Odpoledne jsme se chystali na procházku na Dívčí hrady. Výlet málem ztroskotal na Bartově tenisáku.
Vše bylo připraveno. Dokonce se Iris uvolila sedět (ležet) vpředu Ljubě u nohou. Jenže Bart si usmyslil, že si na výlet vezme tenisák.
Minulý týden měl narozeniny a tenisáky dostal tři. Samozřejmě, že je hned prokousl, ale kde se vzal, tu se vzal, z jeho sbírky prokousaných tenisáků se vyloupl jeden neporušený, skákací. Bůh ví, co je to za tenisák. Prý se dochovala jedna americká "létající pevnost", bombarďák, který nebyl snad ani nikdy zasažen, rozhodně se ho nepodařilo sestřelit, ačkoli většina z toho roku a měsíce výroby skončila špatně. Ten tenisák je ze stejného kadlubu. Všichni ostatní tenisáci jsou rozkousaní, on vydržel.
A Bart si ho chtěl vzít sebou.
"Barte," vysvětloval jsem mu, "jdeme na procházku. Musíš mít košík. Dobře víš, že se ti huba s tenisákem do košíku nevejde."
Díval se na mne. Četl jsem:
Ale to tvůj problém, pane!

Odmítám se bavit se psem o tom, co je můj a co je jeho problém.
Velmi nerudně jsem mu tenisák vyrval z huby a donutil ho naskočit do zadní části fordky káčka a odjeli jsme na výlet a měli se tam dobře a pak jsme se vrátili a Bart vyskočil a byli jsme zase na zahradě a on se zmocnil tenisáku.
Díval se na mne:
Zase jsem vyhrál, pane!

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku