Zabloudit v Amazonii není žádný kumšt. Zabloudit se dá i v Řeporyjích. Ne každému se to podaří, mně ano - mám na mysli ty Řeporyje, ne Amazonii.
Vypravili jsme se s Ljubou a oběma pejsky na opačný konec Prokopského údolí, než kam chodíváme v poslední době obvykle, tedy ne k Dívčím hradům, ale do Řeporyj. Sešli jsme dolů do údolí, prošli tunelem do opuštěného lomu, vydrápali se nahoru na opačné straně a pak jsme kráčeli kolem srázu, padajícího do nově rozšířeného, plně funkčního lomu.
Znám to tam dobře, chodíval jsem tudy ještě s Gordonem, i s Bartem jsem tu byl mnohokrát.
Sešli jsme dolů do lomu - v neděli se tam nepracuje - a pak jsem namířil na silnici, která nás zavede k bývalému mlýnu a pak už přejdeme Dalejský potok a po cestě vzhůru zpátky lesem k pláni a pak k pumpě Šafránka, kde máme auto.
No jo! Jenže ten lom se roztáhl a zmohutněl a cesta se stáčela zpátky do jeho útrob.
"Nevadí, znám to tu. Půjdeme k tamtomu domku a pak přes potok a..."
Strašná byla cesta k tamtomu domku. Skončila v roští a potok byl vzdálen skoro jak ta Amazonie.
Vlekli jsme se nudnou silnici rozježděnou od náklaďáků až do Řeporyj, prošli pod železniční tratí a pak zpátky po asfaltce k mlýnu.
Chtěl jsem vysvětlovat, že dřív to tam bylo jiné a že tam bylo plno cestiček a že jsem mockrát...
Někdy je moudřejší mlčet. Například, když zabloudíte v Řeporyjích.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku