Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 5.11.2004
Svátek má Miriam




  Výběr z vydání
 >USA: Amerika – day after
 >POLITIKA: Teď, když máme, co jsme chtěli…
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Nudle u nosu
 >ÚVAHA: Definice komunizmu jako politického systému
 >POLITIKA: O dvou slušných kandidátech v jednom obvodě
 >ÚVAHA: Boom
 >PSÍ PŘÍHODY: Složité vztahy
 >EKONOMIKA: ČNB bude úroky zvyšovat jen pomalu
 >OSOBNOST: Josef Vavroušek
 >POLITIKA: Moc podivný podpis
 >PENÍZE.CZ: Jak minimální mzda zvyšuje nezaměstnanost
 >AMERIKA: To je neštěstí! To je neštěstí!! Vyhrál Bush!
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Svobodné volby! (Dialog s mocí)
 >EKOLOGIE: Ambrozek má pravdu - už by se na to měl "vysrat"
 >AMERIKA: Je vymalováno

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
5.11. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Nudle u nosu
Ondřej Neff

Vzpomínání na dobu mého dětství - celý cyklus je ke shlédnutí zde.

Už dlouho jsem neviděl dítě s nudlí u nosu. Přiznám, že se mi po tom nestýská, nicméně - nudle u nosu bývala jev tak častý, že si říkám, kam se poděl! I v Čapkově Matce se hovoří o "malých usmrkaných dětech". Bývalo to tak, že dítě ve věku dejme tomu do deseti let, jakmile začalo počasí jako je například teď, mělo automaticky nudli neboli svíčku u nosu.

Na hygienu se tolik nedbalo. V pozdější době už ubylo svíček u nosu, ale zcela běžný jev bylo "ječné zrno". I to je něco, po čem se mi nestýská - byl to nepříjemný červený bolák na očním víčku. Kam odešla ječná zrna? Nevím.
Když se dívám na historické filmy, říkám si, jak děsně museli ti lidé páchnout. Páchli šlechtici v palácích a takový kapitán Hornblauer, tem musel smrdět jako čapčuch. Můj otec (narozen 1909) vzpomínal, že za jeho dětství a mládí se počurané dětské pleny sušily, to nestálo za to prát! Jak to bylo s plenami za mého dětství si nepamatuju, v okolí nikdo neměl malé dítě, abych to mohl pozorovat. Ale ve Slapech, ve vesnici kde jsem prožil dětství až do svých osmi let, bylo v některých rodinách - přinejmenším mezi dětmi - používání jakéhokoli papíru po tělesné potřebě pokládáno za zbytečný luxus - vždyť to uschne a odrolí se. A když už jsme u toho - hnojiště na dvoře a kadibudka u hnojiště, to byla také součást vesnického života.
To dodávám jen na okraj - vzpomínám si na to, když čtu úvahy ekohobbistů o idylickém vesnickém životě. Byl to hnusný, špinavý a páchnoucí život, taková je smutná pravda.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku