Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.11.2004
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie
 >POLITIKA: Národ jako prezidentova hračka
 >ARCHITEKTURA: Červenožlutozelený Hrad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
 >PRÁVO: Případ termostatických ventilů
 >PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
 >SPOLEČNOST: Židovsko – křesťanská otázka v Koránu
 >SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
 >LITERATURA: Vaše dítě nečte? Podstrčte mu Maxe!
 >SPOLEČNOST: Stinné stránky emancipace
 >VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
 >PENÍZE.CZ: Nejvyšší výnosy nabízí stát
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
2.11. PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
Ondřej Neff

Tuhle historku jsem slyšel od Ljuby a té to vyprávěl zase někdo jiný a není vůbec o psech. Ale líbí se mi.
Ten dotyčný, který je původce příběhu, původce a jeho hrdina, emigroval kdysi do Anglie a přihlásil se do armády a jako takový se zúčastnil Falklandské války (připomenu: anglicko-argentinský konflikt, 1982, trval tři měsíce a padlo při něm 910 lidí). No a teď je ten pán zase v Česku a vypráví o Falklandské válce zhruba toto:
Falklandské ostrovy, to jsou převážně skaliska, obydlená převážně tučňáky. Tučňáci tam poklidně žijí, samice snášejí vejce, samci na vejcích sedí, zatímco si dámy dávají Havaj na pobřeží a tak se to tam táhne po staletí. A najednou připluje britská válečná flotila s letadlovými loděmi a z letadlových lodí začnou létat letadla a jak tak letadla letí, tučňák na ně čumí a letadla mu letí nad hlavou a tučňák zvedne hlavu a ztratí balanc a spadne na záda.
Ne jeden tučňák. Všichni tučňáci sebou seknou.
Jenže problém je v tom, že tučňák nevstane, když spadne na záda. Výsledek té války byl takový, že pobřeží bylo plné tučňáků povalených na záda.
Velitelství proto vyčlenilo speciální výsadek a já byl v tom výsadku (vyprávěl ten pán) a chodili jsme od tučňáka k tučňákovi a stavěli je na nohy. Jenže když jsme je postavili na nohy, zase vyletěly stíhačky a tučňáci čuměli a zvedli hlavy a bum, byli na zádech, sto, tisíc, desetitisíce jich byly a my je stavěli na nohy a sotva jsme je postavili, letěly stíhačky, a...
Tohle trvalo tři měsíce.
A já od té doby nesnáším tučňáky!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku