Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 23.9.2004
Svátek má Berta




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Fraška se státním rozpočtem
 >PŘÍRODA: O nás a o vodě
 >POLITIKA: Veřejný dopis s dotazy pro Jana Klase
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 4: Příjezd s případnými nepříjemnostmi
 >ARCHITEKTURA: Berlínské extravagance
 >POLITIKA: Bez senátu bude líp?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Podtitulek s nadtextem
 >PENÍZE.CZ: Stavební spoření: tip pro vyšší výnos
 >BRNO: Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy
 >LITERATURA: Divoké víno ještě po čtyřiceti letech
 >CHTIP: Takový normální domácí dialog
 >SPORT: Světový pohár v hokeji
 >ÚVAHA: Náš "strýček" Hitler
 >POLICIE: Vyšumělý šarm smutného policejního prezidenta
 >LETECTVÍ: Jedno vzduchoplavecké výročí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
23.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Podtitulek s nadtextem
Jan Kovanic

"Kdo lže, ten krade, nemá ho pánbu rád a bude mít černý děti." Tak takhle to říkávávala maminka mojí ženy ještě pár let po válce, po té druhé světové. Zmínil jsem se tady o tom posledně, jak jsem popisoval vykradení našeho auta. Někteří komentátoři v reakci na to začali nadávat Cikánům a jeden věrný čtenář mi napsal, že jsem si nevšiml, že jsem použil výroku matky mé ženy s "rasovým nadtextem".

Avšak "černý" neznamená Cikán, stejně jako "bohatý" neznamená Žid. Ženina maminka přišla do Prahy už dávno před válkou. Jako sedmnáctiletá sloužila v jednom domě v Křemencově ulici. U nich, na vesnici, se to tak říkalo. O děti se rodiče starali, byly výkladem rodiny. A pokud byly špinavé, tedy černé, hned se vědělo, že celá famílije bude v nepořádku. V tom dávném věku byla ostuda krást, proto se říkalo "kdo lže, ten krade". V tom dávném věku byli lidé bohabojní a nelíbila se jim představa, že by je pánbu neměl rád.

Maminka ženy tohle sousloví prý užívala jen do té doby, než si všimla, že jsou lidé, kteří za pojmem "černé děti" nevidí "špinavé děti", ale "cikánské děti". V té válce bylo z rasových důvodů vyvražděno téměř celé příbuzenstvo jejího muže. V té válce chtěli z rasových důvodů zabít její děti. Po té válce zůstaly prázdné i domky v sousedství nuselského bytu, kde rodina mé ženy bydlela. Jejich původní obyvatele - české Cikány - také zavraždili v koncentrácích. Takže maminka z úsloví vypustila "černý děti".

Kam se ty děti poděly, to dlouho vrtalo v dětské hlavě mé (budoucí) ženy. Nemohla pochopit, proč se nemá říkat, že ty děti lhářů a kradařů budou za trest špinavé jako od škváry (to dobře znala, hrála si na ní na plácku za domem).

Rasový nadtext článku tedy vznikl v hlavě čtenáře. Má to za vinu hlavně přemíra dnešní korektnosti, která vybuzuje silnou nekorektnost. Není přece ostuda být Cikán, Žid, slepý, hluchý, starý nebo chudý. Proč se to pořád opisuje? Není mnohem sprostší říci o někom superkorektně že je "romského původu", nebo že je "rusky hovořící" nebo dokonce "přestárlý"? S tím nikdo nic nenadělá.

Ale když je někdo špinavý, měl by se umýt. Neměl by lhát, ani krást. Protože TO je ostuda. Takového člověka nebude mít pánbu rád. A bude mít špinavou duši.

A lidi se ho budou štítit.

Psáno v Praze v čase podzimní rovnodennosti


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku