Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 27.11.2004
Svátek má Xénie




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Pozdě, ale přece
 >MOBY DICK: Textárenské pokladny
 >FEJETON: Jak Jaroslav kontroloval kameru
 >ZDRAVÍ: Novoroční předsevzetí nekouřit
 >AFRIKA: Somálsko - země, kde se prezident bojí vládnout
 >SPOLEČNOST: Pekelníci, koledníci a jiná pakáž
 >HUDBA: Laibach propaguje nové CD i v Praze
 >CHTIP: Kdyby Microsoft vyráběl auta...
 >PROFIL: Ivan Dejmal
 >ZDRAVÍ: Zanikne v Praze několik porodnic?
 >SPOLEČNOST: Chybička se vloudila aneb Je ve víně (nejen) pravda?
 >PRÁVO: Vražda bez mrtvoly a přebytečná mrtvola
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Vodovod
 >ZDRAVÍ: S marihuanou proti handicapu
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční hnusy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politický cirkus  
 
27.11. Z louže ven

Praha není schopna se vypořádat se zlodějskými taxikáři a chtěla by pořádat olympijské hry? Když takto položíme otázku, musíme nutně dojít k posměšné odpovědi. Přitom otázka pořádání olympijských her nastolena je, otevřel ji i pražský primátor Pavel Bém. Oznámil, že do koce roku by společnost PricewaterhouseCoopers měly dokončit ekonomickou rozvahu. To hlavní z rozvahy už vysákl primátor Bém osobně - hry by přišly na více než 100 miliard korun. Za firmu PwC upřesnil Miroslav Singer, že projekt se dá odhadnout na 130 miliard a vynesl by miliard pětadvacet.

Republika si za patnáct let své existence vytkla dva velkolepé cíle a obou dosáhla - stala se členským státem NATO a vstoupila do Evropské unie. Jenže toto je cíl jiného druhu. Není podložen existenciální nutností, je to čistě podnikatelský záměr. Na olympijských hrách lze vydělat, a v každém případě znamenají skokové zvelebení místa, kde se hry pořádají: záměrně neuvádím "město", protože pozitivní dopady by dolehly přinejmenším na celé střední Čechy a v ekonomických důsledcích by se na nich podílela v nejlepším slova smyslu celá republika. Je to projekt, který na sto sáhů převyšuje obzor Čechů doby "žab v kaluži", jak o nich psal Jan Neruda.

Pokud si tedy klademe nějaké otázky v souvislosti s olympijskými hrami v Praze, pak ta zásadní nezní, kolik to všechno bude stát, ale zda jsme žáby v kaluži anebo zda jsme podnikaví lidé zahledění do budoucnosti, schopní napřít veškeré síly.

Ta odpověď je nasnadě, jsme žáby v kaluži. Když neumíme nakopat do zadku taxikáře a vyřešit katastrofální situaci barrandovského mostu, samo pomyšlení na olympijské hry je holé bláznovství. Zahodili jsme i jiné projekty, které mohly přinášet zisk a navíc by posílily i mezinárodní postavení země. Připomeňme projekt vybudování mezinárodního dopravního letiště v oblasti někdejšího vojenského prostoru v Ralsku, který padl pod stůl, protože se zdál odpovědným činitelům "bombastický".

Singer odhaduje, že by se projekt dal financovat půl na půl z veřejných a soukromých zdrojů. Právě ten tlak soukromých subjektů budí naději, že se z louže dostaneme. Podle dosavadních zkušeností, pokud by projekt byl plně v rukou státu, neuskutečnil by se nikdy a ještě by třetinu až polovinu peněz někdo ukradl - bez ohledu na to, zda by byla u vesla sestava modrá nebo rudá. Přispět svým tlakem by měla i veřejnost, aspoň tím, že se nenechá zdeptat tlachy o "bombastických projektech" na které "prostě nemáme".

Aston


Další články tohoto autora:

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku