Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 17.9.2004
Svátek má Naděžda




  Výběr z vydání
 >MÉDIA: Biologie je věda a ne nezávazná hra se slovy
 >SPOLEČNOST: Profesionální matky
 >RECENZE: Stačilo by neubližovat?
 >VZPOMÍNKA: Dvoudenní cesta do NDR
 >VÍKENDOVINY: Domů, do Prahy, na Ruzyň!!!
 >KOMENTÁŘ: Prodávání radaru
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Telefon
 >PROBLÉM: Jak jsme chytali podvodníka
 >PSÍ PŘÍHODY: Noc plná hrůzy
 >CHTIP: Jak vidělo Pána prstenů Rudé právo v roce 1977
 >PENÍZE.CZ: Penzijní reforma? Klíčem jsou příspěvky do systému II.
 >ČEŠI: Alkoholici! Mučitelé vlastních dětí!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tři otázky pro Johna Boka
 >POLITIKA: Naši "nezávislíci"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobře střežené tajemství

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
17.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Telefon
Ondřej Neff

Vzpomínání na dobu mého dětství, jak ji uchovala děravá krabice paměti.
Od mého opravdu miminkovského dětství jsme bydleli ve Slapech nad Vltavou. Tam jsem si telefonování moc neužil. Kamarádil jsem se s jistým Pavlíkem Miřickým a ti měli doma telefon. Bylo to v podstatě to, čemu vojáci říkali pojítko: bakelitová kysna se sluchátkem a kličkou. Muselo se zatočit kličkou, ozvala se ústředna, té se sdělilo číslo a ústředna spojila.

Pořádný telefon měl dědeček s babičkou, samozřejmě v Praze, na Žižkově. Měli ho zavěšený na zdi, důstojný přístroj s poniklovaným ciferníkem. Sluchátko a mluvítko ale měl v jednom, od něho vedla šňůra opletená textilií - viselo v krásné vidlici. Dodnes si pamatuju tehdejší číslo: 24268. Později přidali ještě jednu dvojku na začátek: 224268.
Otec usiloval o zavedení telefonní linky a skutečně ji zavedli - měli jsme číslo 14. Jenže asi za tři neděle poté jsme se stěhovali ze Slap pryč.

V úřadech a institucích byly ještě dlouho manuální ústředny. Dnes to vidíte leda ve filmu: pult, v něm, jak to nazvat, čudlíky na kabelu. Volající zavolal operátora, ten uchopil čudlík a vrazil ho do zdířky příslušné volanému číslu a musel ručně zazvonit, oznámil příchozí hovor a zavěsil. Nebo nezavěsil a poslouchal, co si povídají, když byl všetečný.
Podobně fungovala dlouho meziměstská ústředna. Když někdo volal místně, mohlo se mu stát, že se ve sluchátku ozvalo "zavěste, meziměsto". Meziměsto mělo přednost! To trvalo dlouho, naposledy jsem se s tím setkal hluboce v sedmdesátých létech. Ale to nebyla zlatá sedmdesátá. To jsem už zdaleka nebyl dítě, takže zde mohu odpovědně prohlásit, že to byla posraná sedmdesátá léta.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku