7.10. PSÍ PŘÍHODY: Míček? Supermíček!
Ondřej Neff
Už jsem se tu zmiňoval o tom, že Bart dostal k narozeninám tři tenisáky. Včera jsem viděl
jeden exemplář z té trojice. Dal by se s ním hrát Wimbledon - a to nebyl zakutálený někde
pod skříní, Bart ho měl v hubě!
Vracel jsem se za Bartem po semináři, který jsem měl v IDIFu a Bart na mne čekal, jako obvykle, u branky. Když mě spatřil,
vstal (pochopitelně že čekal vleže), protáhl se, aby se neřeklo, a pak odběhl kousek
dozadu, strčil hlavu do křoví a vytáhnul odtud tenisák. A on nebyl prokousnutý, pružil,
dokázal skákat!
Je to záhada záhad.
Tenisák obvykle vydrží v Bartových čelistech nejdéle minutu. Dokonce si myslím, že Bart
má na louskání tenisáků grif, že mu ukousne šešulku, jako když nožem seseknete z vajíčka
vrchlík, takovou tu čepičku.
Vždycky pátrám po příčinách, když narazím na záhadu. Tentokrát jsem ale ztroskotal. Mám
tedy jen dvě chabé hypotézy, obě mi připadají nepravděpodobné.
Jedna hypotéza: je to poslední tenisák a Bartovi je ho líto.
Druhá hypotéza: Je to tenisák vyrobený ze speciální tenisákové hmoty, vzdorující psím
zubům.
Vím, že jedno i druhé je nesmysl, avšak fakt zůstává faktem a tenisák skáče, třebaže od
narozenin uplynul týden.
|