Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.11.2004
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Pozdě, ale přece
 >MOBY DICK: Textárenské pokladny
 >FEJETON: Jak Jaroslav kontroloval kameru
 >ZDRAVÍ: Novoroční předsevzetí nekouřit
 >AFRIKA: Somálsko - země, kde se prezident bojí vládnout
 >SPOLEČNOST: Pekelníci, koledníci a jiná pakáž
 >HUDBA: Laibach propaguje nové CD i v Praze
 >CHTIP: Kdyby Microsoft vyráběl auta...
 >PROFIL: Ivan Dejmal
 >ZDRAVÍ: Zanikne v Praze několik porodnic?
 >SPOLEČNOST: Chybička se vloudila aneb Je ve víně (nejen) pravda?
 >PRÁVO: Vražda bez mrtvoly a přebytečná mrtvola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vodovod
 >ZDRAVÍ: S marihuanou proti handicapu
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční hnusy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.11. AFRIKA: Somálsko - země, kde se prezident bojí vládnout
Sandra Tůmová

Prezident Abdullah Jusuf

Jedna z nejchudších zemí světa - Somálsko - má zhruba měsíc a půl nového prezidenta. Od Abdullaha Jusufa, kterého desátého října 2004 zvolil nově vytvořený parlament prezidentem, se očekává zejména stabilizace a nastolení pořádku v zemi zmítané anarchií. Nepřetržité boje o moc mezi klany, pirátství na moři, neexistující infrastruktura, opakující se hladomory. Taková je realita dnešního Somálska. Abdullah Jusuf dobře ví, že nebude mít lehký úkol. "Somálsko je opuštěná země a nemáme vůbec nic," uvedl v rozhovoru pro francouzský deník Le Monde prezident Jusuf ihned po svém zvolení. "Potřebujeme vaší pomoc. Buďte při nás."

Samotná volba prezidenta se uskutečnila v sousední Keni, kde také dlouhodobě probíhá vyjednávání o somálském míru. Jakkoliv tento mírový proces vzbuzuje značné naděje, demotivujícím se může zdát fakt, že se jedná už o čtrnáctý pokus o mír za posledních deset let. Kvůli špatné bezpečnostní situaci v zemi se dokonce déle než měsíc od svého zvolení prezident Jusuf i členové nové vlády báli do Somálska odjet a fakticky převzít moc. Poprvé a pouze na dvoudenní návštěvu navštívil nový prezident Somálsko až 5. listopadu, zhruba měsíc po svém zvolení. Okamžitě poté požádal státy Africké unie, aby poskytly Somálsku dvacet tisíc vojáků, kteří by dohlíželi na dodržování míru v zemi.

Zatím není jasno ani v tom, jak novou vládu a prezidenta přijmou představitelé válčících stran. "Pokud se právě zvolená vláda vrátí do Somálska bez souhlasu všech zúčastněných, především těch, kteří mají v rukou těžké zbraně, bude pro ni obtížné dělat dobrou práci,” citoval před návštěvou Le Monde Ibrahima Abdulleho, specialistu na Somálsko.

Jeden zaměstnanec na tři bodyguardy

Prezident Jusuf není v lehké situaci. Aby mohl zbídačenou zemi ekonomicky pozvednout, bude potřebovat pomoc ze zahraničí, a to zejména formou investic. Přání je však jedna věc a jeho naplnění v obtížné bezpečnostní situaci, která v zemi nyní panuje, věc druhá. Somálsko totiž odrazuje zahraniční pomoc i investory svou chronickou nestabilitou. Nadnárodní koncern Coca-Cola se sice osmělil a postavil v Mogadišu novou pobočku, ale počet členů personálu ochranky mnohonásobně převyšuje počet zaměstnanců podniku.

Dalším příkladem strachu je asi měsíc starý úmysl OSN rozšířit své investice do somálského školství na celé jeho území, což by bylo v zemi, kde je gramotných jen necelých čtyřicet procent mužů a jen patnáct procent žen, velmi prospěšné. Podmínka OSN je ale podobná jako většiny dalších investorů: ustanovení vlády a zajištění bezpečnějšího prostředí v zemi. "Doufám, že se somálský lid bude řídit výsledkem voleb, protože to je jediná možnost, jak motivovat mezinárodní komunitu k potřebnému investování do této země," řekl Le Mondu Winston Tubman, speciální vyslanec generálního tajemníka OSN v Somálsku.

Určitá pomoc Somálsku se však i za této obtížné situace jeví reálnou, a to zejména ze strany Evropská unie, která je na prvním místě seznamu dárců této "zapomenuté zemi". EU v Somálsku už realizovala několik projektů, od obnovy venkova a bezpečnosti přes odminování až po výstavbu nemocnic. Nyní se podílí na zahraničními investicemi podporované výstavbě policejní školy, kam nastoupilo s otevřením i třicet somálských žen.

Kromě špatné bezpečnostní situace je problém dnešního Somálska také v rivalitě jednotlivých regionů. Kvůli dosavadní neexistenci somálského státu se dostává většina zahraniční pomoci jenom do Somalilandu, jediného regionu relativně schopného organizace a komunikace. Ve zbytku země se s přestávkami bojuje a situace není bezpečná pro nikoho. Ani pro humanitární a rozvojovou pomoc.

Co Čech, to muzikant. Co Somálec, to válečník

Kult ozbrojeného muže je v somálské společnosti zakořeněn a váže se na něj odpovídající hrdost. Přesto se nyní zdá, že země zdecimovaná válkami touží po klidu zbraní. Na mírovém procesu mají kromě Somálců zájem rovněž sousední země. Zprostředkování rozhovorů o míru se proto ujala před dvěma lety Keňa, kde proběhla i nedávná volba prezidenta. "V Somálsku bylo vše zničeno. Začínají od nuly,” uvedl pro francouzský deník Mohammed Affey, velvyslanec Keni v Somálsku.

Právě do sousední Keni také utekly nedávno stovky Somálců obávajících se o život během útoku na přístav Kismayo. Somálští uprchlíci, kterých jsou nyní v Keni tisíce, jsou v regionu již proslulý fenomén. Proslulý zejména tím, že nahánějí kvůli častým přepadením a loupežím strach turistům i poskytovatelům rozvojové a humanitární pomoci.

Sami uprchlíci nyní vkládají do nového prezidenta a vlády značné naděje. "Ať už bude vláda jakákoliv, bude mít podporu uprchlíků. Jednoduše proto, že bude vždy lepší než současné vakuum. Teď v Somálsku nevládne žádný zákon a každý si dělá, co chce,” uvedl čtyřicetiletý Abdihali, který žije v Keňském uprchlickém táboře od roku 1991, rovněž v listu Le Monde. Somálská naděje tedy umírá poslední. A s každým novým úspěchem, kterým zvolení prezidenta po dekádě bezvládí určitě je, důvěra v mír na Africkém rohu roste.

Po nabytí nezávislosti v roce 1960 se - na Afriku nezvykle - etnicky a nábožensky homogenní Somálsko dostalo do šarvátek se svými sousedy kvůli aspiracím somálských menšin na území Keni a Etiopie na připojení jimi obývaných území k Somálsku. Uvnitř země zároveň probíhaly boje o moc mezi pěti klany. Zmatku využil generál Siad Barré, který se chopil moci. Pro zemi to sice znamenalo stabilitu, ale za cenu marxistické diktatury se vším všudy. Podpora SSSR se ale časem vytratila a s rokem 1991 odzvonilo i somálskému komunismu. Od té doby je v Somálsku fakticky bezvládí. Boj klanů vyústil v krvavou občanskou válku, která ušetřila jenom Somaliland, relativně stabilní region na severu země, který roku 1991 vyhlásil doposud nikým oficiálně neuznanou nezávislost. Obrovský hladomor částečně zmírnila humanitární pomoc OSN, ale obecně je její akce, stejně jako americká operace Restore Hope, považována za debakl. V roce 1995 se z území Somálska stáhly poslední zahraniční jednotky i média. Nová vláda ustavená v roce 2000 v Džibutsku kontroluje jen část hlavního města Mogadiša, zatímco zbytek země se, s výjimkou Somalilandu, utápí v šarvátkách klanů a v boji se suchem, které ohrožuje v podobě dalšího hladomoru nejen současnost, ale i budoucnost země, jejíž HDP je tvořen ze dvou třetin zemědělstvím.

www.infoservis.net


Další články tohoto autora:
Sandra Tůmová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku