Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 4.11.2004
Svátek má Karel




  Výběr z vydání
 >AMERIKA: To je neštěstí! To je neštěstí!! Vyhrál Bush!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodné volby! (Dialog s mocí)
 >EKOLOGIE: Ambrozek má pravdu - už by se na to měl "vysrat"
 >AMERIKA: Je vymalováno
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem zmatkoval na Digifóru
 >AMERICKÝ STAV VĚCÍ 8: Snahy o pořádek v domě
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Sedm statečných ve vzpomínkách 2/3
 >POLITIKA: Grosstapák Grossašenko z Grossourkova
 >ÚVAHA: Evropa, Evropané
 >PSÍ PŘÍHODY: Zkouška sirén, zkouška psa
 >EVROPA: Proč nepřijmout Turecko do EU
 >NÁZOR: Referendum o brněnském nádraží
 >EKONOMIKA: Evropské trhy čekají na zasedání ECB, americké na výsledek voleb
 >POLITIKA: Dejme Senátu smysl
 >PENÍZE.CZ: 'Nejslavnější' aféra: bankrot Fénixu-život

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.11. AMERIKA: Je vymalováno
Jan Beneš

Divný svět? Občas i zábavný. Tedy ten náš, v němž se Češi jako obvykle zásadně nevměšují ani do svých vlastních záležitostí, ale v počtu převyšujícím domácí účast ve volbách, pilně mají co říci Američanům do výběru jejich vlastního presidenta.

Dnes šlo vše stranou, od tří ráno sedím u CNN a čekám jak dopadne moje Amerika. Taktéž přemýšlím o tom, co jí Amerikou dělá a geniu loci národa svého, jehož příslušníkem mi Amerika nikdy nebránila být a dokonce, když jsem dostával roku 1982 od Reagana metál, předávající plukovník Mc Nerney to specifikoval do slov (už mimo protokol): „Jan, you did great job, but do not remember, your task is not to make American soldiers Czechoslovakian patriots.“ Čili: Jene, odvedl jsi skvělou práci, ale nezapomínej, že to není dělat z amerických vojáků československé patrioty.“

Ameriku dělá nejen to, že každý býti může tím, čím si přeje být, ale zejména to, že občané volí svého presidenta, ale současně i svého sheriffa, velitele hasičů, soudce, školský úřad i administrátora veřejné nemocnice a všechny ostatní funkcionáře obce, okresu i státu. A ti se tudíž musí zatraceně mrskat, aby si důvěru voličů zasloužili. Nějaký plk o tom, že ačkoli má to či ono na triku, ale zákon porušen nebyl značí takové kariéry rychlý konec. Že všecky jmenované funkce v armádě a jim podobných organizacích se musí každé tři roky rotovat, aby v nich nikdo nezastydl a prodloužení je vyjimečně možné jen o jediný rok.

Samozřejmě, že když jsem se stal na onom kontinentu jeho občanem, neobešlo se to bez zkoušky z Ústavy a historie země, což dělá Ameriku Amerikou, neb k výkonu občanství je třeba mít jakýsi základ, že? Stará se i školička. Ta z níž posléze graduovala naše dcera měla jen tři povinné předměty: Tělocvik, angličtina, americká historie. Ona taková historická znalost starých pravd vede například k poměřování hlasatelů pravd nových. U některých pravd to, že jsou staré, ještě neznamenaná, že jsou špatné. Takže jsem se, vracím se k úvodnímu samozřejmě, staral o to kde a jak své zámořské občanství uvést do chodu. Formující činitel byla má zkušenost modrého límce a žluté helmy, čili příslušnost k americké dělnické třídě. Ta totiž byla rozhodně víc protikomunistická, než intelektuální elity třeba na Harvardu, kam jsem zabrousil později. Velmi dobře totiž věděla, že onu vládu sekretariátů pod praporem pokroku v totalitní části světa, právě dělnická třída odnesla nejvíc. Například zestátněním odborů (i soudruh Hitler tak učinil). Však ani soudruh Grebeníček, když se zmiňuje o tom, že ne vše bylo za bývalého režimu špatné, nehovoří o všech těch zákonech proti absenci a fluktuaci, zatraceně se týkajících jen a jen obecně celebrovaných proletářů.

Tyto americké volby u nás nabyly na popularitě nejen díky „českému původu jednoho z kandidátů", při indolentním opomenutí, že o funkci presidenta se v USA ucházeli i pánové Peroutka a Badnarik, jejichž domácí kořeny by se asi daly prokazovat účinněji než u pana Kerryho, ale soudím, že zejména pro stav našeho světa. O jeho tváři, způsobu zda si přejeme žít v civilisaci v jaké žít chceme a umíme a v duchu pravd, jež jsou sice staré, ale vůbec ne špatné, rozhodují tyto volby. Evropa si dosud nepřipustila, že jsme ve válce. Amerika ano. V brodu se nepřepřahají koně a za války se nemění president a vrchní velitel.

Ano, volil jsem korespondenčně, nejen presidenta, sheriffa, soudce a všecky ty ostatní, ale taktéž svým hlasem rozhodoval o zákonech a daních. Čehož se, pokud vím, dostává v Evropě pouze občanům Spřisahanectví helvétského. A že by Češi mohli volit korespondenčně či dokonce rozhodovat o svých daních? Vysoko jste se podívali, holoubkové. Naše volby svým nastavením upomínají na byrokratickou zpustlost a zájem o ty americké je pak třeba vyvolán i závistí všech, kteří k nim u nás nejdou.


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku