Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 2.11.2004
Památka zesnulých




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Porost na hlavě a na bradě jako vysvětlení novodobé historie
 >POLITIKA: Národ jako prezidentova hračka
 >ARCHITEKTURA: Červenožlutozelený Hrad
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 1/3
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
 >PRÁVO: Případ termostatických ventilů
 >PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
 >SPOLEČNOST: Židovsko – křesťanská otázka v Koránu
 >SPOLEČNOST: Brno-venkov a senátní volby
 >LITERATURA: Vaše dítě nečte? Podstrčte mu Maxe!
 >SPOLEČNOST: Stinné stránky emancipace
 >VĚDA: Co s nízkými počty mezinárodních patentů?
 >PENÍZE.CZ: Nejvyšší výnosy nabízí stát
 >SPOLEČNOST: Ekonomika neekonomů

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
2.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Klausovo vyznamenání
Jan Kovanic

Minulý čtvrtek byl státní svátek a prezident Václav Klaus naděloval vyznamenání. Vynechám obvyklou zábavu médií, totiž mudrování nad tím, proč někdo byl vyznamenán, ačkoliv si to nezasloužil a rovnou řeknu, že letos se mi medajlování líbilo.

Pamatuji se, že zatím slavnostní večer vypadal takto: Prezident mluví, a pak obchází řadu židlí, ze kterých se zvedají vyznamenaní. Něco k nim mluví, oni něco podotknou - a do toho rychle šeptem křičí televizní hlasatel fakta o oslavenci. Někdy to nestihne, a prezident odchází k dalšímu oslavenci. Hlasatel pospíchá, drmolí, přeříkává se, často musí něco vynechat. A tak hlavním oslavencem, byť nechtěným, je ten, kdo rozdává řády, nikoli hrdinové, kvůli kterým přece tohle celé je inscenováno, ne? Nebo ne?

Letos to bylo poněkud jinak. Televizák si dal pohov. Celé to odříkal přednosta prezidentské kanceláře. Takže všichni - nejen televizní diváci, ale i přítomní ve Španělském sále, hosté i oslavenci, věděli proč a zač kdo co dostal. Přednosta dočte, vyzve vyznamenávaného k převzetí metálu, vyznamenaný se došourá, někdy s dopomocí, a prezident republiky mu ve volném prostoru před zraky všech předá metál. I v klidu si něco řeknou, můžete odezírat.

Vyznamenaný odchází a nastává čas vypíchnout další osobnost.

Jenom v tomto uspořádání se mohlo dostat ovací hned prvému vyznamenanému, Františku Fajtlovi*, jemuž prezident republiky propůjčil Řád Bílého lva vojenské skupiny za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Celý tleskající sál povstal a udělil tak famóznímu Fajtlovi ještě jedno vyznamenání navrch.

Tenhle moment se mi moc líbil.

A ještě jeden akcent jsem zaznamenal: Klaus vyznamenal medailemi více lidí. Ale řádů propůjčil jen šest - všechny příslušníkům 2. a 3. odboje! Hrdinům ze Západu i Východu, vězňům komunistického režimu. Toto mělo být vyzdviženo, o tomto se mělo diskutovat, a ne o tom, jestli Kája jo a Ota ne... Myslím, že Konfederace politických vězňů může být spokojena. Ostatně na jejích sjezdech je Klaus pravidelně hostem už dlouhou řadu let. Aniž by to média kdykoli zajímalo. Ale ty konfederované vězně ano. Mě také.

Tímto se u mě vyznamenal zase Klaus.

Psáno v Praze dne 1. listopadu 2004

*
Generálporučík Ing. František Fajtl (20. 8. 1912)
Absolvent VŠV. Účastnil se zahraničního odboje ve II. světové válce v Polsku, Francii, Anglii jako letec RAF. Byl velitelem leteckého stíhacího pluku, který působil v týlu nepřítele při Slovenském národním povstání. Na konci války velel leteckému stíhacímu pluku, který se zúčastnil Ostravské operace. Byl dvakrát sestřelen a jeho sestřelení nad Francií, útěk do Španělska a návrat zpět do Anglie je jednou z legend 2. zahraničního odboje. Po válce byl perzekvován a vězněn komunistickým režimem. Je osobností známou nejen doma, ale i v zahraničí, jak o tom svědčí jeho vyznamenání - především anglická a francouzská. Je znám také jako spisovatel, který se zabýval problematikou zahraničního odboje, především letců. V letech 1950 – 1951 byl vězněn. V roce 1991 obdržel Řád M. R. Štefánika.


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku