Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 24.9.2004
Svátek má Jaromír




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Děti a sex
 >VZPOMÍNKA: Exkurze v kamenolomu
 >PRÁVO:Milostné vrkání s vrahem v přímém přenosu
 >VÍKENDOVINY: Věrný sluha
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Tělesné tresty
 >EKONOMIKA: Úroky dále porostou, ne dramaticky
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris na výletě
 >PENÍZE.CZ: Jak zvolit favorita mezi penzijními fondy
 >CHTIP: Jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru
 >POLITIKA: Fraška se státním rozpočtem
 >PŘÍRODA: O nás a o vodě
 >POLITIKA: Veřejný dopis s dotazy pro Jana Klase
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 4: Příjezd s případnými nepříjemnostmi
 >ARCHITEKTURA: Berlínské extravagance
 >POLITIKA: Bez senátu bude líp?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
24.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Tělesné tresty
Ondřej Neff

Vzpomínání na dobu mého dětství, jak se zachovala v sítu paměti. Minulé díly, a jejich přes padesát, najdete zde.

Čtu, že rodiče umlátí a umučí průměrně padesát dětí ročně - k smrti. Přitom tělesné tresty jsou dnes na ošklivci a nikdo slušný se k nim neuchýlí. Už dlouho ne - mám dvě dospělé děti a nikdy jsem na ně nevztáhl ruku, a jsou to oba pop všech stránkách skvělí a úspěšní lidé a jsem na ně hrdý.
Nás bili jako žito.
Dostával jsem na prdel a spolu se mnou i všichni moji spolužáci. Dostat na prdel, to byl normální průvodní jev dětství. Někteří rodiče to samozřejmě přeháněli, měl jsem spolužáka, který dostal nakládačku šlauchem od plynu vždycky, když se jeho fotr ožral a to bylo tak ob den. Pak se z něho stal policajt (z toho kluka).
Něco jako tělesné tresty ale existovalo i ve škole.
V Slapech, kam jsem chodil do první a druhé třídy, se stálo za trest v koutě, za horší prohřešek klečelo na stupínku. Někdy tam klečela třetina třídy. Na Dobříši, kam jsem chodil do třetí, nás jedna taková sadistická čuba mlátila přes prsty pravítkem. Chodili jsme nakrátko ostříhaní, a učitelé rádi kroutili krátké vlásky u uší - nebo tahali rovnou za ucho. Měl jsem spolužáka, jmenoval se Váňa, kamaráda ušatého od přírody, a toho učitelé týrali s obzvláštní sadistickou rozkoší.

Zbytek školní docházky, tedy od třetí až po maturitu, jsem si odbyl na Žižkově, v ústavu dodnes existujícím - na "Slaďárně". Tam už se netrestalo ve třídě, ale na chodbě. Učitelka vyvedla provinilce na chodbu a tam ho zfackovala a pak ho zmalovaného vrátila do třídy. Tak se to praktikovalo i ve vyšších ročnících a mizelo to až když jsme dospěli do gymnaziálního věku.

Jak se na to dívám dnes?
Nehodnotím. Doba je taková, jaká je. Nelze znovuzavést tělesné tresty. Je to minulost. Ale k rodičům něhu nepocítím, když si vzpomenu, jak do mě mydlili. I když uznávám, že to na mě asi v důsledku, sumárně, mělo dobrý efekt. I když teď momentálně nedovedu z rukávu vysypat, jaký.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku