Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 22.11.2004
Svátek má Cecílie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Trestní oznámení na Ludvíka Zifčáka
 >POLITIKA: Jak je důležité míti Škromacha
 >SPOLEČNOST: 17. listopad, den boje proti hlouposti
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Patálie s kloboukem
 >MEDIÁLNÍ PATOLOGIE: Fantom Neviditelného psa odhalen?
 >PŘÍRODA: Sýček Kočička
 >POLITIKA: Práva i komunistům!
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris coby teplotní indikátor
 >FEJETON: Sbohem, armádo!
 >POLITIKA: Komunismus je součástí naší identity?
 >NÁZOR: Zravotnictví před infarktem
 >POLEMIKA: Reakce na komentář Zdeňka Holáska
 >ZPRÁVA: Zemřel Bohuslav Blažek
 >PENÍZE.CZ: Tajná cena životního pojištění?
 >OSOBNOST: Aldo Leopold

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
22.11. POLITIKA: Jak je důležité míti Škromacha
Zdeněk Holásek

Nejsem ani náhodou předseda fanklubu komentátora deníku Právo A. Mitrofanova, ale jeho páteční vyjádření v ČT 1 v tom smyslu, že ČSSD byla vždy více než politickou stranou účelovým výtahem k moci, který vytvořil a využil Miloš Zeman (je to volná reprodukce jeho vyjádření), je trefné a pravdivé. Sláva, že to řekl takto upřímně a kdo jiný než on by to měl vědět. Smutné je, že to jako znalec poměrů ve vrcholném vedení ČSSD a jeden z hlídacích psů demokracie řekl až po dalším, tentokrát dvojím volebním nářezu socialistů a neřekl to už dávno. Tento názor jistě nevoní novotou a A. Mitrofanov si jen vyčkal na tento správný okamžik, kdy se tak trochu smí zpochybňovat integrita ČSSD, protože ČSSD tak trochu připomíná starého toulavého psa krátce před zdechnutím. S. Gross je v bezradné defenzivě, protože jeho Skupové jsou buď v hluboké depresi anebo ilegalitě a Zdeněk Škromach opět projevil svoji chuť "jít do toho" a ucházet se na březnovém sjezdu ČSSD o Grossovu funkci. Škromach ovšem není zrovna Lamželezo, Drtimosaz a Skopcenakopec a vystrkuje růžky jen když cítí možný slabý odpor. Když zavětří odpor větší, tak je připraven stahnout oces, jak to již předvedl a svůj krupón na trh rozhodně nenosí. Tentokrát však cítí pach bezradnosti a strachu svého stranického bosse a tak zatroubil do útoku.

Není možno nepřipomenout rysy schizofrenie, které Škromach vykazuje. Nejprve ihned po prohraných volbách si upřímně postěžoval, že je čas se zaměřit na korumpování spíše středového segmentu voličstva ze státních peněz, když ti socialisty rozmazlovaní voliči to neocenili a do uren jim to nenaházeli a krátce nato vyhlásil strategii vládnutí bez koalice s podporou komunistů (S komunisty? Proč ne.). Příznačné pro něho je další prohlášení: "Nestrašme se pořád komunisty!"

Je důležité míti svého Škromacha, protože bez přičinění demokratické pravice ten člověk svědomitě připravuje pohřeb silné ČSSD, když k zahájení procesu rozvratu již došlo před několika měsíci. Vynesen nahoru Zemanem, který nepotřeboval vedle sebe tvůrčí moderní politiky, nýbrž všehoschopné a devótní kariéristy, později hýčkán Zemanem, respektive piplán Špidlou se mohl projevit jako politik bolševického střihu s jedinou schopností - buldozerovat brutálně státní kasu. Jmenovat takového člověka ministrem, který sedí na největším balíku peněz bylo a je neuvěřitelným činem a téměř vlastizradou. Odbornost Z. Škromacha netřeba posuzovat, protože není co.

Není lehké předpovědět Škromachův úspěch proti Grossovi, ale pokud levičácký proud v ČSSD, který Škromach reprezentuje, dokáže přesvědčit poslance ČSSD hlasovat v Poslanecké sněmovně spolu s komunisty v jedné řadě (toto aranžmá si už vystřihli), pak bude Škromach na koni a konec Zimního krále Standy I. v dohledu. Tento stav prostě donutí Kalouska a "His Boys" k odchodu z vlády a povede k pádu koalice. A přesně tehdy budou Grossovy dny pravděpodobně sečteny. Jak tomu asi bude chtít Gross zabránit, z toho nebolí hlava mě, ale Grosse určitě. To ale bude dobrá zpráva pro všechny, co si myslíme, že úroveň vedení ČSSD je tristní a způsob vlády ČSSD a celé koalice je spíše katastrofou než čímkoli jiným. Zánik této ČSSD není žádnou národní tragédií, protože konečně bude jasně vidět, kam až sahají Hujerovi (rozuměj komunisté). A ostatně pak skutečně budou platit Škromachova slova, i když jinak než to myslí on dnes: "Nesrašme se pořád komunisty!" Samozřejmě že ne, protože o 20 procentech a více v parlamentních volbách 2006 si budou moci rudí a růžoví komunistě v KSČM nechat zdát (když jejich voličů soustavně ubývá) a to, co zbyde z ČSSD bude mít vážný problém překonat bájnou 5% hranici nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny.

Ale nespat kvůli komunistům bych opravdu neradil. Grebeníčkova KSČM sice opravdu nevoní a Grebeníček to potvrdil svým projevem k 15. výročí 17. listopadu na půdě PS ČR. Jsem však skálopevně přesvěden o následujícím: KSČM chce všechno jiné než vládnout, resp. se jakkoli formálně a otevřeně na vládě podílet a nést odpovědnost za budoucnost tohoto státu. Chce všechno jiné, než nový únor 1948. Jednak větší levicové experimenty a excesy při vládnutí a větši ekonomickou havárii než svedli socialisté za vlády Zemana, Špidly a Grosse by ani komunisté nevymysleli a nesvedli a jednak členství v NATO a EU nastavilo limity, které komunisté nejsou schopni překročit nebo prolomit. Komunistům daleko více vyhovuje prudit, parazitovat na demokracii za peníze, které jim poskytuje právě ten demokratický stát, který tak nemají rádi, pěkně a pohodlně si užívat soustavného příjemného lahodně šumivého cash-flow za voličské hlasy z každých voleb, trochu se bít v prsa, v ničem se nesmočit, tvářit se jako poslední spravedliví, soustavně poštěkávat a tak trochu plivat na všechny a také na všechno, co bylo učiněno po pádu jimi milovaného zapařeného režimu a ohlupovat apatické a neúspěšné a chlácholit a podkuřovt vymírajícím věrným. Mít se lépe než se má KSČM dnes, už snad ani není možné. KSČM už svůj vysněný komunismus má: každý podle svých možností a Grebeníčkovi a jeho týmu podle jejich nehynoucích zásluh. A to vše téměř bez práce. Příliš lákavé pro Škromachy a jim podobné.

A to je pěkný konec toho smutného příběhu znovuzrození a pádu demokratické levice v Čechách. Zbyde hromada popela a nastane nedostatek Fénixů.


Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku