Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 27.10.2004
Svátek má Šarlota




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Demokracie není názor, ale stav věcí obecných
 >POZNÁMKA: Zdeněk Kořistka - Mrva naší doby
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chleba jak kolo od vozu
 >FEJETON: Poprava květinky aneb Kdo řeže květy, jakých se dočká plodů
 >PRÁVO: Jak je to s těmi odposlechy
 >PSÍ PŘÍHODY: To je pro havrany, ne pro psy!
 >FEJETON: Pražáci a Brňáci
 >POLITIKA: Ať senát schvaluje deficitní rozpočty
 >KULTURA: Incognito
 >DOKUMENT: Cyklostezky v Praze 7
 >CHTIP: Ženichova pomsta
 >PENÍZE.CZ: Spoření za inflace aneb sundejte růžové brýle
 >POLITIKA: Vzniká evropský nacionalismus?
 >SVĚT: Nové tisíciletí, nové značné starosti
 >SPOLEČNOST: Konečně! (Kam směřuje naše zdravotnictví?)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Hudba  
 
27.10. KULTURA: Incognito
Petr Vlasák

Praha je teď rájem hudebníků a muzikantských es snad všech žánrů. Sezóna prakticky nikdy nekončí a jen od počátku roku jste mohli zaznamenat pár ne nevýznamných jmen, jako jsou: Peter Gabriel, Rachid Taha, James Harries, Carlos Santana, Franz Ferdinand, Iván Gutiérrez, Glen Hansard a mnoho dalších.

V pátek 22.10. vystoupil v Lucerně Goran Bregovič a hned další den přidal jeden koncert navíc v Arše, aby následující den odcestoval k vystoupení do Vídně a pak dál do Buenos Aires. Přidá i tam pro velký zájem nějaké koncerty navíc?

Mám rád příběhy, nejen ve filmu i v knihách, na koncertech nebo cédečkách. Incognito jsem objevil náhodou, otáčeje knoflíkem ladění rozhlasových stanic. Nevím už zda mě přivábil Danův magický hlas nebo nějaká hudba a už nevím zda šlo o Rádio 1, ale jako host tam seděl Dan Bárta a pouštěl hudbu, která se mu líbí, mj. Incognito. Po čase jsem měl v kanceláři asistentku s výrazným citem pro hudbu, měli doma, než se rozvedli hodně CD a manžel mi, ještě než se rozešli stihl nahrát od Incognita to nejlepší a nejstarší (1991). A tak když sem zjistil, že přijedou do Prahy (neb vystupují velmi zřídka), byl jsem úplně magnetizován. Někdy chcete něco moc vidět, ale protože víte, že se vystoupení koná pravidelně každý měsíc, pořád to odkládáte, až koncert nestihnete. To se mi stalo s Horníčkem a Šebem, ale doufám, že to samé se nebude opakovat s Pellarem.

Synek Kuba slíbil, že to doma zvládne s knížkou, dvd a toasty si udělá sám a tak jsem mohl vyrazit.

Bohužel sem nestihnul Mad Finger, ale znám je z června z Řevnic a od té doby chystám překvapení pro přátele, ať už v pražském Rubínu nebo Vagonu. Tyhle partičky, ať se sdružují na Konzervatoři J.Ježka či jinde, mě fascinují. Hodně se teď mluví o talentu Anety Langerové. Řekl bych, že Markéta Foukalová z Madfinger má náskok, nejen věkem, ale i tím, jak je vyhraná. Uvidíme, všem držím palce.

Incognito přichází na scénu po krátké pauze v dokonale připravené atmosféře. Jiné publikum je v Arše (2.koncert Bregoviče) a jiné v Rudolfinu (mimořádný recitál I.Moravce). Zde jsou hlavně mladí a mladší a mladí „starší“ a tancechtiví. Je to jazz? Je to blues? Je to funky? Je to dansy! = Hejbe to s váma, máte chuť zpívat, „křepčit“, usmívat se i smát. Pokud ovšem nemluví Jean Paul „Bluey“ Maunick, zřejmě přistěhovalec či potomek přistěhovalců v Británii. Tyhle agitky (tentokrát na téma zlepšení situace lidí s odlišnou barvou pleti) by si účinkující mohli téměř vždy odpustit. I Santanova slova jako agitka po Beslanu zněla lacině.

Asi největším tahounem je černá američanka s „Halininou“ postavou, Linda Muriel, zpívající a tančící na boso (o tom ví své Patti Smith anebo Evelyn Glemmie, viz nádherný film „Touching the Sound“ na festivalu Music on Film).

Pak může „Blueyova“ sólová el.kytara, basovka, klávesy, bicí, 3 dechaři a 3 zpívající tanečníci (dva z nich i sólově, zvlášť blondýnka měla velmi příjemný hlas i vystupování) posluchače rozpalovat a roztančit od samého začátku až do konce. Celkem 11 muzikantů dokáže vytvořit milou atmosféru tanečního reje a několik stovek mladých lidí se baví a tančí o 106. Je to málo? Lístek nebyl nejlevnější, ale mně to málo nepřijde. Někdy vyjde kultura laciněji a možná vytvoří ještě intenzivnější či intimnější zážitek. Hlavní vždy je o tom vědět a být na správném místě včas. Takže teď o Incognitu víte i VyJA zkuste se přijít podívat do Rock Café v listopadu, bude tam Poppa Chubby nebo Corey Harris. Více příště, možná i s rozhovorem Erica Hilla. Jako tuzemský host se v rámci koncertu Poppa Chubbyho (nepopírá velký vliv Jimmy Hendrixe na svou tvorbu) představí nová pražská formace Cherry Hill. Zakladatel kapely, černošský zpěvák Eric Hill, přijel do Prahy původně jen v roli tour managera kapely Living Colour. Město se mu však natolik zalíbilo, že se zde usadil a současně založil hip-hop - jazzovou kapelu The Cherry Hill. Vzhledem k tomu, že se z New Yorku zná s Poppa Chubbym, dá se očekávat výjimečný dvoj koncert.

Že by další příběh?

Jo a ta filozofie: umělci se teď snaží velmi mluvit do politiky, burcovat, upozorňovat na nesprávnosti a to je správné. Ale stejně si myslím, že jim jde nejlíp to, co teď předvedl třeba Plíhal s Kainarem na CD „Nebe počká“. Eva Holubová by nesouhlasila, ale já si nemyslím, že má co radit českému prezidentovi. Určitě není božský, může se nám cokoli nelíbit, ale mě fakt Sokol na Hradě nechybí. V tom se možná neshodneme. Konec filozofie. Až nebudete vědět co pod stromeček - tak určitě Plíhala!

Incognito, předkapela Mad Finger 23.10.2004 velký sál Lucerny, pořadatel Agharta, 495,-Kč

Petr Vlasák
vlasacek.petr@tiscali.cz




Další články tohoto autora:
Petr Vlasák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku