Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 16.11.2004
Svátek má Otmar




  Výběr z vydání
 >SVĚT: S antiamerikanismem na věčné časy!
 >POLITIKA: Strana žen není žádný nesmysl
 >ARCHITEKTURA: Paternostery, výtahy a jiná vytahovadla
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Svět zítřka
 >MÉDIA: Válka o Novu (4.)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Cesta k 17. listopadu
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Septimánovo napětí, odpor a proud
 >MÉDIA: České seance aneb Trpíme s českými medii
 >PSÍ PŘÍHODY: Neřvi, blbe, rozčiluješ mě!
 >PRÁVO: Co zavinila teta z Orlických hor
 >EVROPSKÁ UNIE: Lež vítězí!
 >MÉDIA: Pavel Šafr a Bratrstvo kočičí pracky
 >ZÁBAVA: Světoví politici reagují na Arafatovo úmrtí
 >KNIHA: Trýznivé tajemství
 >POLITIKA: Senát je na nic a Frantovi smrděj nohy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Architektura  
 
16.11. ARCHITEKTURA: Paternostery, výtahy a jiná vytahovadla
Zdeněk Lukeš

Linsbauer - Haas
Gočár - Wenke

Když jsem tu minule psal o Baťově mrakodrapu ve Zlíně, vy, čtenáři, jste na diskusním fóru došli od výtahu-pracovny Jana A. Bati až k paternosterům. Rozvinula se zajímavá debata o jejich osudu, doplněná o nám všem vlastní osobní zážitky, zejména dětský strach, co se stane, když v posledním řádném poschodí kabinu neopustíme, zda skutečně "půdou projedeme bez nebezpečí", jak se tam píše, anebo se třeba kabina otočí vzhůru nohama a my pojedeme dolů hlavou dolů. Objevily se i obavy ze zániku těchto užitečných zařízení a stesky, že je normy EU zlikvidují.

Pár mých postřehů k výtahům a obdobným strojům. Parní vytahovadlo se v Praze objevilo již někdy na počátku 70. let XIX. století v tehdejším Haasově obchodním domě v ulici Na Příkopě. Dům arch. Alexe Linsbauera tam mimochodem stojí dodnes, najdete ho vedle paláce Koruna (vlastně byl do paláce integrován, protože majitelé Koruny ho nemohli vykoupit a zbourat, proto si všimněte úzkého křídla Koruny se vstupem do pasáže vlevo od naší stavby - dnes v ní je obchod Benettonu). Vytahovadlo ovšem nemělo vytahovat lidi, ale koberce, které se zde prodávaly, aby si je zájemci mohli prohlédnout v plné kráse.

První osobní výtah se v Praze objevil někdy kolem roku 1886, kdy byl dokončen neorenesanční dům arch. Antonína Wiehla a Karla Gemperleho (nedávno hezky opravený) na nároží ulic Na Poříčí a Havlíčkovy. Původní výtahy najdete třeba v paláci Městské knihovny, v jehož křídle je krásný art déco byt pražského primátora (arch. František Roith), v Gočárově Wenkeově domě v Jaroměři z let 1909-10 (má i původní pohon!), nebo ještě starší v pražském Obecním domě (arch. Antonín Balšánek - Osvald Polívka). Někde se zachovaly jen mříže vstupu, jako v nedávno opraveném hotelu Central v Hybernské ulici. Nádherné výtahy máme také na Pražském hradě - Plečnikův prezidentský a Rothmayerův v tzv. jižním čestném výběžku Nového paláce, což je válcovitá prosklená kabina z 30. let. Teď se budou pečlivě restaurátorsky opravovat a vrátí se do podoby svého vzniku (opět tam budou nějaké výjimky z norem). Chcete-li aspoň jeden příklad zajímavého soudobého designu, pak je tu raketa ve Staroměstské radnici (projekt myslím od arch. Lukáše Velíška).

Paternostery se používaly hlavně v úředních budovách, zejm. radnicích, ministerstvech, bankách, pojišťovnách. V Praze jsem jel v jednom nedávno ve staré budově Čs. rozhlasu. Leckde jsou ještě v provozu a také asi budou, chce to jen získat výjimku, což je možné zejména u památkových objektů. Zařízení jsou to jednoduchá, levná, ale - především pro handicapované lidi - dost nepříjemná.

A teď už je místo na vaše postřehy - všimněte si, že (až na tu Jaroměř) jsem opět pragocentristický (nebo pragocentrický?), což je dáno logicky tím, že v Praze bydlím, o vytahovadlech v jiných městech, pravda, přehled moc nemám. Pište tedy o svých poznatcích, zkušenostech, zajímavostech na téma výtah, páternoster. Příběhy ze zahraničí rovněž vítány. Mimochodem připomínám, že výtah v Mílovém mrakodrapu Franka Lloyda Wrighta měl mít dokonce atomový pohon, jak se dočtete tu.

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998

Plečnikův prezidentský výtah Rothmayerův výtah



Další články tohoto autora:
Zdeněk Lukeš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku