Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.11.2004
Svátek má Cecílie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Trestní oznámení na Ludvíka Zifčáka
 >POLITIKA: Jak je důležité míti Škromacha
 >SPOLEČNOST: 17. listopad, den boje proti hlouposti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s kloboukem
 >MEDIÁLNÍ PATOLOGIE: Fantom Neviditelného psa odhalen?
 >PŘÍRODA: Sýček Kočička
 >POLITIKA: Práva i komunistům!
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris coby teplotní indikátor
 >FEJETON: Sbohem, armádo!
 >POLITIKA: Komunismus je součástí naší identity?
 >NÁZOR: Zravotnictví před infarktem
 >POLEMIKA: Reakce na komentář Zdeňka Holáska
 >ZPRÁVA: Zemřel Bohuslav Blažek
 >PENÍZE.CZ: Tajná cena životního pojištění?
 >OSOBNOST: Aldo Leopold

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
22.11. PENÍZE.CZ: Tajná cena životního pojištění?
Petr Šafránek

Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele stanoví v § 12 povinnosti týkající se pojinformování o ceně výrobku či služby. Konkrétně říká: "Prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit." Jak se ale zdá, pojišťovny na tuto právní úpravu příliš nedají

Konkrétně se jedná o některá tzv. rezervotvorná (kapitálová, spořící) životní pojištění, u kterých je kromě pojistné ochrany poskytována i služba kolektivního investování. Pojišťovny část zaplaceného pojistného investují na kapitálovém trhu, čímž klientovi vzniká určitá suma, která je mu vyplacena zpravidla na konci sjednané pojistné doby. U mnoha produktů ovšem nelze vůbec zjistit, jak je tato investovaná část pojistného velká. Nelze tedy zjistit cenu této služby, což je zjevně v rozporu s citovaným ustanovením zákona na ochranu spotřebitele. Kupodivu to ovšem nikomu nevadí.

Ochrana spotřebitele i v pojišťovacích zákonech, ale...

Stát v poslední době skloňuje ochranu spotřebitele snad ve všech pádech, lze ji částečně vysledovat jak v novém zákoně o pojistné smlouvě, tak zejména v zákoně o pojišťovacích zprostředkovatelích. Jeho účelem by nemělo být nic jiného, než ochrana spotřebitele, velmi často se také hovoří o kultivaci trhu, atd. Zákon na jednu stranu ukládá zprostředkovatelům mnoho povinností a zatěžuje je i neproduktivní administrativou. Na druhou stranu je ovšem nepochopitelně tolerována praxe pojišťoven, při které nemá klient (tudíž ani zprostředkovatel) šanci zjistit poplatkovou strukturu produktu, tedy jeho cenu.

Nedávno proběhla i na tomto serveru diskuse o poplatcích stavebních spořitelen (chcete-li si připomenout, jak se v čase vyvíjela výše poplatků a zisků jednotlivých spořitelen, přečtěte si článek Drží stavební spořitelny své klienty pod krkem?). Stále nedořešené obvinění z kartelové dohody bylo mimo jiné umožněno tím, že poplatková politika je průhledná - cena stavebního spoření je totiž jasná. Pojišťovnám obdobná "aféra" nehrozí (alespoň ne u některých rezervotvorných produktů). Poplatky totiž vidět nejsou.
Podívejme se z tohoto hlediska na jednotlivé typy produktů:

Klasické kapitálové životní pojištění

Jedná se o produkt, který stanoví zpravidla za jedno souhrnné pojistné pojistnou částku pro případ smrti a pojistnou částku pro případ dožití. Klient nemá šanci zjistit, kolik platí za riziko smrti, kolik činí ostatní poplatky a kolik z jím zaplaceného pojistného je tedy investováno. Nicméně díky tomu, že u tohoto typu pojištění je zpravidla stanovena pojistná částka pro případ dožití, vykalkulovaná mimo jiné pomocí tzv. technické úrokové míry (tedy pomocí pojišťovnou garantovaného zhodnocení), lze poplatky alespoň odhadnout. Stačí k tomu příslušná matematická funkce v Excelu, která při dané platbě, době trvání a pojistné částce pro případ dožití spočítá tzv. efektivní úrok. Ukazuje se, že ten je podstatně nižší, než vyplývá z technické úrokové míry. Příčinou jsou právě poplatky. Jejich strukturu a přesné rozložení v čase však tímto výpočtem nezjistíme.

Za příklad nám poslouží tzv. důchodová varianta, tedy pojištění pouze pro případ dožití, při kterém pojišťovna nekryje žádné riziko, tudíž poplatky za riziko by měly být nulové, otestujeme si tedy pouze ostatní poplatky.

Muž, 50 let, platba 12 000 Kč ročně, pojistka s TÚM 2,4 %, dobou trvání 10 let a garantovanou pojistnou částkou pro případ dožití 119 300 Kč.
Efektivní úrok podle našich výpočtů v tomto případě činí –0,1%. Poplatky pojišťovny tak v tomto případě zcela vymazaly garantované zhodnocení. Klient peníze zhodnotí pouze v případě, že pojišťovna dosáhne vyšších výnosů z rezerv, než kolik činí TÚM . To je sice velmi pravděpodobné, ovšem výnos (nepočítáme-li inflaci) se tak přesouvá do oblasti negarantovaného zhodnocení rezerv. V tomto případě se tedy garantované zhodnocení díky poplatkům vlastně změnilo v garantovanou ztrátu (garantovaná částka je nižší než vložené pojistné).

Zkusme jiný příklad:

Muž, 30 let, platba 12 000 Kč ročně, pojistka s TÚM 2,4 %, dobou trvání 30 let a garantovanou pojistnou částkou pro případ dožití 390 100 Kč.
Efektivní úrok v tomto případě dosáhl +0,5 %. Těmito "pokusy" (v kybernetice označovanými jako testování černé skříňky), zjistíme, že poplatky nejsou rozloženy lineárně a že nejvyšší jsou na počátku. To je ale asi tak vše, co máme šanci o této poplatkové černé skříňce zjistit.

Flexibilní životní pojištění

Z hlediska výnosu je jeho princip následující: pojišťovna si odečte všechny poplatky a smluvně garantuje, že to, co zbude, zhodnotí minimálně technickou úrokovou mírou. Ptá-li se ale klient, kolik konkrétně zbude, nedozví se to. Pojistná částka pro případ dožití není garantována.

Poplatky jsou známy jen pokud jde o různá riziková připojištění, zpravidla se již nedá zjistit ani poplatek za riziko smrti a už vůbec ne poplatky další. Protože pojišťovna negarantuje žádnou pojistnou částku pro případ dožití, mohou být i poplatky velmi flexibilní, aniž by se o tom klient měl šanci vůbec dozvědět. Otestovat tuto poplatkovou černou skříňku není možné, neboť nemáme údaje na výstupu (pojistné částky pro dožití). Někdy je při sjednávání pojištění sice orientačně obdržíme, ale pouze jako nezávazné – v pojistné smlouvě ujednány nejsou.

Investiční životní pojištění

U tohoto produktu pojišťovna nepřebírá žádné garance za zhodnocení, pojistné podle volby klienta alokuje do fondů s různým investičním zaměřením (jakási obdoba otevřených podílových fondů). Klient má přehled o počtu podílových jednotek v těchto fondech i o jejich ceně. Díky tomu pojišťovně nezbývá, než všechny poplatky zveřejnit, protože klient ví, kolik peněz zaplatil a kolik jednotek mu za jakou cenu přibylo. Je to jediné rezervotvorné pojištění, které je poplatkově průhledné. Ovšem klient u něho nese plné investiční riziko.

Na pojišťovnu lze nahlížet jako na instituci kolektivního investování, která stojí mezi klientem a kapitálovým trhem a která do tohoto vztahu vnáší (vyjma investičního životního pojištění) garanci zhodnocení. Tuto kombinaci kapitálový trh jako takový nezná, a je proto jistě legitimní, že za takovou službu klient pojišťovně platí. Zcela nelegitimní ovšem je, pokud nám neřekne, kolik si vlastně zaplatit nechává.

Stojí tak za vážné zamyšlení, proč toto nevadí státu, který se tolik ohání ochranou spotřebitele. Zvláště pak, když tyto produkty stát nepřímo podporuje daňovými odpočty a zvýhodněnými příspěvky zaměstnavatelů. Představme si restauraci, ve které nebude jídelní lístek obsahovat ceny a tyto se dozvíme až při placení po konzumaci. A představme si, že stát nám bude ještě do takové restaurace dotovat stravenky. Šílená představa? Nikoliv, vždyť přesně takto se chovají některé pojistné produkty.

Co si o tom myslíte? Porušují pojišťovny poplatkově neprůhlednými produkty zákon na ochranu spotřebitele?




Další články tohoto autora:
Petr Šafránek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku