Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 24.11.2004
Svátek má Emílie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Ustojíme vládu jedné strany?
 >ARCHITEKTURA: Podivuhodné stavby - Dům Diamant
 >SPOLEČNOST: Sedmnáctý listopad na ulici
 >EKOLOGIE: Budoucnost Šumavy je dál předmětem sporu
 >EVROPA: Český přínos EU v konfrontaci s trhem
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak je to s vínem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (1)
 >SPOLEČNOST: Je po volbách – občane neobtěžuj
 >DOPIS: P.T. Neff Ondřej
 >PROFIL: Chris Maser
 >HUDBA: Glen Hansard aneb Dobeška nejen sklepácká
 >PENÍZE.CZ: Životní pojištění: tajemná výše provizí
 >PŘÍCHOZÍ VÍTANÍ A NEVÍTANÍ: Jejich dopad
 >POLITIKA: Občas je dobré si komunisty vyslechnout
 >PŘÍBĚHY ČESKÉ JUSTICE: Příběh patnáctý - Veřejně o neveřejném

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
24.11. EVROPA: Český přínos EU v konfrontaci s trhem
Miloslav Zima

I když je všeobecně známo, že to Slované nemají s vlivem na EU, s presentací a rozšiřováním kulturního vlivu a vlastních myšlenkových proudů v zemích Staré Evropy lehké, překvapí negativní aspekty českého angažmá neočekávanou konsekvencí. Jak jsem se dozvěděl z ČT, měli jsme tu minulý týden zase jednou naše dvě špičky, Klause i Grosse s příslušnými kolektivy na návštěvě. Obě špičky moc do ničeho nepíchaly, dělaly spíše vyloženě tupý dojem. Čekal jsem a hledal slovo v obrazových médiích, zmínku v novinách, marně. Zatímco v Česku si všechna media zopakovala s nadšením potvrzení protisudetského postoje německé vlády na základě studie, která nejspíše nemá právní relevanci a nenamáhala se o hlubší rešerši, vládly zde jiné problémy.

Měli jsme totiž Bambi, tedy německou Elsu. Jako německá herečka vyhrála talentovaná mladice tureckého původu, vnějškem připomínající jednu českou vítězku, na možnosti dalších podobností se neodvažuji ani pomyslet, která při převzetí ceny opět krásně plakala a dojemně si stěžovala. A to při tom již všichni víme, že tenkrát „ty peníze nutně potřebovala“ a že v případě, že se její otec dohmátne, kde bydlí, přemodeluje ji asi tak důkladně, že potom nebude na filmování, nebo dokonce opětnou náročnou porno produkci, kterýžto mladistvý hřích je vlastním kamenem úrazu, ani pomyšlení, ba naopak, že by to potom asi vydalo tak na jarmareční figurinu ve strašidelné dráze. Při takovém citovém náporu rozhodne klausovsky trh a člověk, ať divák nebo režisér, se zeptá, co s amatérskými výstupy českých polit-diletantů, když může sledovat napínavou konfrontaci s islámem zasahující intimní partie pohledné umělkyně, a rozhodne rozumem.

Je nutno poznamenat, že nezájem o české veličiny nemá nepřátelský podtext, naopak, máme tu několik drahých českých přátel, někdy až příliš drahých, takže i u nich se prosazuje trh. Ano, myšlen je Rosický, koupen za 14,5 mil. €, plat > 2,2 mil. € / rok, již 2,5 roků špatný výkon, tudíž neprodejný, druhý Koller je na tom trochu lépe, při platu 2,6 mil. € / rok má tržní hodnotu 9 mil. €, ale ani jeho nedostane bankrotní Borussia z regálu.

Jestliže teď někdo namítne, že to není možné, že Češi představují jistě i positivní přínos a radost pro občany Staré Evropy, musím mu dát za pravdu. Mám k tomu také nevyvratitelný příklad publikovaný v minulých dnech. Jde o tzv. MPU (Medizinisch-Psychologische Untersuchung) lidově nazývané „Idiotentest“. Je to test, kterým rozhoduje stát v dificilních případech o způsobilosti k řízení motorového vozidla. K tomu pro vysvětlení:

Jelikož jsem pracoval svého času v teamu, jehož členové přicházeli příležitostně následkem dobrodružné orientace i s takovýmto testem do styku, popíši jeden takový příklad pro ilustraci:.

Jeden kolega, vykazující sympatii asijským uměleckým směrům bohatými tatoos s motivy Kámasutry, provedenými s vysoce vyvinutým smyslem pro detail, byl letní noci zastaven policií. Po vyjádření obdivu nad zobrazeními ze života asijského lidu policisty, jeden policajt prohlížel vnitřek auta, druhý stál venku vedle. Kolega pozoroval s čistým svědomím, pistoli ledabyle zastrčenou do pouzda, předkloněného policisty před ním a přemýšlel o tom, jak nebezpečně ti policisté žijí, vždyť by mu nějaký terorista ten „Schiesseisen“ („střílecí železo“ = slangově pistole) mohl vytáhnout a proti nim použít. Rychle si rozmyslel, že jim může nejvíc pomoci, když to názorně předvede. Sáhl po pistoli, později tvrdil, že se jí i dotkl, ale to už ležel na břiše na zemi, oni na něm klečeli a spoutali mu ruce za zády. Až příští den s jeho advokátem se mu podařilo tu verzi věrohodně přednést a byl propuštěn. K všeobecnému překvapení nedostal zpět řidičský průkaz. Místo toho nabídku na MPU = „Idiotentest“. Tam byl několikrát, vždy zaplatil a neobstál, musel nakonec změnit zaměstnání. Tento test není patrně vždy úplně férová záležitost. Proto popíši jedno takové „sezení“, které mi silně připomíná Hlavu XXII. Po příchodu, vyzván k posazení, žoviální otázka: „Tak co, cítíte se způsobilý řídit auto?“. Blesková odpověď: „Pochopitelně, jezdím kolem 50 000 km za rok bez nehody“. Přátelský testující něco napsal, utrhl kopii, předal a velmi přátelsky se rozloučil. Původně nadšený kolega si venku přečetl křížek u „zamítá“ s odůvodněním „Nekritické přecenění vlastních schopností“. Můj tehdejší kolega nebyl jistě typickým aspirantem, většinou to mělo co dělat s alkoholem, skutečnými mentálními problémy, prostorovým viděním, drogami a pod., ale všem těmto lidem je dnes díky české dobročinnosti pomoženo. V důsledku vstupu do EU, mohou němečtí občané používat české řidičské průkazy. Zdejší TV’s ukázaly ve formě návodu, že je dostanou od agentury v okolí Karlových Varů za 1600 €, přičemž je zaopatření nutného fiktivního bydliště v ČR v ceně. Česká nezištnost tak poráží za pomoci EU německou nelidskou byrokracii.

Při té příležitosti bych měl upozornit na situaci, kdy české dobráctví naráží na nepřekonatelné překážky, kdy se dobré dílo jednoduše nechce podařit. Nechci mluvit o privatisaci a jiných dubiózních akcích, jde mi o čestné snažení, v důsledku nepříznivých okolností nekorunované zasloužilým úspěchem. Mám na mysli před nějakým časem publikovaný příběh z českého severního pohraničí, kde se chopila jedna resolutní, silně podsaditá, podnikavá matka polistopadové příležitosti a na E55, nehledě na objektivní potíže, instalovala pro dceru a dceřinu přítelkyni v místnosti domku s uzoučkým chodníčkem těsně u silnice dvě použité matrace, jejichž stav prozrazoval, že se na nich musela již před instalací odehrát srdcervoucí dramata. Jinak v té místnůstce s vchodem uprostřed ze silnice nebylo nic. Ty matrace byly položeny hlavou k silnici, což se projevovalo extremně negativně na schopnosti koncentrace návštěvníků, protože jim projížděly náklaďáky ani ne 2m vzdušnou čarou od hlavy. Jeden z nich s hořkostí v hlase popisoval, jaké úsilí vynoložil, aby se nějak koncentroval na to rachatické strašidýlko uhelné pánve českého severu a když jakž takž chytil rytmus, tak se náhle, těsně vedle hlavy kopnutím rozlétly dveře a vstoupila mutti s kafem a zákusky. On se tak lekl, domnívaje se, že mu přejede náklaďák po zádech, že se prudce vymrštil a posléze musel uznat sebe sama za dále nepoužitelného. Nezatrpkl, naopak, vyjadřoval uznání za snahu, měl i pro tu mutti vřelé slovo, ale cítil, že těm Čechům ještě chybí nějaké doladění.

Jak se před dvěma dny ukázalo, v některých aspektech nás už předhánějí i Slováci, kteří přijali výzvu volného trhu se zdviženým hledím. Jak zjistila norimberská policie, rozmístili Slováci organisovaně po městě žebráky, což mělo za následek rvačky s domácími bezdomovci. Pro zvýšení uměleckého dojmu dovezli Slováci i vozíčkáře. To nasazení je motivováno průměrnou tržbou kolem 200 € /(den a maník). Policie překonala počáteční bezradnost, uvědomila si možnou intensitu slovanského nasazení před Vánocemi a oznámila zahájení pokutování nedovoleného žebrání. Dychtivě jsem čekal, jestli k tomu něco řekne Klaus z Berlína, jestli nebude obhajovat jeho představy o volném využití šancí, nebo jestli se zase ozve Špidla s jeho hitem o volném pohybu pracovních sil, ale nic, jeden má strach z ústavy, druhý z angličtiny nebo z čeho, na lidi nemají čas.

Na konec pro dokreslení ještě čtyři sloupky českého brekotu nad poměry a óda na disidenty v dnešním Spiegelu (č.48, s.134). Stesk nad Hutkou, který zpívá ve sklepních klubech před deseti lidmi a už nekomponuje, jenom si stýská, pak ten Ruml, který právě převzal školní vysvědčení a navíc právě se vzdal senátorského mandátu a chce českým modelem bojovat proti porušování lidských práv v totalitním zahraničí a pak ten K.J. Fuerst zu Schwarzenberg u něhož autor obdivuje nasazení porno literatury k ošálení komunistů ve velkém stylu. Na konec promluví pí M. Pajerová, velká bojovnice za Evropu a skončí zazoufáním si nad ztrátou nejdůležitější symbolické figury zjištěním, že Havel už není na Hradě.

Tak sám nevím, takováto levná povrchnost nebyla u Spiegelu dříve snad ani myslitelná. Jak se má tomu rozumět? Prosadil se český styl už tak daleko do Evropy, nebo Spiegel jednoduše upadá, nebo snad bylo jedno, co tam stojí, a šlo o varibilní kvótu, muselo tam něco z Východu? Ať tak či onak, moc nad námi nepřemýšlejí. Proč by měli, Češi to nedělají také.




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku