Senát schválil zrušení povinné vojenské služby, po sto čtyřiceti letech. Bylo na čase. Doba masivních armád oplývajících "živou silou", pěkně česky "kanonenfutr", ta je pryč. Přinejmenším pryč na dohlednou dobu. Vojenské akce se zřejmě budou víc podobat akcím policejním. Naším protivníkem nebudou armády, dokonce ne ani státy, přinejmenším otevřeně - protivníkem jsou a budou mezinárodní, tedy globální organizace, rozptýlené po kontinentech.
Dříve platilo, že vítězem je ta strana, která ovládne území protivníka. To je zásada formulovaná Carl von Clausewitzem. Dnes platí, že vítězí ta strana, která ovládne myšlení protivníka, přičemž myšlení se v moderní době neodehrává primárně v hlavách lidí, ale na obrazovkách televizorů, v reproduktorech rádií a na stránkách novin. Tradiční válka je u nás nepopulární a není divu, generace po generaci si válek užily dost. Proto konflikty, mají-li být úspěšné, by se měly co nejméně podobat tradiční válce. Války budoucnosti, pokud vůbec má ještě smysl mluvit o válce, musí být založeny na principu rychlých, přesně cílených akcí, čím méně pozornosti vyvolají, tím lépe.
Bude to dlouho trvat, než se naše armáda bude moci do takových akcí zapojit jinak, než vybranými, speciálně cvičenými jednotkami. Zatím to bude úspěch, když bude formována a cvičena jako síla určená k zásahu při mimořádných událostech, jako byly povodně v roce 2002 a před tím v roce 1997 na Moravě. Ale postupně ji budou čekat obtížnější úkoly.
Vojna ve smyslu povinné buzerace končí. Chlapi budou mít v hospodě o téma míň. Historky o lampasácké tuposti patřily k pivu jako slané tyčinky.
Byl to ten nejblbější zákusek k pivu, a taky nejdražší, jaký si lze představit. Je pryč a litovat není co. Profesionální armáda má před sebou dlouhou cestu k vážnosti.

Aston

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku