16.10. POVÍDKA: Správné volby
Miroslav Hansman
Brzké nedělní ráno. Proč vstávám, proč se nezavrtám do teplého pelíšku a neútulním si? Po příšerném předvolebním týdnu plném „růží proti skepsi“ a létající rádoby pravicové politiky ještě toto. Ano volil jsem, ani ne menší zlo, ale barvu, kterou mám raději. Tak se kouknem, jak to dopadlo ….
…… televize je plná jiných zpráv. Nejdřív to nechápu, je to stejné, jako po pádu dvojčat. Ale neukazují žádné lidi. Co to k sakru s tím souostrovím je. BBC to samé, CNN také. Samá voda, samá voda. Co zmizelo? Celé souostroví a s ním 70 milionů lidí. No jak to mohl někdo udělat, co to je za nesmysl. Přestřih a již chápu, pobřeží kontinentů u Tichého oceánu je zničené, částečně zmizelé. Vlna tsunami, ale z čeho? Meteorit? Nemohu se pohnout. Svět se zastavil. Proboha naopak, pohnul se, zemětřesení!
Mám zavřené oči, vedle spí má 9-ti letá a 16-ti letá dcera, manželka nic netuší. Myslím na všechny blízké a dochází mi, že své přátele, profesora, jeho krásnou asistentku i vlídnou překladatelku nikdy neuvidím. Už nejsou, ani jejich radosti, ani jejich rodiny, ani jejich domy, ani jejich země. Zkouším se štípnout a bolí to. Propadám skepsi i s růžemi na stole a uvědomuji si, co to vyvolá. Pokles ekonomiky, zhroutí se finanční trhy, kolaps výroby v nejmodernějších technologiích, hlad, zima. Panika, běžím do obchodu za rohem a za jídlo utrácím všechny peníze. Nikde nikdo, je sedm hodin, nedělní ráno. Mnozí se probouzejí s vidinou slavnostní mše, jiní s touhou po klidné rodinné snídani, jiní se milují. Stále nechápu, to nemá logiku. A pak zkratkovité řešení. Už nás má dost! Už nás nechce. Planeta se nás zbavuje jako cizopasníka tím nejpřirozenějším způsobem. Obětovává kousek sebe. Proč jsme to neviděli dříve, mohli jsme zrychlit a pozvednout vibrace, nebo též naopak. Moc jsme se vzdálili od jednoty, harmonie, ujel nám vlak i s mašinfírou. Vymře Afrika, nikdo tam nedá ani haléř, obnova bude trvat desítky let……
…..nebude, to byl jen začátek, slyším starší dceru, klidnou, vyrovnanou.. Vybavuji si slova písně Jaromíra Nohavici „...hvězdu nebo kříž, spaseni, budou neoznačení...“
Začal boj o přežívání...
| 
