Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 4.9.2004
Svátek má Jindřiška




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Dovolená s otazníky
 >POLITIKA: Také němé tváře protestovaly
 >LÉKAŘSTVÍ: Spolupráce léčitele a lékaře - trend moderní doby
 >POLEMIKA: Kde nejsou viníci, nejsou ani nevinní
 >POLEMIKA: Eurozatykač zpochybňuje právní jistoty občanů
 >POLITIKA: Příběh normal(izač)ního člověka
 >POLITIKA: Probuzení profesionálních občanských aktivistů
 >MIGRACE: Asijští draci roztahují křídla
 >MÉDIA: Propojení médií a politiky pokračuje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Taxíky
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s míčky
 >VÍKENDOVINY: A zem se pohnula...
 >VĚDA: Blaise Pascal - 2. část
 >PENÍZE.CZ: Jak ušetřit aneb není účet jako účet
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Včera šly děti do školy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
4.9. LÉKAŘSTVÍ: Spolupráce léčitele a lékaře - trend moderní doby
Josef Hrachovec

Někteří lidé věří lékařům a nevěří léčitelům a mají pro to své dobré důvody. Jiní lidé naopak nevěří lékařům a věří léčitelům a mají pro to také své dobré důvody. Nicméně panuje jakési obecné přesvědčení o tom, že každý člověk věří buď jedněm nebo druhým.

Dnešní postmoderní doba tohleto ale překonala. Tenhle článek je o tom, jak kouzelně spolu může žít v symbióze lékař i léčitel.

Jsem rentgenolog. To je profese, která dnes už zahrnuje nejenom klasický "rentgen", ale třeba ultrazvukové vyšetření, počítačovou tomografii atd. atd. Obecně řečeno, každý z těchto přístrojů je vlastně specializovaný počítač. (Co dneska není počítač? I videorekordér a automatická pračka jsou víc počítače než cokoliv jiného.) V tomto případě vstupem počítače je lidské tělo a výstupem monitor s velejemným a velepřesným obrazem nemocných i zdravých orgánů. Ve virtuální realitě můžete prolézat střevem, změřit rychlost proudu v nějaké tepně, aniž ji vidíte a aniž do ní cokoliv strčíte, můžete zobrazit tkáň jater často mnohem přesněji, než když ji patolog vidí rozřezanou při pitvě atd atd.

Nejmodernější medicína je tedy v tomto případě reprezentována superpočítačem v ceně řádově miliónů korun, který je v lidském těle schopen změřit každý chlup. Superpočítač je doplněn cvičenou opicí, tedy lékařem s diplomem a x lety praxe, který je schopen podle údajů na monitoru zjistit, že máte žlučové kameny (například), kolik jich máte, jak jsou velké, jestli jsou kulaté nebo hranaté a jestli leží na sobě nebo za sebou. Jestliže pacient není spokojen s tím, jak ho léčí klasická medicína, jde za léčitelem. Léčitel je člověk, který se živil nejdříve jako jeřábník a potom byl na invalidním důchodě, ale objevil v sobě magickou moc. Je schopen se na vás podívat a přesně určit, co vám je, a také vás toho bezbolestně zbavit. Na rozdíl od cvičené opice u monitoru on nepotřebuje ani techniku, ani vědomosti. Také nemá žádný lékařský diplom a ten mu proto nemůže být odebrán, ať udělá cokoliv.
A protože veřejné mínění je na jeho straně a protože navíc je seznámen s kultem woodoo, rozmyslí si každý lékař dvakrát, než před pacientem řekne proti léčiteli něco špatného. Minimálně by riskoval žalobu pro pomluvu. A tak dochází k té výše zmíněné symbióze vědecké medicíny a magie.

Dovolím si odcitovat zcela autentický rozhovor. Lékařka volá rentgenologovi a objednává svého pacienta na vyšetření v mimořádném akutním termínu.
"On byl u léčitele a ten viděl na vnitřní stěně močového měchýře drobný bělavý výrůstek asi 3mm. Tak bych potřebovala, kdybyste se na to podíval ultrazvukem."
"A jak viděl? Byl na endoskopii?" (Endoskopie je, když se cvičená opice dívá optickým zařízením zavedeným do těla.)
"Ne, nebyl na endoskopii. Viděl to ten léčitel."
"Jak to viděl?"
"No, VIDĚL."

Konečně pochopíte, že se jedná o vnitřní zrak daný všem léčitelům. Stejným způsobem viděla Libuše Prahu. Zajímavé je, že léčitelé jsou schopni vnitřním zrakem popsat i takové detaily, jako je barva nebo velikost v milimetrech.
Ještě zajímavější je, že vize léčitele je pro obvodní lékařku stejný důvod k odbornému vyšetření jako každý jiný. Když má někdo krev v moči, pošle se na ultrazvuk ledvin. Když léčitel "vidí" něco bělavého a velkého tři milimetry v místech, která jsou normálnímu smrtelníku skryta, je to ekvivalent laboratorního nálezu, a jako takový je ho třeba také prověřit. To ale v žádném případě neznamená, že by obvodní lékařka byla blbá. Ona má jenom strach. Pokud by pacienta s jeho řečmi o léčiteli vyhodila a následně by se ukázalo, že měl nedej bože pravdu, bude znemožněna na celý život. To riziko prostě za to nestojí. Takže se pacient pošle na vyšetření. Nebo léčitel přejede kolem pacienta virgulí a ta se pohne u jeho kolena. Druhý den jde pacient na rentgen. Na žádanku se nenapíše "pozitivní virgulový příznak", ale "bolest v koleně" nebo něco takového, aby to tak nevypadalo. Na rentgenu není na koleně nic, nebo tam může být velký nález. Proč ne. Nutno spravedlivě podotknout, že i lidé věřící léčitelům uznávají objektivnost nálezu podaného "mašinou". V případě, že vidí svůj orgán na snímku, netvrdí, že léčitel měl pravdu i tak a že stroj se mýlí. Mýlit se eventuálně může pouze cvičená opice, která nález špatně interpretovala.

Na druhé straně ale se pacienti na léčitele nikdy nezlobí, ať udělá cokoliv.

Jistý léčitel u nás se živil tím, že vkládáním rukou odstraňoval pacientům žlučníkové kameny. Vybudoval si v tomto směru ohromnou pověst, které vůbec neublížilo to, že kámen ze žlučníku za celou dobu neodstranil ani jeden. Vím to zcela jistě, protože na malém městě jiný ultrazvuk nebyl. U několika případů jsem měl osobně tu čest, že jsem pacientovi nejprve ve žlučníku kameny objevil, pacient pak vyhledal léčitele a po nějakém tom měsíci ke mně přišel zpátky, abych posoudil výsledky jeho léčby. Objednal ho zcela legálně jeho obvodní lékař a také zcela otevřeně mluvil o tom, že jde o kontrolu po léčbě u léčitele. Ani pacient se neskrýval s tím, že byl u léčitele a teď se jde podívat, jak to dopadlo. Dopadlo to tak, že kameny ve žlučníku byly, jak jinak.

"Jak vám ty kameny odstraňoval?"
"Držel mě za ruce a díval se mi do očí. Cítil jsem, jak do mě vstupuje teplo. Pak řekl, že můžu jít, že kameny se ztratí."
"Co jste mu za to dal?"
Otázka je položena neutrálním tónem, nesmí z ní být cítit posměch. Musíte být úzkostlivě zdvořilí, aby na vás nepřišla stížnost.
"Za každou návštěvu pětistovku".

To máme šest sezení, dohromady za tři tisíce. A on vám to řekne zcela bezelstně, i když vaší práce si necení ani tolik, aby vám přinesl kafe - ne že by to člověk od něho chtěl.
"Budete s tím něco dělat?"
"A s čím jako?"

Kdyby ho o tři tisíce ošidili v supermarketu, asi by jim tam rozbil pokladnu. Ale teď se na mě dívá pomněnkově modrýma očima. "A co bych s tím jako měl dělat? Prostě se to nepovedlo."
Bože, kéž jsem léčitelem.


Další články tohoto autora:
Josef Hrachovec

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku