Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.11.2004
Svátek má Karel




  Výběr z vydání
 >AMERIKA: To je neštěstí! To je neštěstí!! Vyhrál Bush!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodné volby! (Dialog s mocí)
 >EKOLOGIE: Ambrozek má pravdu - už by se na to měl "vysrat"
 >AMERIKA: Je vymalováno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem zmatkoval na Digifóru
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 8: Snahy o pořádek v domě
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 2/3
 >POLITIKA: Grosstapák Grossašenko z Grossourkova
 >ÚVAHA: Evropa, Evropané
 >PSÍ PŘÍHODY: Zkouška sirén, zkouška psa
 >EVROPA: Proč nepřijmout Turecko do EU
 >NÁZOR: Referendum o brněnském nádraží
 >EKONOMIKA: Evropské trhy čekají na zasedání ECB, americké na výsledek voleb
 >POLITIKA: Dejme Senátu smysl
 >PENÍZE.CZ: 'Nejslavnější' aféra: bankrot Fénixu-život

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Film  
 
4.11. Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 2/3
Albert Salický

(pokračování, první část zde)

V Mexico City bylo angažováno kromě jezdců Calverovy bandy ještě 30 mexických herců pro role vesničanů. Někteří byli dobří, jiní spíše nouzovou volbou. Jedním z nich byl i John Alonso, který dostal později Oscara jako kameraman. Do štábu byla ovšem přidělena i mexická cenzorka. Původní myšlenka Kurosawovy předlohy, že vesničané najmou bojovníky, musela být změněna. Proto vesničané jedou nakoupit zbraně a Chris má být jen poradcem. Teprve Chrisem uvedené ekonomické důvody vedly k nájmu pistolníků. Scénárista Walter Newman nemohl do Mexika z různých důvodů odjet. Úpravy požadované cenzurou realizoval William Roberts, který je nakonec uváděn jako scénárista filmu. Newman odmítl kvůli úpravám a po sporu s odbory dát své jméno k dispozici.

Podobně to bylo s výpravou a kostýmy. Znalec filmu si jistě vzpomene, jak po ubohé a prašné, nicméně pečlivě uklizené vesnici pobíhají venkované v bílých, jen decentně zaprášených halenách, přepásaných červenou šerpou. Američtí hrdinové mohli být sešlí a špinaví. Mexičané museli být jak ze škatulky. Tým pomocníků je mezi jednotlivými záběry vždy pečlivě okartáčoval. Teprve v závěrečné bitvě směli být někteří Mexičané poněkud více zaprášeni, případně hrdinsky zakrváceni.

Hned první den natáčení se však ukázaly problémy i s americkými hvězdami. Záběr příjezdu sedmi, kde projíždějí korytem potoka, se stal festivalem neplánovaných hereckých etud. Zatímco Brynner projel více méně podle scénáře, i když se přitom tvářil jako král ze svého předchozího filmu, Steve McQueen se sklonil z koně, nabral kloboukem vodu a nalil si ji za krk. Charles Bronson (O´Reilly zvaný Bernardo, oblíbenec vesnických dětí) si rozepnul košili a upravil šátek. Za ním jedoucí hrdina recitoval pasáže z Hamleta. Každý herec se snažil vyvolat dojem, že ten film bude o něm a pak možná i o nějakých šesti dalších nepodstatných figurách. Režisér Sturges se nezmohl ani na výkřik střih, jen se na to s hrůzou díval. Pak si zapálil cigaretu a povzdechl: s touhle bandou mám osm týdnů pracovat? To bude dlouhé léto...

Jak praví pamětnice, tehdejší Brynnerova žena, vzduch byl plný testosteronu a hrdinové bojovali jak malí kluci o milimetry výhod. Nejhorší byl Steve McQueen (Vin, Chrisův parťák z prologu). Když zjistil, že má ve své roli jen 75 řádek textu, začal improvizovat. Hra s prsty, mimika. Sundat klobouk, chvíli s ním manipulovat, znovu nasadit, zaštěrchat patronou, ohlížet se, podepřít hlavu. Neustálými aktivitami tak odváděl pozornost diváka od svého spoluhráče, kterým byla již zavedená hvězda Brynner. Brzy došlo ke konfliktu. Udělej to ještě jednou, řekl Brynner, a sundám si klobouk. Pak už si tě nikdo ani nevšimne (Brynnerova holá hlava byla tenkrát, u tak mužného typu, naprostou raritou).

Robert Vaughn vzpomíná, jak k němu McQueen přišel a povídá, hej, jak to že má Brynner z nás největší revolver? Nesmysl, odpověděl Vaughn, revolvery jsou stejné. Ne, jeho je větší, tvrdil McQueen. Taky má největšího koně. Proto vedle něj vypadáme jako chudáci... Terčem kritiky byl i Horst Buchholz. Jako německý herec neměl coby filmový kovboj vůbec žádnou praxi. Také začal tím, že si při zasouvání Coltu do pouzdra prostřelil kalhoty. Byla to slepá munice, i ta však způsobila, kromě ostudy, lehké zranění. Pak se mu ale mimořádně podařila scéna s napodobením býčích zápasů (otočený klobouk, pohyby toreadora), o které Buchholz přiznává, že to byla improvizace a kterou překvapený režisér nadšeně akceptoval. Závist kolegů byla obnovena. John Sturges měl pro postavu Chica slabost a ještě po létech prý řekl Coburnovi: lidé stále vzpomínají na ty tvoje nože. Nechápu to, pro mě byl nejsympatičtějším hrdinou vždy ten kluk Chico.

Když se natáčela Buchholzova scéna s býkem, otočil se Steve McQueen k Brynnerovi a povídá: každej druhej záběr je plnej toho kluka. On na sebe poutá všechnu pozornost a my už si ani neškrtneme. Ale ne, to se nestane, odpověděl Bryner se svou královskou důstojností. Jak to můžes vědět, rozčílil se McQueen. A Brynner ucedil koutkem: ...´sem četl scénář, ne?

Zatímco Steve McQueen byl s revolverem skutečně rychlý a obratný, musel se to Yul Brynner teprve učit. Scéna s tlesknutím byla nesčíslněkrát opakována, než se Brynnerovi podařilo klasický Colt SAA mezi Chicovy dopadající dlaně vsunout. Oproti oběma však Eli Wallach neuměl vůbec nic. Nebyl schopen dokonce zasunout revolver naslepo do pouzdra a ani se to nenaučil. Ve filmu je to krásně vidět hned v úvodní scéně. Hra na kovboje uchvátila posléze i členy štábu. Tak například jeden z asistentů režie, Bob Relyea, se ukrýval v okně domu při scéně jízdy pohřebního vozu. Pohnul záclonou, vystřelil a pak se hodně rychle kryl, protože po něm Steve McQueen vzápětí vypálil ostrou municí.

Atmosféra se postupně uvolňovala, všichni měli radost z pokroku díla. Vytvořily se různé skupiny. Aliance McQueena s Bronsonem bylo spíše účelovým přátelstvím dvou individualistů. Brynner s Dexterem vedli za podpory ostatních rozsáhlé bitvy u karetního stolu, Dexter hrál mizerně, vždy prohrával, nicméně hrál dál v naději, že přijde na to, jak Brynner podvádí. Nejhezčí vztahy vládly v Calverově bandě. Najatý tým 35 profesionálních jezdců zjistil, že Eli Wallach vůbec neumí jezdit na koni. Vzali si ho do práce, denně s ním podnikali jezdecké výlety a Wallach vzpomíná, že pro něj byli něco jako rodina. Když se vraceli z ranní vyjížďky, zpoceni a zaprášeni, byli ostatní přesvědčeni, že ta banda skutečně někde přinejmenším kradla koně. Přispěli tak výrazně k atmosféře filmu i natáčení. Nakonec je všichni označovali jako Eli´s Riders.

Jeden z jezdců, v civilu úspěšný architekt, vzal Wallacha do města, že mu musí koupit pravý mexický širák. Kdo si pamatuje rozměry Calverova sombrera, ať si představí následující situaci. První den ve městě se ochutnávala tequila. Víc si Eli Wallach nepamatuje. Druhý den se jelo zpět a budoucí Calvera měl na hlavě klobouk se střechou rozměrů menšího padáku, která ho při rychlejší jízdě bezmála zvedala ze sedla. Když se takto předvedli režisérovi, poslal Sturges bez dalších komentářů pro nůžky a střechu klobouku vlastnoručně zastříhnul na realistický rozměr. Klobouk by byl přes celé plátno a ty bys vypadal jako detail obličeje na černém pozadí, dodal na vysvětlenou.

(dokončení příště)




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku