Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 17.11.2004
Svátek má Mahulena




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Příliš mladí na gheto?
 >DOKUMENT: Školství politiky nezajímá
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Mohlo to být jinak
 >FEJETON: Autobusová mše svatá
 >VOLBY: Malá účast při senátních volbách. Proč?
 >PSÍ PŘÍHODY: Nostalgie kolem zámotku
 >ZÁBAVA: Pořádná televize? Konečně!
 >POLITIKA: Senátní debakl vládní koalice
 >CHTIP: Ženské hormony
 >NÁZOR: Proč nechodí voliči k volebním urnám
 >SVĚT: S antiamerikanismem na věčné časy!
 >POLITIKA: Strana žen není žádný nesmysl
 >ARCHITEKTURA: Paternostery, výtahy a jiná vytahovadla
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Svět zítřka
 >MÉDIA: Válka o Novu (4.)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
17.11. FEJETON: Autobusová mše svatá
Jiří Šodek

Ten muž jedoucí pravidelným ranním spojem z Ostravy do slovenské Čadce mě zaujal hned za Frýdkem-Místkem. Zatímco většina slovenských dělníků jedoucích z ostravské noční šichty domů poklimbávala, chlapík sedící blízko mě občas sepjal ruce, pak zase něco mumlal, poté – co to? – se párkrát zvláštně sesunul do prostoru před sebou, jako kdyby poklekával. To má nějaký hřích a modlí se za odpuštění, či co? Nebyl v tom ale sám – ještě jedna babička v kysuckém kroji se modlila.

Pak mi to došlo. Z rádia u řidiče nevykřikoval nějaký bujarý mladík, jak tomu na většině rádií dnes bývá, nevařil tam strašidelně bodrý Petr Novotný, nezněla Anastacia. Řidič naladil mši svatou, již v přímém přenosu vysílala nějaká slovenská stanice.

Trošku jsem se začal obávat, jestli občas onen věřící řidič neprožívá mši svatou také zcela do důsledků – tedy zda se nezačne třeba v prudké horské zatáčce žehnat, pustě volant. Ale nebylo tomu tak, řidič jen mši pozorně naslouchal, a občas jeho rty něco šeptaly, modlil se a sem tam letmo pohlédl k některému ze svatých obrázků nalepených na palubní desce, tam, kde většina řidičů mívá obrázky z měst, kam pracovně dovezli své cestující, nebo tam také občas trůní třeba taková Pamela Anderson.

Měl jsem to štěstí, že jsem vystupoval v Klokočově spolu s oním věřícím cestujícím. „S řidičem Jožou jezdím vcelku pravidelně, a když mi vyjde v huti šichta na noční ze soboty na neděli, tak si vždycky mši prožiju již v autobuse,“ řekl mi sympatický muž s vráskami těžkého života ve tvářích. „Mohl bych po směně na mši také do Turzovky – ta v neděli bývá někdy až před polednem, ale ten autobusový obřad mi ji úplně nahradí,“ dodal věřící. Ušetřený čas prý využije buď k práci na poli, ale občas se mu také přihodí, že raději zajde do krčmy. „Někdy si tam s chlapy dokonce vzájemně řekneme, co probíral farář u nás v Klokočově a co bylo v kázání v autobuse,“ zakončil horal.

A „zbožný autobus“ mezitím odjel se zbylými slovenskými kovorolníky směrem na Čadcu. Zdálo se mi, že jel nějak důstojněji, sofistikovaněji než jiné busy.


Další články tohoto autora:
Jiří Šodek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku