Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.11.2004
Svátek má Cecílie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Trestní oznámení na Ludvíka Zifčáka
 >POLITIKA: Jak je důležité míti Škromacha
 >SPOLEČNOST: 17. listopad, den boje proti hlouposti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s kloboukem
 >MEDIÁLNÍ PATOLOGIE: Fantom Neviditelného psa odhalen?
 >PŘÍRODA: Sýček Kočička
 >POLITIKA: Práva i komunistům!
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris coby teplotní indikátor
 >FEJETON: Sbohem, armádo!
 >POLITIKA: Komunismus je součástí naší identity?
 >NÁZOR: Zravotnictví před infarktem
 >POLEMIKA: Reakce na komentář Zdeňka Holáska
 >ZPRÁVA: Zemřel Bohuslav Blažek
 >PENÍZE.CZ: Tajná cena životního pojištění?
 >OSOBNOST: Aldo Leopold

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
22.11. POLITIKA: Práva i komunistům!
Jan Suchánek

Všichni, kteří deklarují svůj antikomunismus a současně horují za poměrný volební systém, který jim umožňuje parlamentní přežití, jsou mi zcela nepochopitelní nebo je podezírám, že jsou agenty socialistické internacionály, aby chaosem připravili půdu pro návrat socialismu se vším všudy, nebo je navádí nějaký muláh pro uplatnění šaríi nebo jak se to píše. Ať je za tímhle koktejlem hlouposti kdokoliv, já vnímám, že antikomunističtí bojovníci a současně zastánci poměrného volebního systému, odpůrci prokapitalistického presidenta a příznivci prosocialistického expresidenta jsou v nejlepším případě prostě pro socialismus bez komunistů a na tom nic dobrého nevidím.

Návrat socialismu nám nehrozí od demokratických ani komunistických socialistů. Jak realizovat socialistické heslo, které zní ze starých dokumentů, že socialisté musí chránit dělnickou třídu před vykořisťováním, když levicové vlády na celém světě bojují o přízeň kapitalistů, aby jejich dělnictvo vůbec zaměstnali?! Socialismus nebude, protože jej není z čeho financovat. Znárodnění u nás a teď znamená buď znárodnění dluhů zadlužených fabrik nebo ztrátu přísunu know how či ztrátu přístupu na trhy, což je nezbytné pro všechny nezadlužené i zadlužené podnikatelské subjekty. Pokud jsme pod vlivem agentů socialistické internacionály pak jen s tím cílem, aby v našem chaosu mohla být napravena chybná investiční rozhodnutí, kdy osoby mající informační kapitál z minulosti jej omylem investovaly na počátku postkomunismu v idejích páry a oceli. Zrovna k jejich smůle, když nastoupil informační věk.

Osoby disponující kapitálem známostí k dojení státních, krajských a obecných rozpočtů či vymáhání výpalného a úplatků na občanech musí dojnou krávu soukromého podnikání šetřit, aby bylo co kasírovat. Navíc musí pěstovat legitimní třídu bohatých, aby se se svým korupčním vývarem mohly mezi bohatými skrýt a nebudit moc pozornosti. Takže s jakýmikoliv socialisty budeme jen chudnout nebo bohatnout pomaleji než bychom bohatnout mohli. Co socialističtějšího než dnešní vláda nám může hrozit, když hlasů demokratických a komunistických socialistů je v parlamentu už dnes většina. Nesmyslností socialismu se navíc teď těžko argumentuje, když osamělý americký boj proti teroru způsobil výměnu petrodolarů za měnu protiamerické socialistické Evropy, a to tuto měnu nebývale nadhodnocuje a vytváří iluzi, že jsme na tom lépe než jsme.

Nakonec mi vychází, že nebezpečnější než naši komunističtí socialisté jsou aktuálně ti levicoví intelektuálové, kteří horují za sbírání našich daní, aby z evropských dotací byly nakupovány rakety, které neřiditelně míří na děti v židovských vesnicích s cílem pohřbít celou severoatlantickou civilizaci. Na tuhle politiku si myslím, že dokonce nějaké zdroje financování existují a jsou skutečně vynakládány, když od Castra či mladého Kima na socialistickou revoluci žádné určitě nepřijdou a Rusové, měřeno daněmi, mají již větší svobodu než my.

Pokud naši bojovníci proti komunismu mají opravdovou vůli k boji proti idejím socialismu, pak proč nebojovali proti trockistům (antikomunisté zleva), které demokratičtí socialisté přivedli do vlády? Dokonce našeho elitního poslali do Bruselu, aby sloužil pod bývalým maoistou, který komunistovi dal na starost daně Evropanů. Kde je nějaký boj proti pokračujícímu třídnímu výkladu našeho práva nebo proti přesunu tunelování z privatizačních procesů rovnou pod řízení justicí v zkorumpovaných konkurzech?

To naši komunističtí socialisté ve skutečnosti zastupují naši buržoasii. Ten odlišný marketing je jen marketing, byli by hloupí, kdyby se ho vzdali. Buržoasii žádná strana representovat nechce a tak jí nezbývá než zůstat tam, kde má své kořeny. Většinově pochází z komunistických řad a je zastrašena k hluboké ilegalitě, kdy se bojí ve strachu z veřejného odsouzení dovolat se svých práv. Protikomunističtí bojovníci jsou totiž u nás většinově současně bojovníky proti bohatcům. Ty bohatce, bývalé komunisty, jejich zaměstnanci mnohdy nestydatě okrádají a není jak se bránit. Takoví zloději jsou vnímání, že snad jen spravedlivě kompensují nedotaženost a sametovost revoluce.

Nemám odvahu horovat pro práva buržoasie. Takový text by tu neměl čtenáře. Omilostnění komunistických socialistů by umožnilo při naši nechuti k většinovému volebnímu systému něco jiného. Zprůhlednit navzdory volebnímu systému politiku. Dnešní život ve lži, že komunističtí socialisté jsou v opozici vůči levicové vládě demokratických socialistů je devastující. Neexistuje rovná soutěž. Při tutových dvaceti procentech pro komunistické socialisty pak stačí demokratickým socialistům 31 % (a nějaké úplatky vládním koaličníkům za vytvoření iluze vládnutí bez komunistických socialistů) k vítězství, zatímco pravice by potřebovala 51 %.

Pokud nezavedeme většinový volební systém, pak akceptování komunistických socialistů ve vládě je jedinou cestou ke zlepšení poměrů. Může začít řádná politická soutěž o řešení konkrétních problémů. Boj o to, co konkrétně budou řešit občané svobodně sami a co za ně budou řešit úředníci, a hlavně o to, kolik ze své budoucnosti ve formě daní a dluhů prožereme hned teď. Je při tom úplně lhostejno jestli to bude soutěž levice s pravicí, kdy si to uvnitř těchto částí spektra rozdají strany o to jak dalece doleva či doprava, nebo by si to rozdaly dvě levostředové formace. Jsem přesvědčen, že při připuštění komunistických socialistů do vlády by nevadilo, kdyby se přiznalo, že žádnou pravici nemáme. Občanští socialisté měli dřív na pravicovost jen Klause a teď rovnou daň. Ona by to soutěž časem srovnala neboť samo pochopení nezbytnosti svobodné soutěže by bylo pravicovostí až přepychovou.

Ta strana občanských socialistů, co ji slušní lidé považují za nejmenší zlo, by na tom vydělala a měla by to prosazovat, protože by se zbavila vydírání ze strany křesťanských socialistů a podezření, že se sama spojí ve společném korupčním usilování s demokratickými socialisty. Demokratičtí socialisté by si okamžitým vzetím komunistických socialistů do vlády nebo jen menšinovou vládou s jejich podporou vytvořili šanci na příští vládnutí, protože ten bezobsažný antikomunismus by stačil do příštích voleb z titulních stránek novin a zpravodajství televizí vyprchat.

Sám vidím ve vztahu ke komunistům jedno ignorované neštěstí tohoto národa. Bývalí komunisté representují třeba 90 % české buržoasie. Mají hrozně špatnou vlastnost, jsou výchovou a zkušeností vycepováni k úctě a strachu před státní mocí. Státní moc a zvláště justici representují také, jednou komunista, vždycky komunista. Přes jejich spřízněnost a častou z toho plynoucí korupci je nejhorším důsledkem tohoto stavu zneužívání státní moci, které se těm ve státním službám nabízí a kterému se ti v podnikání nebrání. Ukončením debaty o komunistické minulosti tím, že připustíme komunistické socialisty do vlády, bychom umožnili českým podnikatelům se trochu pochlapit a za právní stát tady zabojovat k prospěchu všech, protože čekat, až hladový dav zaútočí na Bastilu je k národní škodě.

Nakonec jen k připomenutí co je protiváhou neakceptování možnosti účasti komunistických socialistů ve vládě. Je to pokračující oligopol zkorumpovaných politických stran, který bude intensivnět do doby, než komunističtí socialisté získají sami většinu. To není tak nesnadné, na jejich minulost se v konfrontaci s aktuální korupcí zapomene, bohatí a kvalifikovaní se mezitím vystěhují. Absurdnost poměrného systému je taková, že nikdo v jeho prospěch nechce udělat takovou ústavní změnu, že v parlamentu budou zástupci dvou set největších stran a hnutí a počítače budou snadno zvládat hlasování počítáním voličů, které zastupují. To by byl poctivý a technologicky zvládnutelný poměrný volební systém. To by byla soutěž idejí. To ale odpůrci většinového systému nechtějí a pak mně osobně je milejší soutěž dvou až čtyř stran bez idejí a komunističtí socialisté ve vládě. Jsem si jist, že tolik škod jako demokratičtí socialisté nemůžou napáchat ani náhodou.




Další články tohoto autora:
Jan Suchánek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku