Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 28.9.2004
Svátek má Václav




  Výběr z vydání
 >ŠAMANŮV KALENDÁŘ: Jak jsem si zavedl laciné krmení vepřů
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla: Hrdina západu
 >PSÍ PŘÍHODY: Tenisák za plotem? Úkol pro žabaře!
 >SPOLEČNOST: Deto
 >POLEMIKA: Dvojí zlo evropského zatykače
 >TERORISMUS: Islamistům vadí svoboda žen
 >POLITIKA: Odpověď poslance Jana Klase na veřejný dopis
 >PRÁVO: Dá se tahle zkušenost generalizovat?
 >MÉDIA: ČT - Trapas! Ostuda! Hanba!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes začíná Photokina
 >POVZDECH: Stalo se o víkendu
 >POVÍDKA: Anežko, nepoť se!
 >PSÍ PŘÍHODY: Období mokrých psů
 >POLITIKA: Camorra, ODESSA, ODS, ČSSD, US-DEU - všechno Mafie?
 >PENÍZE.CZ: I cizinci mohou stavebně spořit

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
28.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Do divadla: Hrdina západu
Ondřej Neff

V sobotu měla v Divadle v Dlouhé v Praze premiéru hra irského dramatika J.M.Singa Hrdina západu. Je to skvělé představení, které byste si neměli nechat ujít.
John Millington Synge se narodil v Dublinu v roce 1871 a zemřel v roce 1909. Hra The Playboy of the Western World je z roku 1907. Byla poslední, která se za jeho života dočkala uvedení - a zároveň i vlny odporu ze strany irských nacionalistů. Byl to údajně "největší skandál v dějinách irského divadla".
Což je malá ilustrace pitomosti nacionalismu a nacionalistů.
Hrdina západu (jak přeložil titul Martin Hilský) je komedie s dvěma zásadními tématy: jedním tématem je kuráž, druhým lidské osamění. Synge vnímá kuráž jako vlastnost, které si Irové váží nejvíce - titulní hrdina (hraje Miroslav Táborský, skvěle!) je kurážný Ir, nebo snad domněle kurážný a nakonec skutečně kurážný. Jeho protihráčka, dívka na vdávání (hraje Klára Sedláčková, skvěle!!) se snaží uniknout samotě, ostatně jako všechny ženy, vystupující v této hře. Co je větší hodnota, ocenění kuráže anebo únik ze samoty? Tuto otázku postavy řeší v různých variantách příběhu bohatého na zvraty.

Polský režisér Janusz Klimsza pojal Hrdinu západu jako ztřeštěnou nadsázku. Inscenoval ho už potřetí a je vidět, že svého irského dramatika umí. K dynamismu inscenace patří i jazyk - Martin Hilský je autor nejnovější jazykové interpretace Shakespeara a suverénně zvládá převedení sto let starého textu do moderní jazykové polohy, aniž by utrpěl dobový kolorit. Scéna Martina Víška (kostýmy vytvořila Eliška Zapletalová) ctí tradici klasického "kukátkového" divadla a zároveň dává prostor k akční grotesce, a že se k ní Janusz Klimsza uchýlil nejednou.

V tom je veliké osudové štěstí dramatické tvorby - zatímco text je a zůstává takový, jak ho autor ve své době napsal, divadelní hru je nutno vždy znovu objevit a interpretovat a stvořit znovu v souladu s dobou, ve které se inscenace buduje. Takže si dovedu představit, že když někdo řekne nezasvěcenému divákovi o přestávce, že se dívána představení hry sto let staré, že odpoví:
"Nejste vy ten chlápek co ho potrkal beran když támhle na kopečku síknul trávu na loučce starý Meggie O´Harový?"


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku