Byl jsem s Ljubou nakupovat v Cafouru v Jinonicích (Carrefour neboli Cafour či Cafourek). V těchhle Cafourech mají výborné pečivo a viděl jsem tam chleba, jaký jsem nespatřil víc jak půl století!
Inzerovali to jako domácí chléb. A ono to opravdu vypadalo tak, jak v době mého dětství babí Pokorná pekla chleba v domácí peci! Měl jsem v paměti ty její pecny jako obrovská kola - a tenhle cafourkovský chléb byl taky velký jak osmnáctipalcové kolo. Byl poněkud neforemný, na okrajích popukaný a nádherně omoučněný.
K tomu pečení chleba se vrátím ve Zlatých padesátých. Dnes se zmíním jen o tom cafourovském chlebu. Ljubě se taky zalíbil, jenže, co s ním, koupit si ho?
Nejmladší člen naší trojice Anna Marie totiž trvá na geometricky přesném zarovnání chleba. Normální městský pece udržíte jakž takž v úhledném stavu, ale jak byste uřízli krajíc v pecnu, který má v průměru jistě osmdesát centimetrů? Kde ho uchovávat? Máme chlebník stavěný na degenerované moderní pecínky. Museli bychom ho mít v nějaké ošatce, zabalený v plátýnku...
Koupili jsme nějakou modernu a starochleba tam nechali.
Nikdy nevstoupíš do stejné řeky, děl bájný mudrc.
Nikdy se nezakousneš do chleba svého dětství.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku