Víkendové počasí pomáhalo vytvářit iluzi, že je tu mez námi ještě aspoň špetička léta. Ale není. Zima je na krku. Už přiletěli havrani. Nevšiml bych si toho, nebýt Iris. Ta samozřejmě je nejlíp informovaná o tom, co se skrývá v trávě a v závějích suchého listí! Lidi už začali nosit havranům staré housky a Iris má pocit, že to je nějaký nášup na přilepšenou pro hodné pejsky.
Bart by si to taky myslel, jenže Bart nosí košík a zuž dávno se přesvědčil, že některé radosti mu košík upírá: například rvát se a požírat havranům jejich potravu.
Havrani už poletují kolem a o housky se moc nestarají. Taky je to prožraná pakáž, tihle havrani. Už jsem ti toho všiml dávno. Housek si nevšímají, až když je zle, pak jsou jim dobré.To si zřídí hlásnou službu, jeden sedí na stromě a kouká a stačí, abyste vysypali pytlík s pečivem a poodešli a už jich tam máte dva tucty.
Divná věc. Taková Iris, troufnu si odhadovat, je krmená jistě líp, než průměrný havran. A přesto houskami nepohrdá. Kampak asi chodí teď havrani na oběd? Do hotelu Mövenpick? Nebo drží podzimní dietu?

Bart se o havrany nestará. Zato včera večer prohnal nějakého nočního tvora, čert ví, co to bylo, lasička či nějaký podobný pobuda. Potvorec přeběhl přes cestu a zmizel v temném křoví. Bart se za ním demonstračně rozběhl, bez velké vervy, pak se zastavil a čuměl do koruny stromů.
To víš, pane, já bych tam vylezl, ale TOHLE jsi mi nikdy nedovolil, sděloval mi.
A já předstíral, že si myslím, že to byla veverka.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku