Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 5.10.2004
Svátek má Eliška




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Kratochvíle s někdejší ideologickou diverzí
 >POLITIKA: Zbytečně hysterická ODS
 >EKOLOGIE: Genoví udavači
 >ARCHITEKTURA: Podivuhodné stavby - Baba
 >RODINA A PŘÁTELÉ: SpaceShipOne potřetí
 >PRÁVO: Železná logika strážmistra Flanderky
 >ÚVAHA: Traumata dějin českých zemí - aspekty neemocionální
 >DOPRAVA: Zábava zvaná Ares
 >PSÍ PŘÍHODY: Nech ten tenisák
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Hodný, zlý, ošklivý a nedůsledný, část I
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Stop izraelským masakrům!
 >CHTIP: Počítač - lékař
 >PENÍZE.CZ: Hypotéku? Na poslední chvíli?
 >EKONOMIKA: Září nepotvrdilo pověst špatného měsíce
 >IZRAEL: Hrozí Chrámové hoře zhroucení?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
5.10. DOPRAVA: Zábava zvaná Ares
Lubomír Ptáček

České dráhy se snaží na trase mezi Prahou a Brnem konkurovat přepravě vedené po dálnici D1, což je jistě chvalitebné. Dálniční tepna je čím dál nespolehlivější, stačí drobná nehoda či uzavření jízdního pruhu a dálnice je na mnoho hodin neprůjezdná. Stovky aut jsou v pasti, nemohou dopředu, dozadu ani z dálnice pryč. Cestující bezesporu možnost přepravy vlakem vítají.

Pro ty, co si chtějí zarezervovat místo ve vlaku, zřídily ČD na internetu rezervační systém Ares. Včera jsem tuto možnost uvítal a zkusil si zarezervovat místenky z Brna do Prahy a zpět, a to na vlak kategorie EC Antonín Dvořák v obou směrech. Můžete si vybrat místo u okna, ve středu nebo u dveří. Pochopitelně také třídu. Systém Ares vám vypíše číslo rezervace, číslo vlaku a datum odjezdu, kteréžto informace si máte poznačit a sdělit je obsluze při odběru rezervovaných místenek. Dále vám oznámí, že rezervace je platná do určitého data, v mém případě do 4. října 2004, přičemž cestovat chci dne 6. října. Dobře, vzal jsem vše na vědomí a s potěšením se dnes vydal vyzvednout zarezervované místenky.

Pochopitelně, nejdříve jsem musel zjistit, kde se vyzvedávají. Na informacích mně sdělila paní č. 1, že u kterékoli osobní pokladny nebo v ČD centru. Co je to pokladna, vím a při zmínce o ČD centru jsem se tvářil jako světák, i když jsem toto označení slyšel poprvé. To bude jistě tím, že jsem vlakem už dlouho nejel.

U osobní pokladny mi na moje přání sdělila další paní, že ona mně místenku zarezervovanou systémem Ares nevydá, neboť to neumí, protože ji to nikdo nenaučil. Její upřímnost mě odzbrojila. Poskytla mi strategickou informaci, která by jistě neměla opustit rámec ČD. Požádala mne, zda bych přece jen nezašel do ČD centra asi o 30 m dál. Sice jsem se zatvářil nespokojeně, ale bez dalšího remcání jsem se přesunul tam. Tak trochu jsem při tom myslel na svého kamaráda Milana Šimonovského, s kterým jsem zamlada dělal atletiku.

V ČD centru byli pracovníci oblečeni ještě lépe než u pokladen, i když ani u těch jsem si nemohl na bleděmodré halenky stěžovat. V centru měli/y bílé košile/halenky a kravaty s logy ČD. U počítačů měli větší monitory a klávesnice i myši měli méně osahané než u pokladen.

Co však to bylo vše platné, když ani tam mně nevydali moji rezervaci. Čísla rezervace sice našli, ale nešly z nich udělat papírové místenky. Víte, pane, měla paní č. 3 spásný nápad, ono vám to rezervuje jen do 4. října. Ano, odpověděl jsem, to je právě dnes. No ano, ale to je myšleno jako že do 48 hodin před odjezdem, což už jste prošvihl. Do odjezdu zbývá 47 hodin a 15 minut. Aha, pochopil jsem. Ale co zpáteční místenka? Tam je do odjezdu víc než 48 hodin, ne? Jsem lstivý a zkouším, co ČD centrum vydrží.

To máte pravdu, pane, připustila paní. Ale taky mně to nejde vydat. Jenomže teď už nevím proč. Z ČD tak unikla další důvěrná informace. Poté měla paní jiný spásný nápad: A co kdybych vám prodala místenku jen tak, nezarezervovanou? Je pravda, že s touto geniální myšlenkou jsem si už taky tak trochu pohrával, ale netroufl jsem si ji navrhnout. Jakmile však byla vyřčena, tvář se mi rozjasnila a už jsem tahal peněženku. Paní mi dala dva papírky a chtěla 60 korun. Pochopil jsem, že jsou to jen místenky a svoji objednávku jsem rozšířil i na jízdenky.

Milý pane, ty já vám teď nedám, pravila paní. Jízdenky prodáváme nejdříve den před odjezdem, tady na ty écéčka. Neměl jsem sílu cokoli dalšího po Českých drahách ještě chtít. Nejraději bych byl zašel na WC a tam zařval na obsluhu, že průnik výdejních dob místenky a jízdenky na écéčko je prázdná množina, ale to by mě taky mohli nechat sebrat MP, ŽP nebo PČR za urážku.

Bude to ještě lítý boj, přetáhnout zákazníky z dálnice na koleje. Bílé košile a halenky nicméně považujme za první krok správným směrem.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku