Tom je německý ovčák. Věrní staročtenáři Psa si možná vzpomenou na psího kamaráda našeho Barta. Přátelili se, dokud byl Tom štěně. Pak dospěl a bylo po kamarádšoftu. Byly mu dva roky, kdy nevraživost začala - Bart ho nejdřív otravoval, on si to nechal líbit, pak se ohradil, vrčel a už to jelo samovývojem. Dnes vidím Toma a jeho paní, se kterou jsem si tenkrát mohl popovídat, jen na dálku. Kvůli štěkotu neslyšíme ani naše "dobrý den".
Včera jsem jel na kole na oběd a potkal jsem Toma a jeho paní. Sesedl jsem a dali jsme se do řeči.
Byl to zvláštní pocit, když ke mě Tom přiběhl a vesele mě vítal. S paní jsme chvilku klábosili, opak jsem se s ní rozloučil, pohladil Toma a ujížděl dál. Uvědomil jsem si, že jsem si nikdy nepopovídal s pánem od vlčáka Maxe a jen jednou za dlouhá léta jsem skutečně mluvil s pánem od Broka. Jistě jsou to milí, příjemní lidé. Jak se o tom ale přesvědčit, když oni i já držíme na vodítku zmítající se štěkající bestie?

To mi táhlo hlavou, když jsem odjížděl. A ještě mě napadlo, co na to řekne Bart, až se vrátím a ucítí ze mě Toma.
Neřekl nic, měl radost, že jsem se vrátil. Jistě to musel poznat. Ale je velkorysý. Svoji přísnost rezervuje na skutečné jedince, nikoli na jejich pachové obrazy. Natož aby dělal žárlivé scény.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku