Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 5.10.2004
Svátek má Eliška




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Kratochvíle s někdejší ideologickou diverzí
 >POLITIKA: Zbytečně hysterická ODS
 >EKOLOGIE: Genoví udavači
 >ARCHITEKTURA: Podivuhodné stavby - Baba
 >RODINA A PŘÁTELÉ: SpaceShipOne potřetí
 >PRÁVO: Železná logika strážmistra Flanderky
 >ÚVAHA: Traumata dějin českých zemí - aspekty neemocionální
 >DOPRAVA: Zábava zvaná Ares
 >PSÍ PŘÍHODY: Nech ten tenisák
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Hodný, zlý, ošklivý a nedůsledný, část I
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Stop izraelským masakrům!
 >CHTIP: Počítač - lékař
 >PENÍZE.CZ: Hypotéku? Na poslední chvíli?
 >EKONOMIKA: Září nepotvrdilo pověst špatného měsíce
 >IZRAEL: Hrozí Chrámové hoře zhroucení?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
5.10. Z MÉHO PODKROVÍ: Hodný, zlý, ošklivý a nedůsledný, část I
Albert Salický

Film Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad and the Ugly, původně Il buono, il brutto, il cattivo), vrcholný spaghetti-westen Sergia Leoneho, je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších filmů. Příběh, ve kterém bezejmený hrdina zvaný Blondie (Clint Eastwood), bandita Tuco (Eli Wallach) a žoldák Angel Eyes (Lee Van Cleef) bojují o zakopanou pokladnu jižanské armády byl původně uveden v roce 1966 v italštině. Po této premiéře však americká distribuce původní 177 minutovou verzi sestříhala na 160 minut a teprve potom synchronizovala. Okradená verze šla i do televize, na video a na první DVD. O to více jsem zajásal, když se nedávno konečně objevila na DVD rekonstruovaná verze v téměř původní délce, ke které pánové Eastwood a Wallach po 40 letech doplnili dabing (což je půvabný detail). Za zemřelého Lee Van Cleefa zaskočil jiný herec.

Mám rád westerny, především ty, které působí autenticky. Což tento film bezesporu činí. O to více jsem si všímal detailů, zejména zbraní. A tu jsem objevil, že technické možnosti DVD, především kvalitní obraz i při stopce, prozrazují na mistra Leoneho neuvěřitelné kopance. Zatímco totiž Limonádový Joe měl své skutečné niklované Smith & Wessony (pravděpodobně model .45 Scofield) vždy u boku (a Grimpo dalšího S&W v černém kovu), hodní, zlí a oškliví hrdinové nás během filmu neustále překvapují změnami výzbroje. Limonádový Joe je komedií, kde byl důraz na historické reálie spíše libůstkou pana Brdečky, mnou citovaný film se ale vskutku snaží o autentičnost. Nebylo šetřeno na výpravě a například válečné scény jsou velkolepé. O to víc zaujme nedůslednost ve zbraních.

V úvodních scénách jsou představeni jednotliví protagonisté. Tuco střílí černým Coltem s otevřeným rámem. Je to v podstatě perkusní revolver, hranatá verze (jako Dragoon nebo Army), přestavěná na moderní náboje. Tyto takzvané conversions byly běžné. Tuco nemá pouzdro, nosí revolver na krku na řemínku uvázaném do kroužku na spodku pažby a zastrkuje ho do kapsy saka. Jako druhý přichází padouch jménem Angel Eyes. Ten má pouzdro napříč vpředu na opasku a k zastřelení starého svědka používá kompletně černý Remington New Army. Ten vypadá jako perkusní, výšleh tomu však nenasvědčuje. Pistolník revolver po výstřelu překlopí v dlani a zasune do pouzdra. Poté, co postřílí ještě zbytek domácnosti, odjíždí ke svému sponzorovi, kterého posléze zastřelí revolverem vytaženým ze stejného pouzdra, tentokrát je to ovšem najednou hranatý černý Colt s otevřeným mosazným rámem. Hranatý Colt s černým otevřeným rámem má i Blondie, jeho kus však má dřevěnou pažbu zdobenou výraznou stříbrnou intarzií. Klasické pouzdro má na pravém boku, revolver do něj zasunuje s bravurním otočením přes ukazovák. V následujících scénách se střílí spíše z pušky.

Pak ovšem přichází slavný moment, ve kterém se Tuco konečně dostal z pouště zpět do městečka a po krátkém osvěžení v korytě pro koně vchází do obchodu se zbraněmi. Jako milovníka historických zbraní mě vždy fascinovalo, jak tam z kousků vraků revolverů skládá pro sebe ten pravý, kterým vzápětí (posilněn několika doušky whisky) otočí třemi ranami tři překližkové figuríny o 90 stupňů, aby je dalšími třemi trefami do hrany přeřízl napůl. Nemluvě o známé nepřesnosti westernových zbraní a střelby od boku, to je prostě básnická licence, mi připadalo značně zjednodušené, jak Tuco snadno kombinuje díly různých Coltů. Ona ta zaměnitelnost jednotlivých částí není ani dnes samozřejmostí, ovšem tenkrát (na západě) byl prakticky každý kus ručně spasován. Přesto mě ty hříčky s bubínky a hlavněmi fascinovaly, podobně jako před pár lety neméně krásná scéna v prodejně zbraní s Hackmanem, DiCapriem a tenkrát celkem neznámým Russellem Crowem ve velmi nedoceněném filmu Rychlejší než smrt. Pochopíte tedy, jak mě šokovaly vzpomínky Eli Wallacha, zaznamenané na bonusovém disku:

"Pamatujete si tu scénu v obchodě se zbraněmi jak si skládám revolver? Řekl jsem, Sergio, já o zbraních nic nevím. A on odpověděl: tak si to užij. Musel jsem ho obdivovat. Nechal mě projít celou scénou, rozebírat zbraně a zase je sestavovat. Dělal jsem takové ty věci, víte (ukazuje jak kouká skrz, hlaveň, točí bubínek mezi dlaněmi a dívá se do otvorů), štěrchal jsem revolverem (poslouchá cvakání při otáčení bubínku) a dělal celou řadu věcí aniž bych věděl, jestli jsou autentické. A Leone vykříkl stop, střih, dobré, líbi se mi to, konec."

Tuco si tedy v obchodě sestavil další Colt s černým otevřeným rámem, mosazným lučíkem a nosičem pažby a nabil do něj moderní náboje. Pak se vydal hledat Blondieho, aby se mu pomstil za tu poušť. Nejdřív na něj poslal kumpány, kteří šli po schodech k pokoji kde Blondie právě čistil rozložený revolver. Vidíme jasně černý otevřený rám, mosazný lučík a nosič pažby, stříbrné intarzie jakož i náboje, které naštěstí pro zachování děje hrdina stačil nabít v okamžiku kdy vrazi stiskli kliku dveří. Později však Tuco Blondieho dopadl, namířil na něj svůj černý Colt a donutil ho jít rovněž do pouště, tentokrát pěšky. Tam mu ještě prostřílel nádobu na vodu. Následuje scéna v misijní nemocnici (Tucův Colt opět v pěkném detailu i s kroužkem a řemínkem), převlečení do šedých uniforem Konfederace a posléze zajetí obou hrdinů modrokabátníky. Až na záměnu Remingtonu za Colt v úvodní scéně s Angel Eyesem celkem přijatelné. Angel Eyes mohl, teoreticky, vlastnit oba revolvery a střídat je. Buďme tedy tolerantní, zatím. To husté teprve přijde.

(dokončení příště)




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku