Uklízení, to je práce s ušlechtilým výsledkem. Kdo by neměl rád uklizeno! Ráno s tím začali a já mezitím seděl ve své pracovně na Mrázovce, bušil do klávesnice a v poledne jsem si sedl na kolo a jel za Ljubou na oběd. Sluníčko svítilo a já koukám, no ne, oni snad tu ulici umyli mejdlem! Tekla potůčkem a na ní byla snad i mýdlová pěna. A vzpomněl jsem si na Paříž, na to, jak podél chodníků teče voda a jak se tam zvolna procházejí metaři s košťaty s dlouhými zelenými vousisky z umělé hmoty, zametají a za nimi se táhne anýzová vůně pastisu.
Kdo by neměl dobrou náladu, když je tak uklizeno!
Takto rozpoložen jsem dorazil za Ljubou a tam mě jala pochybnost: sakra, auto, kde je Ljubino auto?
No jo, nebudu to natahovat. Na telefonním čísle 158 mi to pan službukonající policajt sdělil: na odtahovém parkovišti v Radlické ulici!
Sdílená blbost: koukáme tejden na značky, na nápisy, že se bude uklízet. Tejden si povídáme o tom, že se bude uklízet. A nenapadne nás podívat se na cedulku, kdy přesně se bude uklízet.
Za blbost se platí. Mně za ta léta zatím odtáhli auto jen jednou, už je to skoro dvacet let. A Ljuba měla premiéru. Příště budeme sledovat uklízení s radostí nezkalenou.
Konec konců, tak nějak by měly pokuty fungovat, že?

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku