Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 15.11.2004
Svátek má Leopold




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy
 >SVĚT: Ropovody ke světovládě
 >VOLBY: Dopis z Austrálie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak se rodí vetřelci
 >PRÁVO: Štrasburk
 >VOLBY: Následky povolební kocoviny
 >INTERNET: Diskusní příspěvky očima profesora Höschla
 >PSÍ PŘÍHODY: Propásnutá příležitost
 >PRÁVO: Soudci zneuctili soud
 >ÚVAHA: Je Václav Klaus opakem George W. Bushe?
 >FEJETON: Jak ušetřit
 >POLEMIKA: NP Bavorský les se stal studnou poznání
 >HUDBA: NI zve dnes večer na Popu Chubbyho
 >NÁZOR: Eutanazie v 21. století
 >HÁDANKA: Gross a Gross – poznej rozdíl

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
15.11. NÁZOR: Eutanazie v 21. století
Šimon Slavík

Při listování Mladou Frontou Dnes jsem 12.11. narazil na článek pana Příhody v rubrice Názory, konkrétně v Debatě MF Dnes na téma eutanazie.
O den později, na tomtéž místě článek paní Elšíkové.
Rudnu. Copak není nikdo rozumný? Dnes, v 21. století?

Ale pěkně od začátku, nejprve můj postoj k eutanazii.

Já osobně jsem velkým zastáncem eutanazie. Člověk má právo určit, zda chce dál žít, či nikoliv. Jistě, neměl by dělat ukvapené závěry v případech, že k němu ztratili lásku děti (jak píše pan Příhoda), ale měl by mít právo, po delším uvážení (např. za asistence psychologa), rozhodnout, zda ukončí svůj život, nebo ne.

V nedávné době jsem v Událostech České televize zaregistroval, že jistý policejní důstojník argumentoval tím, že neví, kdo dohlédne aby eutanazie probíhala legálně a opravdu na přání pacienta. Copak je takový problém pověřit několik úředníků, aby dohlédli na správné provedení eutanazie? Úředník přijde do nemocnice, pacient podepíše prohlášení o eutanazii a úředník dohlédne na jeho odpojení. Je to snad v 21. století, v demokratickém státě, takový problém?

Ale zpátky k článku pana Příhody. Ten píše: "...Přesto nesmíme vytvořit právní normu, která připouští, aby rodina za jistých okolností snědla své živé dítě." Pane Příhodo, opravdu si myslíte, že by jakákoli matka z kultivovaných částí světa (troufám si říct, že my tam patříme) snědla své dítě? Za sebehorších okolností by to žádná neudělala! A proto mi tyto argumenty (a jakékoli podobné) připadají naprosto absurdní.

Pan Příhoda dále píše: "Osmdesátiletý muž požádal o eutanazii, což zdůvodnil depresí z osamělosti: neměl příbuzné a jeho vrstevníci už zemřeli. Život ho omrzel. Jeho žádosti bylo vyhověno." A nemyslíte si, že pro člověka v takovémto věku není osamění už poměrně dobrým důvodem k opuštění našeho světa? Já osobně bych v takovémto případě o eutanazii požádal také.

Paní Elšíková prozměnu píše o tom, že dnes je strašná doba, embrya se házejí do koše atd. Jestliže je dnes špatná doba, je to jen proto, že všude kolem sebe vídáme umírat lidi. Nikdo nepomůže, trpí jako psi. Když řeknu, že je to náš život a my máme tudíž právo s ním kdykoliv jakkoliv naložit, budu se jen opakovat.

Před několika dny jsem v kině Mat shlédl předpremiéru dokumentu "Chceme ještě žít" režiséra Radka Šprongla. Je o lidech nemocných AIDS v ukrajinské Oděse. Za dva měsíce natáčení filmu zemřelo 8 z 15 klientů stacionáře, ve kterém se většina filmu odehrává. Místy byl film tak krutý a depresivní, že jsem neměl sílu dál koukat. Po shlédnutí jsem se stal ještě větším zastáncem eutanazie. Čekat na smrt v bolestech, to nemá žádný význam. Bez rodiny, bez naděje na uzdravení. Kdo by za takových podmínek nepožádal o eutanazii?

Proto chci všem českým politikům (ale i občanům) poradit, aby znovu zvážili otázku eutanazie.




Další články tohoto autora:
Šimon Slavík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku