitelská firma. Vyplýtvání tak obrovské částky z pokladny ČSSD v době, kdy řada přínosných sociálních, rehabilitačních a vzdělávacích projektů je ohrožena nedostatkem peněz, je nemoudré, a Stanislav Gross by neměl jejich zhotovení přijmout. Tytéž peníze, které budou využity na pochybný projekt rozmistění billboardů s tváří Lžipoctivce, by udělaly kus dobré práce, vloženy na charitativní účty. Avšak jejich vyplýtvání v době, kdy přibývá nezaměstnaných a lidí, žijících pod hranicí existenčního minima, a jejich použití k tak nízkému cíli, jakým je zneužití neodpovědnosti voličů a získání jejich hlasů klamem, lze považovat za asociální jednání. Sociální demokraty by měla varovat zkušenost ODS, která rovněž hojně zneužívala charisma Václava Klause a věřila, že pod jeho záštitou získá neskutečný počet hlasů. Její snahy vyústily ve vztyčení slavného megabillboardu na Letné. Víme, jak to dopadlo: občanští demokraté dostali v parlamentních volbách výprask a do Strakovky vstoupila vláda Miloše Zemana. Není důvod si myslet, že sociální demokraté dopadnou s Grossovými billboardy lépe. Naše veřejnost není tak hloupá, jak si často myslíme. Plýtvání v ní spíše vyvolá plebejský odpor. Z toho plyne, že prostředky, vložené do zřizování billboardů přijdou nazmar. A veřejnost by na to měla reagovat hromadnými protesty proti jmenování vlády Stanislava Grosse. Měla by proti jejímu ustavení protestovat i jako proti podvodu na voličích: ti volili ČSSD jako obyčejnou politickou stranu, vedenou Vladimírem Špidlou. Gross ale není Špidla a rozdíly mezi nimi jsou nezanedbatelné.


Další články tohoto autora:
Martin Stín

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku