Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.11.2004
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie
 >POLITIKA: Národ jako prezidentova hračka
 >ARCHITEKTURA: Červenožlutozelený Hrad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
 >PRÁVO: Případ termostatických ventilů
 >PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
 >SPOLEČNOST: Židovsko – křesťanská otázka v Koránu
 >SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
 >LITERATURA: Vaše dítě nečte? Podstrčte mu Maxe!
 >SPOLEČNOST: Stinné stránky emancipace
 >VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
 >PENÍZE.CZ: Nejvyšší výnosy nabízí stát
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
2.11. Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
Albert Salický

Filmy Rio Bravo (1959) a Sedm statečných (The Magnificent Seven, 1960) skončila slavná éra klasických hollywoodských westernů. Údajně to bylo způsobeno přemnožením kovbojů v televizních seriálech. Tak či onak, trvalo čtyři roky, než se o návrat westernů zasloužil Sergio Leone a jeho následovníci. Někteří puristé však naopak považují spaghetti-western za poslední hřebík do rakve žánru. To je věc názoru. Každopádně zůstal western od počátku 60.let už jen něčím, co se občas vrací. Nakonec proč ne. Jsou-li návraty tak kvalitní, jako třeba současná Krajina střelců (Open Range), stojí čekání za to.

Sedm statečných je ovšem nejen poslední z velkých klasických westernů. Je to současně i western poněkud jiný. Propracovanou psychologií postav, hlubším pohledem na morálku, motivaci, smysl násilí, čest a přátelství předjímá vlastně pozdější přístup k pojetí akčních filmů, tedy těch lepších. Není divu, je to totiž film se zcela vyjímečnou historií vzniku.

Předlohou byl, jak známo, Kurosawův opus Sedm samurajů z roku 1954. Film úžasný scénářem i provedením, jeden z vůbec největších filmů historie kinematografie. Sedm samurajů má ostatně kromě skvělé kresby prostředí i postav i všechny známky klasického westernu. Akira Kurosawa konečně označil sám sebe za obdivovatele klasických westernů Johna Forda, čímž se kruh uzavírá. Yul Brynner byl Sedmi samuraji (v USA promítanými ve značně zkrácené verzi) tak nadšen, že na ně chtěl okamžitě koupit veškerá práva. Předběhl ho však producent Lou Morheim, který za práva zaplatil celých 250 dolarů. Pro hlavní roli byl vybrán Anthony Quinn a všestranně nadaný Brynner měl debutovat jako režisér. Pak ale producenti přesvědčili Brynnera, že má hrát i hlavní roli (Chrise, předáka sedmi) a tak Quinn vypadl ze hry. Brynnerovi se role vyplatila. Kromě slávy mu přinesla i možnost hrát v pokračování, navíc si mohl identického Chrise zahrát ještě dvakrát coby robot ve scifi filmech Westworld a Futureworld na námět Michaela Crichtona.

Yul Brynner se posléze vzdal režie a angažován byl Martin Ritt. Došlo ale ke sporům s původním scénáristou Walterem Bernsteinem, který chtěl hlavního hrdinu v souladu s japonskou předlohou poněkud staršího, spíše moudrého než bojovného. Jeho představou byl typ Spencera Tracyho. Po sporech odešel i Ritt a produkci převzal Walter Mirisch. Ten byl průkopníkem nového přístupu k natáčení, kde už se nevyužívaly pevné struktury studií a jejich dlouhodobě vázaných hvězd. Mirisch sestavoval pro každý projekt nový tým nezávislých expertů takříkajíc na míru. Osloven byl režisér John Sturges, který okamžitě doporučil scénáristu Waltera Newmana. Ten napsal scénář, který je podstatou konečného filmu. Sturges chtěl ovšem kromě režie vést i celou produkci. To se nelíbilo Morheimovi a projekt skončil u soudu. Morheim dostal odškodné a roli associate producera. Žaloval i Anthony Quinn, chtěl 650 tisíc (dolarů) odškodného za to, že vypadl z kola, ty však nedostal.

Když se vše vyjasnilo, začal Sturges pracovat na obsazení. Byl uznávaným specialistou na filmy s mnoha hlavními postavami. Jeho jiný úspěšný film, Velký útěk (The Great Escape, 1963) je toho dokladem. Tvrdil, že film stojí na špičkových hvězdách stejně jako na solidním obsazení menších rolí. Na sedm hvězd pro Sedm statečných stejně nebyly peníze. Vybral si tedy mladé, nepříliš známé herce. S některými pracoval již dřív, jiné znal z TV seriálů. Tak začala kariéra Steve McQueena, Jamese Coburna, Charlese Bronsona a dalších. Neobešlo se to bez zádrhelů. McQueen stál o roli tolik, že se rozhodl se svým Jaguarem záměrně vrazit do zdi, aby pak s krvácejícími řeznými ránami v obličeji mohl zrušit smlouvu s televizní produkcí. Ve filmu měl původně hrát Chica. Režisér se však rozhodl, k úděsu většiny zúčastněných, obsadit do role mladého hrdiny mexického původu německého herce Horsta Buchholze. Podobně překvapivé bylo i angažování Eli Wallacha, klasického herce působícího spíše na londýnských jevištích a Broadwayi, do role bandity Calvery. Ke konci castingu bylo vše velmi napínavé, protože se v Hollywoodu chystala stávka herců. Sturges zavolal narychlo Roberta Vaughna, právě nominovaného na Oscara, a řekl mu, že ho potřebuje. Že pro něj sice nemá konkrétní roli, ale že ji vytvoří. Vaughn (ve filmu psychicky nalomený Lee) se vydal na casting a cestou potkal Jamese Coburna, se kterým kdysi chodil do školy. Když mu prozradil kam jde, sjednal si Coburn rychle vlastní termín. Koho ze sedmi samurajů bych mohl hrát, ptal se na castingu. Toho mistra mečů, řekl režisér ledabyle. Coburn zůstal bez dechu, byla to role snů. V sobotu u něj zazvonil telefon. Přijeď si vyzvednout ty nože, ozval se John Sturges. James Coburn tak v 15,30 pak podepsal jako sedmý a poslední statečný (Britt, dlouhonohý mistr nože i revolveru) smlouvu a v 17 hodin vypukla slavná hollywoodská stávka roku 1960.

Zajímavý je i osud Brada Dextera (Harry, ten co za vším tuší hledání skytého pokladu). Jako jediný ze sedmi se nikdy nestal velkou hereckou hvězdou. Zabýval se spíše filmovou produkcí. Úspěšné byly jeho filmy s Frankem Sinatrou, k čemuž se dostal neobvyklým způsobem. Zachránil totiž Sinatrovi život, když se Old Blue Eyes topil v moři.

Díky podepsaným smlouvám byli herci vyjmuti z ultimáta odborů, natáčet v Hollywoodu však nebylo možné. Proto se produkce rozhodla realizovat film v Mexiku. Byly postaveny obě lokality, město z úvodu i vesnice pro hlavní příběh. Natáčení však přineslo jiné problémy. Před Sedmi statečnými byl v Mexiku natáčen film Vera Cruz s Gary Cooperem. Místní úřady ponechaly produkci volnost. Když pak ale Mexičané film shlédli, byli nad zobrazením svého národa natolik pohoršeni, že diváci v některých kinech dokonce vytrhali sedadla a vrhali je na plátno. Odpor oficiálních úřadů vůči dalšímu natáčení bylo možno utišit jen angažováním mexického personálu a herců. Ti však začali okamžitě požadovat změny ve výpravě i scénáři. Rosenda Monteros, představitelka krásné Petry (ta okatá, copatá), i po čtyřiceti letech velmi atraktivní dáma, vzpomíná, že bylo požadováno, aby film podal obraz Mexičanů jednoznačně pozitivně. Tím měly být kompenzovány urážky způsobené filmem Vera Cruz.

(pokračování)




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku