Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.11.2004
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie
 >POLITIKA: Národ jako prezidentova hračka
 >ARCHITEKTURA: Červenožlutozelený Hrad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
 >PRÁVO: Případ termostatických ventilů
 >PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
 >SPOLEČNOST: Židovsko – křesťanská otázka v Koránu
 >SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
 >LITERATURA: Vaše dítě nečte? Podstrčte mu Maxe!
 >SPOLEČNOST: Stinné stránky emancipace
 >VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
 >PENÍZE.CZ: Nejvyšší výnosy nabízí stát
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
2.11. VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
Dušan Polanský

Cílem udělování patentů průmyslově využitelným vynálezům je podpora technického rozvoje. Počty udělených patentů jsou hlavně odrazem:

  • technické, vědecké a průmyslové vyspělosti země,
  • výkonnosti ekonomiky,
  • kvality vědeckých pracovišť, vysokých škol, středních technických (průmyslových) škol a odborných učilišť,
  • propojení výzkumných ústavů a škol s praxí,
  • úrovně státní politiky v oblasti podpory vývoje a výzkumu,
  • kvality legislativního zabezpečení výsledků výzkumu a vývoje,
  • úroveň práce s talenty a kvality výchovy vědeckých pracovíků, projektantů a konstruktérů,
  • propagace výzkumu a vývoje,
  • a v neposlední řadě odrazem společenské vážnosti oblasti výzkumu a vývoje.

Níže uvedená tabulka dokumentuje počty přihlášených patentů u některých vybraných zemí v přepočtu na 1 milion obyvatel za rok 2001 u European Patent Office (EPO) a United States Patent and Trademark Office (USPTO). Tabulky neuvádějí počty tzv. národních patentů.

Počty udělených EPO a USPTO patentů za rok 2001 na 1 milion obyvatel
Stát Patenty EPO Patenty USPTO
Německo 309,864 147,424
Itálie 74,650 32,743
Rakousko 174,150 82,622
Dánsko 211,046 105,997
USA 169,814 322,476
Polsko 2,522 1,087
Česko 10,701 3,020

Detailnější údaje lze získat na stránkách Českého statistického úřadu.

Pohled na uvedená data bez historického kontextu je zkreslený. ČSSR do roku 1989 vyráběla v rámci direktivně řízené a plánované ekonomiky málem vše, od špendlíků až po lokomotivy. Za takových podmínek tehdejší státní podniky nebyly ve většině případů s to udržet kvalitu a efektivnost své produkce na úrovni západních států. Pokud se jedná o podporu výzkumu ve výzkumných ústavech bývalé Československé akademie věd (ČSAV), nelze říct, že by byla vyloženě malá, ovšem snaha řešit široké spektrum výzkumných úkolů na velikém počtu pracovišť vedla zákonitě k nízké produktivitě vědecké práce. Vysoké počty vědeckých pracovníků, z nichž řada neměla předpoklady k tvořivé práci, odčerpávaly nemalé finanční zdroje. Vysoké školy byly na tom ještě hůř. Relativně nízké zdroje na výzkum a vývoj, nedobrá přístrojová vybavenost a malá účast v dobře finančně zajištěných projektech vedly ve svém důsledku k postupnému poklesu úrovně hlavně technických vysokých škol. Problematické bylo i oddělení výzkumu a vývoje na vysokých školách od výzkumu a vývoje na výzkumných ústavech ČSAV. Tohle oddělení přetrvává dodnes.

V důsledku rozsáhlých společenských změn zahájených po roce 1989 dochází vedle zániku zcela neperspektivních výrob i k zániku těch výrob, u nichž jsme měli předpoklady uspět na mezinárodních trzích. To vedlo v nedávné minulosti k tomu, že se svou profesí skončila řada zkušených projektantů a konstruktérů, kteří své dovednosti získávali po mnoho let. Někdy došlo i k úplné ztrátě konstruktérské kontinuity.

Produktivita výzkumu na pracovištích AV ČR po roce 1989 se oproti období před tímto rokem podle statistik zvýšila. I přes toto pozitivum by bylo ovšem dost naivní se domnívat, že cílem veškerého snažení všech protagonistů působících v oblasti výzkumu a vývoje je neutuchající snaha o pokrok. Hlavně oblast základního výzkumu a výzkumná činnost humanitně zaměřených pracovišť představují bojiště četných skupin, jejichž členové jsou až příliš často existenčně zainteresováni na pravidelném přísunu peněz právě z kapes daňových poplatníků. V aplikovaném výzkumu není situace z důvodu jednoduššího ověření hmatatelnosti výsledků až tak dramatická. V každém případě příliš okatá redukce problematiky výzkumu a vývoje pouze na diskuze o velikosti investovaných procent z HDP a srovnání těchto procent s ostatními státy působí v porovnání s taktním mlčením o počtech udělených patentů EPO či UPSTO někdy až úsměvně.

Lze předpokládat, že počty patentů EPO či UPSTO porostou, když porostou investice do výzkumu a vývoje jak z veřejných rozpočtů, tak ze strany soukromých firem. Pokud se jedná o soukromé firmy, tam hlavním kritériem chuti investovat do výzkumu a vývoje je očekávaný a poté realizovaný zisk z investovaných prostředků a investovaného úsilí. Financování těch oblastí výzkumu a vývoje, kde nelze očekávat přehnaný zájem soukromých subjektů či se jedná o typický státní výzkum, zůstává doménou státu. Jako příklad se uvádí často základní či obranný výzkum. Zde je to tedy hlavně stát, který rozhoduje, jaké projekty z těchto výzkumů se budou financovat. Bezbřehost ale ani zde není optimálním řešením. Orgánů, které by jí měly zabránit, máme požehnaně. Ale i přesto přetrvává snaha financovat z veřejných prostředků poměrně hodně projektů a značný počet vědeckých pracovišť. Stačí si posurfovat na stránkách Vývoj a výzkum podporovaný z veřejných prostředků ČR. Za tohoto stavu se nelze ani moc divit, že až příliš často je jediným výsledkem celého výzkumného projektu výzkumná zpráva. Vynález s šancí na udělení EPO či UPSTO patentu však již ne tak často. Zdá se, že jenom pasivní růst státních investic do výzkumu a vývoje věc nevyřeší. V oblasti výzkumu a vývoje realizovaného z peněz daňových poplatníků to asi bez náročnějšího hodnocení dosažených výsledků nepůjde. Stát se ovšem nemůže vyhnout ani druhé straně mince, a to zvýšení hmotné zainteresovanosti špičkových výzkumných a vývojových pracovníků na dosažených výsledcích.

Nízké počty patentů EPO či UPSTO se u nás dost často argumentují vysokými poplatky spojenými s řízením o udělení např. EPO patentu a vynaloženým časem. Pravda to je, například Evropské řízení o udělení patentu trvá 3 až 5 let od podání patentové přihlášky. Otázkou ale pak je, proč na západ od nás peníze i čas na získání např. EPO patentů vyplatí investovat.

Bezpochyby důležité je i hledání a optimalizování forem v níž se může výzkum a vývoj efektivně realizovat. Kupříkladu dnes se hodně propagují z hlediska zaměření činnosti specializované a z hlediska zainteresovaných subjektů organizačně komplexnější struktury, v nichž dochází na malém prostoru k spojení výzkumných aktivit, univerzitního vzdělání, ekonomických možností soukromých firem a společností (působí obvykle v rámci tzv. hospodářských parků) a potřebného špičkového technologického zázemí. V našich podmínkách se obvykle jedná o tzv. vývojová centra. Máme jich sice už docela požehnaně, ale ve většině případů jejich komplexnost ve výše uvedeném smyslu je minimálně diskutovatelná. Například za vývojové centrum se považuje už pouhé spojení sil výzkumného ústavu a vysoké školy bez vazeb např. na průmyslovou praxi. Ale ani vývojová centra nejsou všelékem. Špičkové výzkumné, vývojové a konstruktérské produkce je a bude dosahováno i mimo ně. V současné době jsou ze strany státu vyvíjeny i další aktivity k podpoře výzkumu a vývoje. Připravuje se vznik nových agentur na úrovni vlády (např. Agentura pro aplikovaný výzkum, Technologická agentura), světlo světa měl spatřit zcela nový zákon o veřejných výzkumných institucích, takže nelze říct, že by se medikamenty nehledaly. Teď si je jenom potřeba přát, aby provoz administrativní a organizační podpory výzkumu a vývoje nepohltil v našich podmínkách tak značné finanční prostředky, čas a energii tvůrčích pracovníků, že již toho moc nezbude na samotný výzkum a vývoj. V každém případě udělené počty hlavně EPO patentů jsou názorným kritériem pro průběžné sledování toho, zda zvítězila forma nebo obsah.

Revoluční bouchání do stolu nám v oblasti výzkumu a vývoje asi příliš nepomůže. Spíš je potřeba (pořadí není určeno důležitostí):
  • zavést reálně dostupné školné na veřejných vysokých školách s cílem zvýšení konkurence mezi vysokými školami a kvality výuky. Dosáhnout stavu, kdy si student bude sám stanovovat skladbu studijních předmětů, jež mů pomohou dosáhnout jeho cíle (a ne cíle vyučujících),
  • daleko více propojit akademický výzkum a vývoj na pracovištích AV ČR s výzkumem a vývojem na vysokých škol ve vazbě na praxi. Z veřejných peněz prioritně podporovat takto koncipované projekty,
  • vytvářet větší prostor pro výzkum a vývoj na vysokých školách a zkvalitnit a zreálnit hodnocení dosažených výsledků. Široce do těchto projektů zapojovat studenty doktorandského studia, kteří jsou koneckonců z peněz na vědu placeni,
  • dosáhnout stavu, kdy vedoucí pracovníci veřejných a státních vysokých škol a výzkumných ústavů budou existenčně nuceni vyhledávat tvořivé a pracovité talenty a vytvářet jim dobré podmínky (včetně platových) pro smysluplnou tvořivou vědeckou činnost,
  • trpělivě, ale přitom dostatečně důrazně napomáhat urychlení procesu zjasňování vlastnických vztahů v soukromých firmách a společnostech. V našich podmínkách jsou zatím stále dost často větší zárukou nadprůměrných zisků různé pochybné aktivity než např. aplikace výsledků výzkumu a vývoje do průmyslové praxe,
  • vytvářet trvale dobré legislativní podmínky pro investování soukromých subjektů v oblasti výzkumu a vývoje a podporovat rozvoj výrob s vysokou přidanou hodnotou,
  • v oblasti investic z veřejných prostředků zvyšovat jejich objem při zvyšování kvality kontrolních mechanismů a hodnocení efektivnosti vynaložených prostředků. U těchto investic silně omezit počty projektů,
  • propagovat a podporovat výchovu výzkumníků, projektantů a konstruktérů.

Plnohodnotným členem Evropy se nemůžeme stát bez vyrovnání se západním státům v oblasti výzkumu a vývoje. Vlastně to bude ze všeho s největší pravděpodobností nejtěžší. Dokud se tak nestane, těžko mluvit o vyrovnání se vyspělým státům. Počty udělených patentů EPO či UPSTO sice nelze také mýtizovat, ovšem nelze jim upřít, že jsou jednoduchým a názorným měřítkem schopnosti řešitelských týmů či jednotlivců věci dotahovat a umět praktické výsledky v oblasti výzkumu a vývoje prodat de facto na celosvětové úrovni.




Další články tohoto autora:
Dušan Polanský

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku