Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 6.11.2004
Svátek má Liběna




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Koitus volební kampaně
 >PRAHA: Přecházení ulice a ochrana chodců
 >MOBY DICK: Odborářská plemenitba
 >VZPOMÍNKA NA LÉTO: Prázdninový den
 >ZAMYŠLENÍ: Jménem republiky
 >MÉDIA: Blesková zpráva: Arafat možná zemřel
 >AMERIKA: Evangelikálové
 >ZÁBAVA: Test znalostí - příčiny katastrof
 >USA: Amerika – day after
 >POLITIKA: Teď, když máme, co jsme chtěli…
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Nudle u nosu
 >ÚVAHA: Definice komunizmu jako politického systému
 >POLITIKA: O dvou slušných kandidátech v jednom obvodě
 >ÚVAHA: Boom
 >PSÍ PŘÍHODY: Složité vztahy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Doprava  
 
6.11. PRAHA: Přecházení ulice a ochrana chodců
Jiří Wagner

Když se vypravuji do centra Prahy, volím obyčejně jednu ze dvou možností dopravy - buď postát na zastávce a vyčkat příjezdu autobusu, anebo seběhnout karlínským tunelem (skrz vrch Vítkov) a dojít na stanici metra Křižíkova. Většinou běhám tunelem, protože ve všední den je cesta autobusem díky přeplněné Husitské ulici spíš utrpením. To ale nic nemění na jedné podstatné okolnosti - v obou případech musím přejít Koněvovu ulici na druhý chodník. A tady byl donedávna kámen úrazu.

Jako zákonů (a hlavně svého zdraví) dbalý občan přecházím ulici po vyznačeném přechodu. Ten je ale namalován na vozovce až asi tři metry od ústí boční Chlumovy ulice, takže donedávna nebyl pro mnohé řidiče problém zaparkovat se svým vozidlem ještě na onom kousíčku volného místa mezi přechodem a koncem chodníku. V tom se skrývala záludnost přechodu. Zespodu pochopitelně přijíždějí auta a pokud na onom volném místečku zastavila dodávka, na přechod vstoupivší chodec do poslední chvíle nevěděl, jestli se za dodávkou nevyřítí nějaký vůz.

Samozřejmě řada lidí spoléhá na mylnou domněnku, že když jsou na přechodu, tak mají automaticky přednost, a někteří jsou navíc jistě přesvědčeni o tom, že náraz rozjetého vozidla jim ublížit nemůže ani náhodou, tudíž zde vstupovali do vozovky bez přemýšlení a tedy jako by se rovnou vrhali pod kola projíždějícím vozům.

Přednedávnem jsem poražení jedné chodkyně viděl na vlastní oči. Naštěstí vůz nejel příliš rychle, jeho šofér měl dobré reflexy a v protisměru nejelo žádné auto. Vůz tedy neopatrnou chodkyni jen lehce "šmrncnul", ale i to stačilo. Paní se sice očividně nic vážnějšího nestalo, ale i tak musela být přivolána sanitka.

Na nešťastný přechod ale kdosi kohosi upozornil a ten dotyčný zjednal nápravu - před přechod byly na obou stranách vozovky položeny dva betonové zátarasy, které znemožnily zaparkování v těsné blízkosti namalované zebry. Určitě tady od té doby nehod ubylo. Nemám sice k dispozici žádnou statistiku a zas tak často tudy nechodím, abych mohl registrovat každou poraženou babku, ale lepší výhled na přijíždějící vozidla nehodovost jistě snížil. V té záplavě ptákovin, které se na nás hrnou z úřadů (včetně úřadů nejvyšších, parlamentních), je to dobrá zpráva. I mezi úředníky se naštěstí najde někdo, kdo přemýšlí hlavou a kdo je ochoten udělat taky něco pro lidi - bez stohu lejster a stovky razítek. To snad není úředník, to musí být člověk!

P.S.- Protože se po Praze pohybuji víceméně jen pomocí svých nohou a prostředků hromadné dopravy a abych nevychvaloval jenom pražský Žižkov s jedním jeho přechodem, raději jsem se dotázal na četnost betonových ochran chodců kamaráda, který je za volantem denně a po Praze najezdí ročně snad tisíce kilometrů. Zde je jeho odpověď:

Přibývá jich. Každou chvíli se obejví nový u dalšího přechodu. A u přechodu na frekventované silnici jsou opravdu pro řidiče vlastně výhoda (chodec je lépe vidět). Co je podle mě problém, to jsou tyhle betonové zábrany u přechodu uprostřed silnice - pokud bych se totiž potřeboval na poslední chvíli nějakému chodci vyhnout, nemám kam...

Jak je vidět, přechod na Žižkově není ojedinělý. Nechce se mi ale věřit, že by v každém obvodě sídlili tak svědomití a lidi chránící úředníci, takže mě napadá jediné vysvětlení: jde o zásah vyšší moci!




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku