Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 22.10.2004
Svátek má Sabina




  Výběr z vydání
 >PŘÍBĚH: Jak jsem lovil divokou pumu I.
 >ZAMYŠLENÍ: Syndrom “nezodpovědná socka”
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vesmír 2
 >NÁBOŽENSTVÍ: Ohrožuje existence státu Izraele islám?
 >PSÍ PŘÍHODY: Barte, nehopsej!
 >PENÍZE.CZ: Jak to od října chodí na úřadech práce
 >EKONOMIKA: Zvýší ČNB úrokové sazby?
 >PRÁVO: Kde se schovávají Václav Havel s Václavem Klausem?
 >POLITIKA: Poslanec US-DEU Kořistka vzal úplatek
 >MÉDIA: Vědí novináři o čem píší?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tendenční žurnalistika pro začátečníky
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 6: Mexická cesta
 >PRÁVO: Ministerstvo čuňáren
 >POLICIE: Ostuda Policie ČR aneb Profesionálové v éteru
 >PENÍZE.CZ: Zprostředkovatel-odborník neodborným poradcem?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
22.10. PSÍ PŘÍHODY: Barte, nehopsej!
Ondřej Neff

Rituály tu jsou od toho, aby se poctivě a hlavně pravidelně vykonávaly. Některé mi ovšem jdou na nervy - například Bartovy skokanské evoluce při odchodu z domu. Bart se při odchodu vždycky radoval - v podstatě vždycky stejně, bez ohledu na to, zdali jsme opouštěli dům po 24 hodinách, po dvou dnech anebo jsme se právě z procházky vrátili a z nějakého důvodu potřebovali jít znovu. Vypadá to ale, jako by se s postupujícím věkem radoval pořád silněji. Jakmile vycítí, že "se půjde", začne skákat kolem mě. Je to zvláštní poskakování či hopsání. On na mne doráží - nedoráží. Neskáče mi tlapami na tělo, jak to někteří psi dělávají, on skáče těsně kolem mě, takže nemohu jít. Naučil jsem se ho odstrkovat předloktím, když se ocitá v horní úvrati, takže ho sunu vzduchem a tak to úmorně, ba klopotně postupujeme k brance.
Řvu na něj, samozřejmě. Snažím se dát do hlasu důraz a myslím to upřímně - pes vycítí, zdali na něho řvete od srdce nebo "jen tak". Tohle je od srdce, a Bart stejně hopsá.
Když mu nasadím košík, hopsání se trochu zmírní, protože je to známka toho, že to myslím vážně, že jdeme doopravdy ven. Ovšem hopsání ustane, až když jsme fakticky venku, kdy přejdu od úmyslu k činu. Jakmile jsme na palouku, tedy na travnaté ploše poseté podpisy Bartových chlupatých druhů, určených k snědku (pokud to jsou psi, nikoli feny), Bart má jiný zájem. Pobíhá, čmuchá, a pokud mu něco táhne kotrbou, pak asi toto:
To mi to zase dalo dneska práci, dostat toho mýho pána ven!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku