Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 2.10.2004
Svátek má Galina




  Výběr z vydání
 >MOBY DICK: Kořist managorů Českých Textáren v ohrožení
 >POVÍDKA: Viděno zezadu
 >FEJETON: Petříkův kamarád
 >POLITIKA: Komunistické metody policie
 >Z MÉHO PODKROVÍ: SpaceShipOne a terminologie
 >ÚVAHA: Sedmnáctileté oči
 >BRNO: Kdo vyhraje referendum? Pravda a láska
 >BRNO: Stanovisko Konzervativní strany k přesunu nádraží
 >LITERATURA: Škvorecký, Viewegh, Obermannová...
 >CHTIP: Čtyři přátelé vyrazili hrát golf...
 >FILOSOFIE: O náboženství a ateismu
 >POLITIKA: Čeští exoti v Evropě
 >POLITIKA: Vzpomínky na skutečnost
 >INTERNET: Jak jsem neotestoval službu Internet Expres
 >PRÁVO: K Zákonu o zaměstnanosti

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
2.10. Z MÉHO PODKROVÍ: SpaceShipOne a terminologie
Albert Salický

Nejnovější události kolem startu SpaceShipOne, zejména pak diskuze čtenářů, mě inspirovaly k následující úvaze.

Začněme automobilem. Jak již název říká, je to něco, so se hýbe samo. Historici obvykle nejdříve uvedou několik historických nákresů řešení s využitím páry, plachetní vůz a později realizované vozy poháněné hodinovým strojem, přičemž odmítají uznat za automobil řešení se skrytým koněm nebo lidskou silou (jak byla ale natahována péra?). To je poněkud nelogické. Vychází se z historické představy, že automobil je vlastně protikladem koňského potahu. Je-li tomu tak, pak ovšem automobil, neboli vůz bez koní, vymyslel ten, kdo jako první koně vypřáhl. Že ten vůz bez koní musí jezdit? No tak mu dodáme energii. Například ho postrčíme. Že nechceme živou sílu ale energii fyzikální či chemickou? No tak ho pustíme z kopce dolů. Gravitace takovou silou je. Že má omezený dojezd? To má přece každé auto!

Když je ultimativně požadováno využití fyziky a chemie, když je tedy zcela svévolně vyloučena živá síla (která pro nás bezvěrce funguje rovněž na principech chemických reakcí a mechaniky), je uváděn de Rivaz a Cugnot. První umístil na žebřiňák válec s pístem, do něj napustil plyn a zapálil. Udělalo to bum, píst vyletěl, na něm přivázaný provaz pohnul kolem, vůz popojel a vrazil do zdi. Vzhledem k tomu, že Rivazův pohon neumožňoval pravidelné opakování cyklů, je principiálně jen jinou variantou vynálezu mnohem staršího, totiž děla. Když dělo při výstřelu vlivem zpětného rázu couvne, jedná se o stejný efekt. Lze si představit, že by parta sehraných dělostřelců se svým kanónem dosáhla vyšší rychlost pohybu než slavný Rivaz.

O nic lépe na tom nebyl Cugnot. Jeho notoricky známý povoz s kotlem a parním strojem má sice kotel a parní stroj, ne však topeniště. On prostě pod kotlem rozdělal oheň a když měl dost páry, popojel. Nejspíš přes ten hořící oheň. Pak přinesl včerejší noviny, nasekal třísky a zatápěl znovu. Tedy přímo na silnici. I jemu by kanonýři prostým hromaděním zákluzů ujeli.

První vozy s motorem s vnitřním spalováním dojely na svou zásobu paliva poměrně daleko, o to častěji musely doplňovat vodu do otevřeného chladícího okruhu. Opět tedy nelze vidět nějakou výraznou nezávislost. Je tedy jasné, že mezi dětskou tříkolkou, vozíkem puštěným z kopce, plachetním vozem, parním kočárem, elektromobilem a moderním automobilem není žádný faktor, který by umožnil třídění podle definice. Je to obdoba známé Platonovy oškubané slepice.

O to víc se bavím diskusí kolem Ansari X Prize a zejména projektu Space Ship One. Otázka, jestli je to kosmická loď nebo jen takové výškové letadlo, je stejně nesmyslná jako dělení letadel na motorová a bezmotorová. Příkladem motorového letadla může být větroň, jehož pilot má v kapse walkmana, bezmotorovým letadlem je pak třeba tryskáč společnosti AUA, který vloni v zimě přistál na poli u Mnichova, když mu vysadily oba motory. Podobným definičním trikem byly poslední plachetnice pro závod osamělých mořeplavců kolem světa, které měly plachty ovládány elektromotory a které řídil osamělý mořský vlk přes počítače z klimatizované kajuty.

Vzpomínam také na doby, kdy nám bylo vysvětleno, že pravý kosmonaut je jen ten, který obletí zemi po oběžné dráze. Aby totiž mohl být status kosmonauta upírán Shepardovi a Grissomovi. Teprve po letu Glenna ztratil tento argument svou ideologickou sílu. Američané zase občas považovali za astronauty i piloty pokusných letadel řady X-15.

Naštěstí moudří zákonodárci stanovili, že vesmír začíná 100 kilometrů nad zemí. Jak je vše náhle jednoduché! Doletíš, byl´s tam. Samozřejmě je orbitální dráha ještě zatraceně vzdálená, ale to byl použitelný automobil v době markýze de Diona taky.

A protože je definována pouze výška, kterou je třeba dosáhnout, odpadají diskuse o tom, jestli si letadlo (nebo jak tomu říkat) musí nést celou energii sebou, nebo využívat místních zdrojů. A v jaké formě energii skladovat. Verne poslal své hrdiny na Měsíc výstřelem z děla. Energii si tedy nesli v podobě setrvačnosti nebo hybnosti či jak se to jmenuje. Chemické rakety nesou energii v palivu, zde se od dob Goddarda a von Brauna mnoho nezměnilo. Ale závody o X Prize přinášejí nové myšlenky, osvěžení pro lidského ducha, který podobné blázniviny prostě potřebuje.

Ještě bych se rád zastavil u všeobecného nadšení nad kompozitními materiály. Psal o nich už Mrož i Aston. Všeobecné nadšení nad kompozitními materiály zažil už pračlověk, když si proutěnou chýši vymazal jílem. Když viděl že to nepromokne (zvenčí), vymazal jílem i koš na potraviny (aby nepromokl zevnitř, sledujte tu kreativitu). Když koš jednou neopatrné manželce spadl do ohně a hlína se vypálila, technologická revoluce pokračovala. Lidstvo si pak vymyslelo celou řadu praktických aplikací kompozitů. Nepálené cihly z jílu a plev, chléb, voskované plátno, papír, překližku, železobeton, film, dřevotřísku, koženku, Trabanty, napomádované vlasy. Vernův Robur Dobyvatel postavil z kompozitu celého Albatrose.

První letadla byla samozřejmě rovněž z kompozitů, jak jinak označit dřevo vyztužené kovem a na něm plátno natřené barvou. Teprve metalurgická revoluce kolem II. světové války přinesla přechodnou orientaci na lehké kovy, předvídanou již Járou Cimrmanem. Ta však doznívá, kompozity se vracejí a hliník aby se zase odstěhoval. Třeba do Humpolce. Proč ne, pivo tam vaří dobré.

Salzburg, září 2004




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku