Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 6.10.2004
Svátek má Hanuš




  Výběr z vydání
 >VĚDA: Nobelova cena za lepidlo na kvarky
 >VĚDA: Rozhovor s čerstvým nobelistou
 >USA: Stav selhávání penzijních plánů
 >EVROPA: Hodnocení Turecka
 >EKOLOGIE: Ekoterorismus v České republice
 >KNIHA: Bláznit je lidské
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zapomenutá příhoda
 >PSÍ PŘÍHODY: Fešáci u Dívčích hradů
 >EKONOMIKA: Emise státních dluhopisů v příštím roce výrazně porostou
 >POLITIKA: Interview Johna Boka pro Neviditelného psa
 >PENÍZE.CZ: Každá hypotéka má něco do sebe
 >PRÁVO: Co znamená rušení hranic pro svobodu občana?
 >SPOLEČNOST: Diskriminace? Dobrovolná ano.
 >POLITIKA: Když se blíží volby, musí demokracie stranou
 >SVĚT: Kratochvíle s někdejší ideologickou diverzí

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
6.10. PSÍ PŘÍHODY: Fešáci u Dívčích hradů
Ondřej Neff

Prožíváme krásné dny! Procházky s pejsky jsou náramné. Však to taky ví každý, kdo psa má. Doslova každý. Včera jsme byli na procházce v okolí Dívčích hradů - to je ta oblast nad Zlíchovem a Hlubočepy, začíná tam Prokopské údolí.
Procházku jsme zahájili u vodárny, ta tam trčí jako vysokánský modrý prst ukazující cestu k Pánubohu (ostatně myslím, že prst ukazující k Pánubohu musí být modrý). V dálce jsem spatřil velkého černého chlupatého psa. Pevněji jsem sevřel Bartovo vodítko. K černému psu se připojil hnědý pes, také jedlý, jak jsem odhadoval na vzdálenost padesáti metrů. Omotal jsem si vodítko kolem zápěstí. Po pár vteřinách byli psi čtyři! Už jsem se lekl, že to bude jako v tom bájném příběhu o vynálezci šachové hry, který si vyžádal jako odměnu obilí . na první políčko zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, na čtvrté osm atd. Naštěstí se počet psů ustálil na počtu, který označuji matematicky nekorektním termínem přepsáno - tedy, bylo tam o hodně víc psů, než je mi milo. Skoro se zdálo, že tam je psí útulek na vycházce!
"Vezmeme to přes pole," navrhl jsem Ljubě.
Stalo se tak. Jenže Iris odběhla ke psům, aby se na ně podívala, co je to za fešáky, a zapomněla, že jdeme po poli - vždycky chodíme po cestě. Lítala pak po cestě a sháněla nás - je jí osm, už nevidí nejlíp, takže si nevšimla, jak na ni máváme, a už neslyší nejlíp - takže neslyšela naše volání a pískání.

Konec dobrý, všechno dobré. Nahánění kyvadlovitě prchající Iris nebyla zrovna snadná práce a taky Iris se naběhala možná i přes svoji obvyklo třicetikilometrovou normu.
V tuto chvíli mi spí u nohou a povrkává.
Nejspíš se jí zdá o fešácích u Dívčích hradů.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku