2.11. PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
Ondřej Neff
Tuhle historku jsem slyšel od Ljuby a té to vyprávěl zase někdo jiný a není vůbec o
psech. Ale líbí se mi.
Ten dotyčný, který je původce příběhu, původce a jeho hrdina, emigroval kdysi do
Anglie a přihlásil se do armády a jako takový se zúčastnil Falklandské války
(připomenu: anglicko-argentinský konflikt, 1982, trval tři měsíce a padlo při něm 910
lidí). No a teď je ten pán zase v Česku a vypráví o Falklandské válce zhruba toto:
Falklandské ostrovy, to jsou převážně skaliska, obydlená převážně tučňáky. Tučňáci
tam poklidně žijí, samice snášejí vejce, samci na vejcích sedí, zatímco si dámy dávají
Havaj na pobřeží a tak se to tam táhne po staletí. A najednou připluje britská válečná flotila
s letadlovými loděmi a z letadlových lodí začnou létat letadla a jak tak letadla letí,
tučňák na ně čumí a letadla mu letí nad hlavou a tučňák zvedne hlavu a ztratí balanc a
spadne na záda.
Ne jeden tučňák. Všichni tučňáci sebou seknou.
Jenže problém je v tom, že tučňák nevstane, když spadne na záda. Výsledek té války
byl takový, že pobřeží bylo plné tučňáků povalených na záda.
Velitelství proto vyčlenilo speciální výsadek a já byl v tom výsadku (vyprávěl
ten pán) a chodili jsme od tučňáka k tučňákovi a stavěli je na nohy. Jenže když
jsme je postavili na nohy, zase vyletěly stíhačky a tučňáci čuměli a zvedli hlavy a bum, byli na zádech, sto, tisíc, desetitisíce jich byly a my je stavěli na nohy a sotva jsme je postavili, letěly stíhačky, a...
Tohle trvalo tři měsíce.
A já od té doby nesnáším tučňáky!
| 
