Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 12.10.2004
Svátek má Marcel




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Vládci razítek
 >ARCHITEKTURA: O betonových krabicích a zlých cizincích
 >PRÁVO: Policejní kontroly poslanců aneb od demokracie k diktatuře
 >VZPOMÍNKA: Grenada
 >RODINA A PŘÁTELÉ: To jsme to vymňoukli
 >ŮVAHA: Gross vlna se starým obsahem
 >SPOLEČNOST: Normalizace ve zdravotnictví
 >PSÍ PŘÍHODY: Z jedné misky
 >HISTORIE: Madeira a náš poslední král
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zvonek na Boha
 >MÉDIA: Pokrytectví milionového páru
 >KNIHA: Zkušenost s čínskými akademickými funkcionáři
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Úžasné novinky z Německa
 >PENÍZE.CZ: Stavební spoření si pod sebou podřezává větev
 >EKONOMIKA: Po týdnech růstu přední americké trhy ztratily

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Architektura  
 
12.10. ARCHITEKTURA: O betonových krabicích a zlých cizincích
Zdeněk Lukeš

Vila Janů
Krohova vlastní vila

Vracím se ještě k minulému dílu Architektury na Psu. Už několikrát jste někteří z vás reagovali dosti rozezleně na ty "betonové krabice", nesnášíte ploché střechy a funkcionalistická architektura jako taková u vás vyvolává kopřivku. Zajímavý úkaz, nicméně bych vás rád přesvědčil, že některé takové vily z první republiky jsou velmi příjemné a na bydlení pohodlné. Říkám záměrně některé, protože pro všechny to samozřejmě neplatí. Kdysi jsem psal na NP o Le Corbusierově vile La Roche v Paříži, která je sice ladná zvenku, ale žít bych v ní nechtěl - okna nejdou otevřít, všudypřítomný beton působí chladně, v jídelně chybí kontakt se zahradou (okna až u stropu) atd. Určitě tam také zatékalo ze střešních teras. Le Corbusier byl vyučený hodinář a i když měl smysl pro proporce a různé zajímavé nápady, je tahle vila spíš manifestem než příjemným domem k bydlení.

Ale byl jsem také ve vilách, které působily velmi útulně. Samozřejmě vila Müller v Praze-Střešovicích od Adolfa Loose (přesvědčit se můžete sami). Pravda, byly tam velké tepelné ztráty, ale palivo bylo levné a lidé byli dříve obecně mnohem otužilejší, než teď. Terasy tekly, ale dnes je tento problém technologicky vyřešen. Nedávno jsem byl v opravené vile režiséra Friče v Praze-Hodkovičkách (arch. L. Žák) a musím říci, že je to nádherné místo k bydlení, na svahu pod lesíkem, místnosti nejsou velké, ale jsou útulné. Podobně Volmanova vila v Čelákovicích (arch. K. Janů - J. Štursa; dnes bohužel zdevastovaná) musela být velmi příjemná - z ložnic v patře vedla lávka s vřetenovým schodištěm rovnou do bazénu a na střeše byla zahrada. Krásné vzpomínky mám na maličký domek arch. Kranze v Brně, některé vily bratrů Špaletových, parníky Heinricha Lauterbacha v Jablonci atd. atd.

Jeden starý funkcionalista mi kdysi vyprávěl, jak žárlil na bohatého spolužáka, který ho pozval do procovské vily, kde byly stěny haly obloženy dřevem a v krbu plápolal oheň, zatímco náš architekt doma klepal kosu v moderní vilce pásovými okny, které netěsnily a na hlavu mu kapala voda. Ale domy, které pak navrhoval, byly kvalitní a tyhle nedostatky neměly. Architektura je zkrátka dobrá a špatná a na tom, v jakém stylu je postavena, příliš nezáleží…

A ještě odpověď na dotaz, proč na Babě nestavělo víc cizinců. U nás tehdy skutečně neviděli zahraniční architekty rádi, ač sami propagovali "mezinárodní styl", který nezná hranic. Přitom mezinárodní soutěže byly naprostou výjimkou. V Praze ji snad vypsala jen Eskomptní banka (dnes KB za Prašnou branou), ale to byl německý kapitál. Vyhráli Rakušané a pražští Němci a bylo tolik křiku, že si raději formálně přibrali do týmu stařičkého českého architekta Sakaře, kterému je dodnes tato budova připisována, zatímco ti ostatní se jaksi vytratili (stačí se podívat do Pocheho knihy Prahou krok za krokem)…

Na obrázcích jsou "betonové krabice" architektů Janů a Štursy v Čelákovicích, Kuby a Krohy v Brně a Linharta v Praze-Dejvicích. Nejsou krásné? A myslím, že se všech docela příjemně bydlelo…


Kubova vlastní vila

Linhartova vila



Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku