Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 9.11.2004
Svátek má Bohdan




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Konzervativci a kádrování George W. Bushe
 >ÚVAHA: Soumak Evropy?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Vetřelec vs. Predátor
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 3/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdyby teď byly volby
 >POLITIKA: Volby 2004 – pravice se vrací
 >PSÍ PŘÍHODY: Začaly sibérie, že by člověka nevyhnal
 >OSOBNOST: Erazim Kohák
 >PENÍZE.CZ: Novomanželské půjčky, nebo skutečná podpora?
 >AMERIKA: Překvapení o Dušičkách
 >POLEMIKA: Ke „dvěma slušným kandidátům“
 >PRÁVO: Nepracuj a věnuj se rodině!
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsme ukládali bus k zimnímu spánku
 >POLITIKA: Vymetání krajů skončilo
 >POLICIE: Co dál?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
9.11. Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 3/3
Albert Salický

(dokončení z minulého týdne, první část zde, druhá zde)

Wallach v další debatě přišel s myšlenkou, že bandité ve všech filmech přepadají banky a vlaky, nikde ale není ukázáno, co pak dělají s penězi. Dobré, řekl Sturges, tak si něco vymysli. Chci nejhezčího koně a dva zlaté zuby, odpověděl Eli. Režisér hol tedy poslal k místnímu zubaři. Potřebuji na dva zuby zlatou korunku, aby se to blýskalo, když otevřu pusu, vysvětloval Wallach. Udělejme to jinak, řekl zubař zcela věcně. Vyvrtám vám do řezáku díru a vsadíme tam diamant! Vrcholným výrokem Eli Wallacha je ovšem sdělení, že se při vytváření postavy Calvery, jeho demonstrativně arogantního vůdcovství, inspiroval vystoupením Nikity Sergejeviče Chruščova na zasedání OSN.

Pistolník Lee (Robert Vaughn), který trpí záchvaty strachu a jde s ostatními v klamné představě, že se ve vesnici ukryje před zbytkem světa, byl pro diváky zpočátku postavou poměrně nesympatickou. Když se film stal klasikou, několik hodně dobrých herců klasické školy se přiznalo, že kdyby se točil remake, chtěli by hrát právě Leeho. Preference rolí psychicky netradičních jedinců (to jsem korektní, co?) je hollywoodský mindrák, stačí se podívat na přehled oscarových filmů: My Left Foot, Rain Man, Forrest Gump, Shine. Chybí jen Návrat idiota, o tom však jindy.

Ačkoliv byl John Sturges perfekcionista, nechával svým hercům dostatek prostoru. James Coburn vzpomíná, že v klasické scéně s nožem na nádraží požadoval režisér pouze detail, ve kterém si Britt posune klobouk z čela jedním nataženým prstem. Jiné instrukce nebyly. Házet nožem ho učili dva specialisté. Coburn se jim chtěl zavděčit, trénoval tedy doma a výsledkem byly úplně rozsekané dveře pokoje.

Sturges pracoval extrémně ekonomicky. Není známo, že by z tohoto filmu zbyly nějaké nepoužité scény. I jednotlivé záběry nepotřebovaly mnoho opakování. Většina velkých scén je natočena na první pokus, pouze detaily a scény se zdůrazněným individuálním herectvím vyžadovaly více pokusů. Veškeré divoké pády z koně a podobné akce provedli pouze čtyři kaskadéři. Víc jich nebylo třeba. A to vše za dnes nepředstavitené tři miliony dolarů.

Brynner se posléze rozhodl oženit přímo na setu se svou přítelkyní. Slavnost jejich svatby je onou lidovou slavností k přivítání hrdinů ve vesnici. Přes dobrou atmosféru však měla většina protagonistů ke konci natáčení pocit, že film nebude nic moc. Počítalo se s neúspěchem. Nejasný, často měněný scénář, neobvyklé téma, psychologické sondy do duše pistolníků, vše vyvolávalo nedůvěru hollywoodských kovbojů. Přišel mladý skladatel Elmer Bernstein, pověřený vytvořením hudebního partu. Zabýval se již dříve intenzivně mexickou hudbou, nabídka mu tedy přišla vhod. Po shlédnutí pracovní kopie však usoudil, že je film velmi nudný. Proto přepracoval připravené melodie do kompozice s výrazným rytmem. Snažil se tak, jak říká, dát příběhu alespoň trochu dynamiky. Dnes, kdy je film i jeho hudba součástí každé síně slávy, to zní hodně neuvěřitelně. Jediným opravdu nadšeným člověkem byl patrně sám Kurosawa, který Johnu Sturgesovi dokonce věnoval samurajský meč.

Tehdejší šéf United Artists byl k filmu rovněž nedůvěřivý a tak šel film bez zvláštní propagace celoplošně v premiérových kinech jen jeden týden. Pak byl stažen a hrdinové pokrčili rameny. Málem došlo na Chrisova závrečná slova: We lost. We always lose. Film byl však prodán do Evropy a teprve tam se pozvolna stal hitem. Což motivovalo hollywoodské bossy k novému uvedení do kin, tentokrát i s potřebnou reklamou. Nyní byl úspěch viditelný i v USA, pořád to ale mělo daleko k legendě. Ta se vytvářela až postupně, v průbehu let, repríz, vysílání v televizi. Dnes je Sedm statečných v žebříčku nejčastěji reprízovaných filmů v televizi na druhém místě (vede Čaroděj ze země Oz). Film se dočkal tří pokračování a po létech i televizní série, tyto produkty však jsou jen dobový standard.

Perličkou prvního pokračování (The Return of...) je fakt, že Yul Brynner svoji účast podmínil nepřítomností Steve McQueena. Zábavné je dále, že nabídku na účinkování v sequelu dostal také Eli Wallach. Odmítnul to coby nesmysl k velké nelibosti svého syna, který se nemohl smířit s tím, že Chris Calveru nakonec zastřelil. Muselo to být, vyčítal Wallachovi. Nemuselo, ale scénář to žádal, vysvětlil mu otec. Scéna Calverovy smrti byla ostatně definována jediným geniálním pokynem Johna Sturgese. Eli, jak umíráš, tak tam musí být vidět, jak vyhasne světlo v tvých očích. Wallach namítl, že to je úkol pro osvětlovače a kameramana. Nastavení, úhel, regulace. Ne, řekl Sturges. Já chci, abys to zahrál! Eli Wallach to nakonec zahrál. Byl jako bandita tak přesvědčivý, že si diváci opravdu oddechli, když byl konečně po smrti. Já jsem to mnohokrát vycítil, potvrdil pak Wallach, proto jsem také odmítl hrát v pokračování.

Sedm statečných je film, který ovlivnil kinematografi všeobecně. Způsob, jakým je prezentován problém, pak představeni hrdinové se všemi klady a zápory, vývoj a vyvrcholení dramatu, v těchto momentech lze u mnoha pozdějších filmů (i jiných žánrů, například válečných nebo fantasy) vycítit vliv Sturgesovy klasiky. Trvalý úspěch filmu je dán právě onou magicky dokonalou kombinací scénáře, provedení, hereckých výkonů a hudby. Vše do sebe zapadá. A film se samozřejmě stal i pro tenkrát méně známé herce odrazovým můstkem k úspěšné kariéře.

Moje dcera, o osmnáct let mladší než film sám, je filmový fanoušek první třídy. Z nějakého důvodu však nemá ráda westerny. O to víc lze ocenit její kometář. Film ji prý nadchl tak, že si ani neuvědomovala, že je to western. I tak lze vyjímečné postavení Sedmi statečných ilustrovat.

(Podle vyprávění pamětníků v různých dobových i současných záznamech.)

Salzburg, říjen 2004




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku