Historik sportu jistě ví, kdy a kde vznikl tenis. Škoda, že neznám žádného historika sportu. Zeptal bych se ho, zdali se při vymýšlení hry počítalo s velikostí psí tlamy. Žádné sportovní náčiní není tak příhodná psí hračka, jako právě tenisák! Bartův předchůdce Gordon jednou dostal na hraní golfový míček. S tím to šlo rychle: ozvalo se "křup" a míček puknul jako vlašský ořech.

Referoval jsem tu, že Bart dostal k devátým narozeninám sadu tří tenisáků. Spoustu dalších tenisáků nanosil domů zvenku. Mohu směle prohlásit, že dome nemám nouzi o tenisáky, přesněji, nemám nouzi o trosky tenisáků v různém stádiu destrukce. Podobně jako já jsem přešel na systém "rozsev brýlí" a nasytil jsme prostor okuláry, takže je nemusím hledat, vždy nazdařbůh sáhnu a je velká pravděpodobnost, že nahmátnu brýli, Bart nasytil prostor tenisáky.

Jemu to usnadňuje život. Mně ne. Musím chodit opatrně, abych na některý nešlápl a nesvezl se.
A pak se stává, že si Bart lehne ke skříni, vrazí pod ni čumec a zírá.
Nemusím se ptát. Samozřejmě, že pod skříní je tenisák. A taky vedle skříně a vedle Barta, z jedné i druhé strany. Mohl by se zvednout od skříně, shýbnout se a vybrati si tenisák podle chuti, některý sotva načnutý, jiný oholený, tenisáky zčernalé i tenisáky takřka nové.
Jenže on chce právě ten, co se zatoulal pod skříň.
Je v tom touha po vzdálených obzorech? Je to stejné nutkání, jaké dohnalo Kryštofa Kolumba až k novému kontinentu? Dost možná. Mne ale Bartovo hledačství nepovznáší - naopak, musím se válet po břiše a hmatat pod skříní, až nahmátnu tu nechutnou lepkavou věc, která byla stvořena k tomu, aby ušlechtile poskakovala po antukovém povrchu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku