Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 21.10.2004
Svátek má Brigita




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Kde se schovávají Václav Havel s Václavem Klausem?
 >POLITIKA: Poslanec US-DEU Kořistka vzal úplatek
 >MÉDIA: Vědí novináři o čem píší?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tendenční žurnalistika pro začátečníky
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 6: Mexická cesta
 >PRÁVO: Ministerstvo čuňáren
 >POLICIE: Ostuda Policie ČR aneb Profesionálové v éteru
 >PENÍZE.CZ: Zprostředkovatel-odborník neodborným poradcem?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Koho budou volit Židi
 >SPOLEČNOST: Česká a britská policie aneb Kdo od koho opisuje?
 >EKONOMIKA: Výsledková sezóna končí
 >VZPOMÍNKA: Od katedry k šutru…
 >MÉDIA: Plesl, Zvěřina, Lidové noviny a hnůj
 >POLITIKA: Gross – to je opravdu síla
 >SPOLEČNOST: Dejte peníze policistům!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
21.10. Z MÉHO PODKROVÍ: Tendenční žurnalistika pro začátečníky
Albert Salický

Nedávno jsem opět probíral ve sklepě krabice knih s cílem vybrat ty, co vezmu sebou do staré vlasti a někomu daruji. Narazil jsem na knihu Adolfa Kuby Automobil v srdci Evropy. Kniha není stará, vydal ji Nadas v roce 1986. Řekl jsem si, proč v ní nezalistovat. Místo zalistování jsem se do ní fascinovaně začetl a posléze se rozhodl o své zážitky rozdělit s celým lidstvem.

Po hřejivém zážitku, že jsou Čechy (i s Moravou) označeny za srdce Evropy, následuje úvod. A zde opět zůstává čtenář bez dechu. Dozví se, že "dědictví, s nímž československý automobilový průmysl vstupoval do mírové práce po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou v roce 1945, nebylo radostné". Ovšem nevěště hlavu: "Znárodnění průmyslu v roce 1945 znamenalo kvalitativní zvrat..." a tak dále, až po současnost, píše autor předmluvy, pan Ing. Miloslav Šimonovský, nositel Řádu práce. To jméno je mi nějak povědomé.

Pak se dá do díla Adolf Kuba. Dozvíme se, že kolo vynalezli v Sovětském svazu, tedy dnešním, tedy tehdejším, vlastně... však si rozumíme. Prostě nějaký anglický archeolog Piggott z Edinburské univerzity (v historii tendenční žurnalistiky důležitý moment, zde už není vědeckou autoritou žádný Stalinův nohsled jako nebohý Lysenko) v Scientific American oznámil nálezy dílů kol a vozů mezi Kalmyckou stepí a Urukem...atd. Když už bylo kolo vynalezeno, doprava se prudce rozvíjela. První oficiální rychlostní rekord, sděluje nám autor jen tak mimochodem, překonal Napoleon při svém útěku od Moskvy, kdy ujel za 13 dní 2100 kilometrů. On sice neutíkal před komunisty, ale i tak je to kouzelné.

Ve snaze o vlastenectví pak autor píše o Václavu Kumžákovi, mlynáři z Jihlavy. Ten sestrojil stroj na zpracování vlny, který nahradil ruční práci dvaceti dělníků (dnes přece zná Kumžákův stroj každé dítě, že), ale především v roce 1769 zkonstruoval "lehký vůz bez koní". Jak to asi udělal, vzal povoz a koně vypřáhl? Nebo mu je exotičtí spoluobčané ukradli?

Krásný je i citát z Kwětů, když brňák Jan Körner vynalezl samohybný stroj, který "předním kolem snadno k wyhnutí se zareyduje". To je průlom. Škodovka měla v reklamě na Superb kromě držáku na deštník s otvorem k odkapávání a sedadla s dírou (aby krásné dívky předešly vzniku křečových žil) použít i teto argument...

Autor Kuba dále poctivě uvádí aktivity prohnilých kapitalistů od Cugnota až po Benze, kterému dokonce připisuje něco, co není obvyklé: "Benz Velo, velmi lehký dvoumístný typ s malým motorem o výkonu 1,1 kW (1,5 k) byl tedy prvním lidovým automobilem v dějinách". Znamená to, že si ho mohl koupit prostý dělník nebo rolník a oddat se masovému motorismu? Nejsem si jist. I ta dvousedadlovost je problém, lid má plodit děti, a kam s nimi?

Pak je ovšem konec s legrací a jde do tuhého. Už v roce 1882 až 1884 sestrojili v Rusku mechanici Putilov a Chlobov kočár poháněný benzínovým motorem. Poručík Jakovlev založil v Petrohradě rovnou továrnu na motory a ty pak prezentoval na výstavě v Chicagu (zase ten kapitalistický západ jako zdroj autority) v roce 1893, k čemuž autor dodáva: "tedy v době, kdy v Americe Henry Ford teprve stavěl svůj první quadricykl". Autor mohl se stejnou logikou dodat, že Enzo Ferrari potřeboval v neméně kapitalistické Itálii ještě celých pět let, než se vůbec narodil!

Jakovlev se pokusil vyrobit i první trolejbus a mikrobus. Nehledě na pro historii sovětské techniky velmi typické slovo "pokusil" je pojem "mikrobus" zvlášt legrační. Taky se mohl pokusit postavit první autojeřáb nebo monpost formule 1. Naštěstí pro automobilový průmysl USA Jakovlev brzy zemřel. Autor si nedá pokoj a komentuje jeho automobil srovnáním s Fordem opět v nejlepší tradici bolševistické žurnalistiky srovnáním, že totiž "až o osm let později byla zahájena výroba proslulého modelu T".

Pak se čtenář konečně dostává do Čech. Dozví se, jak Božek stavěl parní vůz a Gerstner mu to kazil. Je řeč i o Křižíkovi, o tom nám naštěstí sám Jára Cimrman řekl svoje (viz Záskok) a tak se jím nebudeme zabývat.

Kromě jazykových perel jako "rychlostní stupně výrobce u jednotlivých typů různě odstupňoval" jde v knize především o české automobilky. Aby zdůraznil jejich pokrokovost, používá autor opět velmi osobitou logiku. Po kopřivnickém Präsidentovi následovala řada podobných kusů, všechny s motorem vzadu, píše celkem po pravdě. "Tato vozidla se úspěšně uvedla v řadě mezinárodních automobilových soutěží... V té době se většina zahraničních firem ještě držela ortodoxní koncepce vozidel s motorem vpředu."

Tak se čtenář dozvídá, že motor vzadu je pokrokový, motor vpředu zastaralý. Jak jinak, když bylo potřeba ještě v 80. letech obhajovat škodováckou koncepci, která byla průšvih už když ji od Renaultů okopírovali. Kuba ovšem vzápětí s lehkostí mistra pera popisuje, jak v roce 1905 přichází Laurin & Klement s voiturettou, která je "...nižší a stabilnější, protože motor... není již umístěn pod sedadly, ale vpředu před řidičem." Autor musel číst Orwella, případně projít přípravkou pro totalitní žurnalisty, kde se duckspeak přednášel!

A to jsme prosím teprve v roce 1905 a na straně 67. Co se odehraje na dalších 230 stranách musí zvídavého ducha naplnit slastným očekáváním.

Salzburg, září 2004


Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku