Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 30.9.2004
Svátek má Jeroným




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Válka s Německem, 1938
 >MÉDIA: Bouračky a televize
 >SPOLEČNOST: "Paní ministryně, nestrašte lidi"
 >POVÍDKA: Hliníkové pouzdro na svačinu
 >PENÍZE.CZ: Reforma penzí nemusí být hra s nulovým součtem II.
 >TELEKOMUNIKACE: Hrátky s Telecomem
 >SVĚT: Utkání Bush - Kerry se blíží k finiši
 >POVÍDKA: Big Bed
 >PRÁVO: Tisková zpráva ve věci Fiala vs. ČR
 >ARCHITEKTURA: Baba a Kaštan aneb Pozvánka na další Psí vycházku a přednášky
 >POLITIKA: Zavraždíme Vaši dceru
 >HISTORIE: 29. září 1938 - Mnichov
 >PSÍ PŘÍHODY: Bartovi je dnes devět let
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dnes má startovat SpaceShipOne
 >SVĚT: Na okraj jednání o vstupu Turecka do EU

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
30.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Válka s Německem, 1938
Jan Kovanic

V roce 1938 byla nová republika Československá tak mladá, že ještě neměla pevných nohou..., a byla obstoupena tajnými nebo zjevnými nepřáteli. Znamení služebnosti, trvající dlouhá staletí, bylo vypáleno jako cejch do čela celému národu a dvacet let ještě polekané svobody nestačilo, aby toto znamení bylo zahlazeno. Ale další léta neměla býti dopřána.

Německo, které před časem s tichým britským souhlasem začalo opět zbrojit, nedávno obsadilo Rakousko, také s tichým britským souhlasem. Vždyť se jednalo o sjednocení národa! A nyní přednáší nezdvořilý požadavek. Československo si nepřálo dát příležitost válce, která by se snadno mohla rozšířit po celém civilisovaném světě, nicméně ultimátu se vzepřelo. Spoléhalo na přátelství Francie, sympatie Anglie, postoj Jugoslávie a samozřejmě na to, že se Hitler bude obávat Ruska.

Na Anglii s Francií však nejméně od roku 1936 přestalo Německo brát zřetel. Avšak Anglie si přeje míru - za každou cenu. Je znavena svou ochabující imperiální mocí a její letectvo není nic než chabý žert. A kvůli samotné Francii nebude Německo váhat. Bez pomoci Anglie se při náhlém napadení potopí. Francouzská vláda je nestálá a napůl zkorumpovaná.

Vypadalo to, že bude válka. Ale po sedm dnů od přednesení německého požadavku byl dosud mír. Berlín však koncipoval další ultimátum. Ve Francii bylo přání, aby mír v Eropě nebyl porušen tak silné, že vypadalo jako pevné rozhodnutí v myslích těch, v jejichž rukou osud Francie spočíval. Řekli svým československým přátelům, že věc musí být vyřízena tak, aby nedošlo k válce; a když to prohlásili, neuvažovali, že by v Praze byla dostatečná odvaha nebo snad šílenství této rady prostě nedbat.

Společnost národů byla jen shromážděním impotentních bečících bláznů. Byla pouhým potácejícím se strašidlem od prvního dne, kdy se vyhýbala uplatnit sankce, které sama navrhla.

V té době přesvědčoval zástupce českých Němců v Praze britského diplomata, aby se jeho země připojila k naléhání Francie. Ať společně řeknou československé vládě, aby přistoupila na jakékoli podmínky, které se jí kladou. Nemá-li krise tohoto týdne vyústit do bezmezných hrůz války, pak je to možné jen tehdy, přijme-li Československo všechny požadavky, ať jsou jakékoliv, které mu byly předloženy silnější mocí.

Československá vláda přesto váhala. Tak dlouho se čekalo na tento okamžik, tolik peněz se dalo na zbrojení. Ale přesto - není teď čas ustoupit? Zejména když proti tisícovkám moderních bombardovacích německých letadel, které hrozí zničit Prahu do základů, se může postavit početně slabší letectvo, jež má sice odvážné piloty, ale ve srovnání s německými stroji jde o pouhé haraburdí...

To vše nahoře patří do uvozovek. Takto psal o "krisi" v roce 1938 anglický novinář Sydney Fowler Wright ve svém románu Prelude in Prague, A Story of the War of 1938, česky "Bomby nad Prahou". Já jeho výroky jen opsal. Zvláštní je, že tyto události popisoval v roce 1935, rok předtím, než Německo vypovědělo Locarnské smlouvy a obsadilo demilitarizovanou zónu v Porýní. Tři roky před anšlusem Rakouska. A Mnichovem.

S.F. Wright byl bezpochyby dobrý fabulátor, ale také se pohyboval v kruzích reálné politiky, takže postřehl francouzské a britské kapitulantství dost dlouho předem, než jsme poznali ten hnusný "appeasment" ("usmíření") v době mnichovské krize. Mnichov by nebyl, pokud by k němu nesměřovala britská politika už dávno!

Wrighta samozřejmě zajímal nejvíc budoucí osud Británie. V jeho románu cítím obavy o budoucnost jeho země, jež slábne a v románu už někdy v roce 1936 opouští Indii, aby ji tím zanechala na pospas ruskému komunismu... Předvídá neodvolatelný zánik impéria. Krom nečekaně jasných předpovědí, se však dopustil i jistých nepřesností. Protože šlo vpodstatě o špionážní a dobrodružný román, popisují se tu hlavně osudy dvou Angličanek, kamarádek, vdané a svobodné, jejich flirty a dívčí představy. Též tajuplné pikle, ve kterých se Václavák stává kulisou Wallaceovek. Československá policie střílí německé agenty dříve, než z nich vynutí doznání. Britský špion zase objeví obrovské podzemní aerodromy, v nichž Němci skrývají překvapivý počet rychlých a lehkých bombardérů s dalekým doletem. Zde působí plukovník vojenské policie Wieck, jenž měl "ostrý, tvrdý obličej poněkud židovského rázu, což opravňovalo k domněnce, že jistě měl výjimečný vliv nebo velké jmění, aby si udržel své postavení, když největší část této nešťastné rasy byla vypovězena ze země před pěti lety." Nu, zde se autor dopustil jisté nepřesnosti. V roce 1933 nebyla vypovězena z Německa většina místních Židů. Jejich osud však byl před veřejností skryt až do roku 1945...

Realita československé "války" s Německem byla nakonec jiná. 29. září 1938 byl podepsán mnichovský diktát, osudný a ostudný dokument. Záminkou německého ultimáta byl "osud nebohých Němců v československém otroctví". V románu mělo Československo vypovědět do Německa německé politické uprchlíky. Ale Wright, S.F., už dopředu věděl, že jakákoli záminka bude dobrá - a nevyjde-li tato, ujme se jiná.

Románové Československo včas neodpovědělo. A tak v noci 4. února 1938 nastala válka s Německem. Letecká válka - takové budou nyní všechny moderní války. Rychlé a tím pádem milosrdné. Československé letectvo vzlétlo ku obraně vlasti. První nápor německé letecké armády zvládlo a slavně zvítězilo v bitvě u Litoměřic. Nad jednou z deseti skupin. Pak, roztříštěno a zničeno, přestalo existovat. Po třech hodinách, "tak rychlá letecká válka je", ovládlo osm tisíc německých letadel československý vzdušný prostor. V několika vlnách kobercového bombardování změnilo Prahu v doutnající trosky. Zničilo i všechny radiové vysílače a komunikace. Jak prozíravé od pana spisovatele, rok před tím než německé letectvo ukázalo svou dovednost ve Španělsku! Plán čs. ministra obrany, generála Vacka (!), dobýt nenadálým protiútokem Vídeň, byl tak zmařen. (Po šedesáti sedmi letech dovedl tento plán do vítězného konce Josef Nesvadba v knize "Peklo Beneš".) Přesto jeden z československých bombardérů zasáhl pyšné "Ocelové město" v Leuvenu, kde byl odpuzující magnet zapnut pozdě. Zmrazující a jedovaté plyny uškodily hlavně obyvatelům zbrojařského komplexu. A pro zajímavost - poslední letadlo, pilotované samotným čs. "ministrem letectví" napadlo Drážďany, specielně Zwinger, aby bombardobalo tamní chloubu - obraz Rafaelovy Madonny. Požár, následující po taranu letadla, pak zničil celou galerii se stovkami vzácných obrazů...

Samozřejmě - po ultimátu Praze dostal ultimátum váhavý Londýn. Dostane ho právě v době, kdy jeden jeho představitel prohlašuje: "Naší politikou je předejít válku, i nyní, bude-li to v naší moci; nebo nezaplést se do ní, jestliže vypukne." Ale Německo se Anglie neptá - chce samo převzít dozor nad Suezským kanálem, Gibraltarem a Kanálem. Pak zaručuje mír a britskou neutralitu. Jinak - bude muset přijmout opatření, kterého by německá vláda hluboce litovala. Román končí zděšeným zvoláním: "Chcete tím říci, že Londýn by byl bombardován za tři hodiny?" (Odpověď je prý v dalším Wrightově románu, který ale nebyl nabízen na výprodeji S.F. knih v na letošním Parconu v Brandejse.)

Reálný Londýn nebyl bombardován za románové tři hodiny, ale za tři roky po - nebombardované Praze. Protože my se vzdali. Když nás Anglie s Francií hodili přes palubu - přesně jak s tím počítal logicky uvažující spisovatel. V této souvislosti mě napadá, zda znal prezident Beneš tento román, jehož první české vydání v roce 1936 vzbudilo takový rozruch. Jestli znal předpověď, podle které zahynou v ruinách Prahy desetitisíce obyvatel.

Nejspíš tento román znal i Emil Hácha, překladatel z angličtiny a státní prezident. Myslil na něj, když mu nacistický maršál letectva a německý ministr obrany Hermann Göring 14. března 1939 říkal, že by mu bylo velice líto zničit bombardováním Prahu? Svět už znal Guernicku. A Hácha mohl znát tento popis:

"Praha už neexistovala... Když požár poněkud polevil (bude to trvat několik dní, než ustane úplně), nejen obchodní čtvrť, nýbrž vše v údolí řeky a na pahorcích, co představovalo krásy, bylo skončeným snem. Katedrála, hrad a paláce byly rozbitými a zčernalými troskami..." Jsem přesvědčen, že ten román znali - Beneš, Hácha - a zejména inteligentní Göring.

Jenže ten měl spíše myslet na dalších šest let dopředu - na ty Drážďany...

Psáno v Praze dne 29. září 2004, ve výroční den hanebného mnichovského diktátu


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku